Australie – zeme nekonecnych vzdalenosti, nekonecnych moznosti a stejne tak i nekonecnych vydaju. A o vsech techto jeji atributech jsme se sami velice rychle presvedcili na vlastni kuzi.

Ve sve podstate jsme az do posledniho okamziku netusili, co a kde budeme v Australii podnikat. Meli jsme v ruce letenku do Sydney, australska viza, par drobnych, abychom se dostali z letiste do mesta, a zajistene spani na prvnich par noci u mistnich couchsurferu. Coz by nam na prijezd do nove zeme melo bohate stacit. A stacilo :-).

Pokračování »

S praci kancelarskych mysi jsme neuspeli, takze nezbyvalo nez nastoupit jako sice nezkuseni, ale zato vyskoskolsky vzdelani balici jablek. Nase balirna patri Bratrstvu Tomasu, tedy v originale Thomas Brothers, a nachazi se asi 10 kilometru za mesteckem Motueka na severu jizniho ostrova. Z toho co jsme videli se jedna o jednu z vetsich baliren tady v okoli – uvnitr a kolem kmita v pracovni dobe celkem neco okolo 100 zamestnancu. A jak to v takove balirne funguje?

Ve zkratce: vezme se velka budova, na jedne strane se do ni strkaji velke bedny s ovocem a na strane druhe vypadavaji ukazkove svazane palety plne krabic s roztridenym a krasnym ovocem. Uvnitr budovy to ale zije – plno pracovitych skritku…

Pokračování »

Drive nez se pustime do zaplneni nemale mezery na nasich strankach, nebylo by od veci vam prinest neco malo aktualnich informaci o tom, jak se mame a co delame. No a protoze nadesel cas prace a vydelavani, budeme psat o praci a vydelavani…

Pomalu jsme dokoncovali nase cestovni kolecko kolem jizniho ostrova Noveho Zelandu, kdyz jsme se postupne po vychodnim pobrezi vraceli na sever. I dostali jsme se do Chrischurche, nejvetsiho mesta na jiznim ostrove. Mesto je to docela hezke, spousta zelene a prijemna atmosfera, tak proc nepracovat zrovna tady, ne?

Pokračování »

V jezere Titicaca relativne nedaleko od Copacabany lezi 2 ostruvky, ktere hraji velmi dulezitou roli jak v predincke, tak i incke mytologii. Jedna se o Ostrovy Slunce a Mesice, kde podle mistni mytologie buh Con Tiqui Viracocha stvoril Slunce, Mesic a Hvezdy a take prvni lidi, mezi kterymi byli i praotec Inka Manco Capac a jeho sestra – manzelka Mama Ocllo, kteri jsou dle incke mytologie povazovani za zakladatele Incke rise.

Pokračování »

Pro zmenu opet sedime v autobuse (to byste neverili jak je svet velkej :-), lije jako z konve a my objizdime zapadni pobrezi jezera Titicaca vstric jeho bolivijske casti. Veskere formality na hranicich probihaji v naproste pohode – jedna fronta na vystupni razitko z Peru – buch, druha fronta na vstupni razitko do Bolivie – buch a jsme tedy oficialne vpusteni. S nasim autobusem to vsak neni tak jednoduche – hned vedle silnice stoji maly kostelik, z kosteliku vychazi procesi za doprovodu vysnorene kapely…kdo vi, coze se tu odehrava. Ale vse se odehrava na jedine oficialni silnici – hranice, nehranice. Tudiz veskera motorizovana vozidla musi pockat, az procesi doprocesuje a hudba dohraje. Pak teprve muzeme jet dal.

Pokračování »

Puno lezici primo na brezich jezera Titicaca je hodne prumyslove mesto a netaji se tim, ze jeste donedavna vypousteli vsechny splasky do jezera a teprve v poslednich letech zacinaji vznikat nejake regulacni programy. Tedy jak mesto, tak i jeho okoli cistotou nikterak nezari. Presto vsechno mame dva duvody, proc se tady zastavit – proslule plovouci rakosove ostrovy Los Uros a kamenne hrobky Sillustani (specialni hrobky ve tvaru kulatych kamennych vezi). Bohuzel s casem jsme trochu na stiru, neb uz mame zakoupeny listek do Bolivie a zjistujeme, ze nestihame vse. Nakonec se tedy rozhodujeme pro Los Uros a Sillustani davame valem (stejne uz jsme videli ruin :-)).

Pokračování »