V Cuzcu a kolem Cuzca jsme videli snad vse, a tak je cas zamirit dal – k bajnemu jezeru Titicaca. Obrovske jezero na peruansko-bolivijskych hranicich je zahaleno zavojem rannich mlh a legendami obou narodu. Ti-ti-ca-ca, v prekladu titi – velka kocka (tj. puma) podle tvaru jezera, kdyz se mapa obrati naruby, a kaka – skala podle posvatneho kamane na Ostrove slunce, pres ktery prvni lide vstoupili na zem. Jezero lezi v nadmorske vysce 3821m, a je tak nejvyssim splavnym jezerem na svete. Mimochodem, aby tech nej nebylo malo, tak je take nejvetsim jezerem v Jizni Americe a soucasne nejvetsim vysokohorskym jezerem (svoji rozlohou temer 8300km ctverecnich si to zcela jiste zaslouzi :-).

Pokračování »

Doba darecku, vanocniho cukrovi, snehu, kapru…a my jsme tou dobou v Peru a vsude je vedro k zalknuti. Na nase prvni Vanoce na ceste jsme se hodne tesili a byli jsme neskutecne zvedavi, jak budou probihat a jak je budeme vnimat. Pro oba to byly prvni Vanoce bez rodiny, kamaradu a hlavne – protoze jsme kousek od rovniku – bez zimy, snehu a ledu. Vanoce, kdy se kolem vanocniho stromecku da behat v sortkach.

Pokračování »

Machu Picchu. Ztracene mesto Inku hluboko v Peruanskych horach. Tresnicka na dortu inckych pamatek. Jeden ze sedmi novych divu sveta. Takovato a mnoho dalsich prizvisek si Machu Picchu nese. Kdo je v Peru, byl by pry blazen, kdyby se tam nezastavil. Vsichni se rozplyvaji, jak uzasne misto to je… Ale take ve srovnani se zbytkem Peru dost drahe. Ma vubec smysl se tam vydavat?

Ale, tak kdyz uz jsme tady…:-)

  Pokračování »

Cuzco a Valle Sagrado – hlavni mesto davne Incke rise a srdce jejich kultury. Misto opredene mnoha legendami. Misto, kde historie a mysticno dycha na kazdem kroku. Pocatek cesty k dnes jiz novemu divu sveta – Machu Picchu. A taky jedna z nejproflaknutejsich a nejturistictejsich destinaci v celem Peru. Jak nekteri s oblibou tvrdi – „kdo nevidel Machu Picchu, jako by nebyl v Peru“. Tak se tedy i my vydavame na pout za starobylymi civilizacemi, abychom se nechali presvedcit…

Pokračování »

Je 8 hodin rano, 23. prosince a my opet sedime v autobuse a presouvame se vstric dalsimu dobrodruzstvi. Dlouho jsme nevedli, kde budeme travit Stedry den, takze ted uz to vime – v kanonu Colca. Pred nami je vidina 6 hodin v autobuse, ktery nas ma dopravit do mestecka ci spise vesnicky Cabanaconde – asi nejznamejsiho pristupoveho mista do kanonu.

Pokračování »

Po Nazce nas vita kolonialni historii prosycene mesto Arequipa, kteremu se take predzdiva “Bile mesto jihu”. Mesto je to velke a rozlehle a stejne jako jinde, to nejzajimavejsi se ukryva v centru okolo hlavniho namesti. Vetsina puvodnich kolonialnich domu a cele namesti skutecne bilou barvou jen zari (jelikoz byly postaveny ze specialniho bileho kamene z okoli), a tudiz je jeho predzdivka skutecne na miste. Bohuzel vsude jako jinde, kam jsme zatim zavitali, hezky a uklizeny je jen skutecny stred, ale staci zahnout za par rohu a clovek se opet ocitne v rozkopanem, spinavem a usmudlanem svete chudsiho tretiho sveta…

Pokračování »