Za himalajskymi velikany do Darjeelingu

Čtvrtek 26.3.2009

Klaster Yiga CholingA je to tady. Prozkousena varianta prchat pred teplem do hor se nam vyplatila jiz nekolikrat, a tak kdyz se nam nabizi tentokrate, jednoduse nemuzeme odolat. O to vic tim, ze se nejedna jen o nejake male kopecky, ale o poradne kopce v podhuri zasnezenych Himalajskych velikanu posete tisici vonavymi zelenymi listecky. Ano ano – pred nami je vyprava do Darjeelingu. Oblast nadhernych vyhledu (vcetne treti nejvyssi osmitisicovky sveta Kanchengangy), prijemneho vysokohorskeho klimatu a take centrum jednoho z nejkvalitnejsich caju sveta.

Po ctyrech uzasnych dnech v Kalkate se loucime s Adytiou a nasedame na nocni rychlik, ktery by nas mel po nejakych 10 hodinach vysypat na severu Indie. Koupe listku nebyl zadny problem, jen jsme nejakou dobu vahali, kterou tridou se vydat. Ze to bude spaci, to je jasne, ale ktera spaci? Preci jen po indonezskych zkusenostech se nam do te nejjednodussi ekonomicke zprvu nechce. Bojime se, aby to nedopadlo podobne. Ale po trose patrani na internetu zjistujeme, ze vsechny spaci tridy by mely mit jen tolik pasazeru, kolik je posteli a ne, kdo se narve. Takze pak by tedy rozdil mezi dvemi nejnizsimi tridami mel byt jen v poskytovani luzkovin a klimatizaci. Luzkoviny nepotrebujeme – mame spacak a navic je stejne tak teplo, ze po dekou se schovavat neni nutne. A klimatizace? Je to vlak nocni, ma mit velka okynka a vetraky na strope… OK, po bojove porade je rozhodnuto, ze to prubneme a uvidime.

Nas vlak

A videli jsme…vlak dlouhatansky jak tyden (jak vidno, Indie ma skutecne mraky lidi :-)), nas vagon vcelku jednoduchy se spoustou luzek (zadna uzaviratelna kupe, ale jen otevrene koje vzdy se sesti luzky a v ulicce naproti kazde koji jeste tri dalsi luzka), takze pro nekoho by to skutecne mohlo byt trochu naslapane, ale jinak lide sporadani, slusni, ciste obleceni, komunikativni, nikam se nestrkajici a nederouci a zadny pasazer navic. Prima. Cas od casu projdou prodavaci s vodou, cajem ci kavou, takze i o drobne obcerstveni je postarano. Zda se tedy, ze s ekonomickou spaci tridou nebudou zadne problemy.

Uvnitr naseho vlaku

A skutecne bez velkych problemu (jen s asi dvouhodinovym zpozdenim) jsme rano vysazeni na zastavce v New Jalpaiguri. Nejak naivne jsem si vzdy myslela, ze se da vlakem jet az primo do Darjeelingu, ale ona to neni az tak uplne pravda. Normalnim vlakem to skutecne nelze – ten potrebuje dobre, vcelku rovne a jen pozvolna stoupajici ci klesajici koleje. My jsme vsak temer na urovni more a Darjeeling vzdusnou carou vzdaleny nejakych tricet kilometru o 2 kilometry vys. To je tak maximalne na zubacku. Anebo jako tady, na malinkaty drobny pohadkovy vlacek, ktery si to jeste po drobnejsich kolejich sine po uboci kopcu pomalu a jiste vzhuru az do nebes. Tedy temer :-). Ale zcela jiste do Darjeelingu. Jen si dava trosku na cas, a tak celou vzdalenost citajici 80 kilometru urazi asi za 8 hodin. Jednoznacne zazitek pro romanticke dusicky…

Sdileny dzip do Darjeelingu

My se tentokrat rozhodujeme pro rychlejsi („jen“ trihodinovou) variantu po silnici, ktera zcela kopiruje zeleznicni koleje (ci ony kopiruji silnici?), takze o zadny z vyhledu neprijdeme. Pred nadrazim uz stoji pripravena rada sdilenych dzipu a lide se pomalu skladaji dovnitr. Obvykle 10 ci 11 pasazeru a k tomu ridic a jeho pomocnik, na ktereho vetsinou nezbyde misto uvnitr, a tak za ruku a za nohu visi tri hodiny venku na zadku auta. Marne premyslime, proc jim tu davaji prednost pred klasickym autobusem a hlavne proc jim to trva tak dlouho? Nemusime ujet zadnou velkou vzdalenost, abychom se dozvedeli nasi odpoved. Silnicka vcetne zeleznicni trate jsou zariznuty do uboci kopce a miri si to primo vzhuru. Klikati se vic nez dost, navic silnice je na vetsine mist uzka spis tak pro jedno nez dve auta a provoz je veliky (tudiz se neustale ceka a vyhyba v rozsirenych castech) a hlavne je v totalne hrozivem stavu. Diry a vymoly jsou tak velke, ze by to normalni auticko hodne bolelo. Tak ted uz vime… Tady se skutecne vic jak 25km za hodinu udelat neda. Neni to ale nikterak strasne – naopak pomalejsi jizda nam umoznuje vychutnavat si paradni vyhledy dolu do udoli, ktera se pred nami s pribyvajici nadmorskou vyskou oteviraji cim dal tim vic. Obcas jsou to pohledy jako pro bohy a situace pro pevne nervy – si to tak sineme zrovna po hodne krivolake casti silnice, siroke tak akorat pro nas, zariznute primo do skaly, tudiz hned vedle sraz dlouhy jak tyden, svodila neexistuji, jen par malinkych betonovych patnicku se snazi naznacit krajnici a tu proti nam nakladak. Neni to zrovna dvakrat prijemny pocit, kdyz zrovna my musime byt temi, kteri uhybaji na okraj ke srazu… Ale jak se zda – nas ridic ma vsechno pevne v maliku a v poradku nas dopravuje nakonec az nahoru. Takze tentokrat jsme meli stesti :-). Zrejme oproti mnoha jinym, nebot cela silnice je lemovana napisy v podobe „lepsi prijet pozdeji nez zemrit“, „zivot je dar od boha, tak si ho vaz“, „darujte krev krevni bance ne teto silnici“ a tak podobne. Zadny z nich nijak extra pozitivni…

Kvalitni silnice

Silnice do Darjeelingu

Darjeeling se nachazi na spici jednoho z mnoha mistnich kopcu v nadmorske vysce 2100m. Tedy docela slusne vysoko na to, aby byl pokles teploty dostatecne zretelny…a taky ze je :-). Prestoze dorazime chvili po poledni a slunicko vesele ukazuje svoji silu, staci jen abychom zasli do stinu, zafoukal trochu vetrik a hned je zima. Nevahame tedy a hned pote, co mame zarizene spani, vykutavame z batohu jiz dlouho odpocivajici tricka s dlouhymi rukavy, mikiny a bundy. A pohorky samozrejme, protoze v tech nasich sandalkach bychom zmrzli. Jak prijemne…konecne se po nejakych tech dvou mesicich veder zase jednou zchladime. Ma to jen jednu nevyhodu – na rozdil od nasich hezky vytopenych horskych ubytek, tady se uvnitr netopi. Takze potrebujeme-li jiz pres den bundu a mikinu, znamena to, ze na vecer budeme muset zalezt pod deku, abychom nezmrzli. Ale coz – to se da par noci vydrzet. A navic mame teplou sprchu, tak to by bylo, abychom to nezvladli :-).

Pohled na Darjeeling

Jsme tedy ubytovani, obleceni a pripraveni na vsechno, a tak se muzeme vesele pustit do objevovani kras tohoto horskeho mestecka. No tedy kras…sice bylo kdysi zalozeno Brity, ale do kras evropskych horskych letovisek ma skutecne hodne daleko. Krome nekolika kamennych budov, kosteliku, skol a hotylku a par vyrezavanych stitu v centru, cely zbytek je typicky indicky. Respektive asijsky. Nevzhledne betonove krabice a trosky bez ladu a skladu namackane jedna na druhou, propletene spoustou uzkych ulicek. Vse stoji na hodne prudkem svahu, takze vsechny strechy jsou placate (ony teda v Asii stejne jine nebyvaji) a jsou vyuzivany jako dalsi uzitna plocha. Presto vsechno to ale navenek vypada tak nejak utulne a ne tak hrozne. Do tech nejuzsich ulicek obytnych zon jsme se nedostali, ale vetsina hlavnich trid je kupodivu udrzovana dokonce i cista (zametaci pilne pracuji kazde rano, a kdyz je treba, tak i nekdy v prubehu dne), domy relativne udrzovane (jen je bohuzel videt, ze primarne na ty puvodne britske se penez dvakrat nedostava, a tak zachazeji na ubyte) a cele je to lemovane spoustou kramku a stanku nabizejicich a prodavajicich zcela vsechno. Na nejhlavnejsi turisticke tride, tzv. Mallu, samozrejme prevazne turisticke veci, ale jinde i ovoce a zeleninu, domaci potreby, obleceni a dobrutky. No jo – na tak male centrum je tu velke mnozstvi pekarnicek, ktere nabizeji spousty vybornych veci. Od tradicnich indickych sladkosti, pres dortiky az po sladke a slane pecivo ala evropskeho druhu. A tak si davame do nosu temer kazdy den. Po Jihovychodni Asii, kde sehnat jakekoliv pecivo nebo dortik je primo nadlisky a vetsinou nemozny ukol, si pripadame jako v raji…

Ulicky Darjeelingu

Courame skrz ulicky, uzivame si zase ponekud jine indicke atmosfery (tady je vse hodne ovlivnene nepalskou a tibetskou kulturou, takze i na spouste lidi jsou videt rysy spise tibetske nez indicke) a vychutnavame si to uzasne chladne pocasi. Jen jedna vec nam kazi naladu – jeste jsme nevideli hory. Uz cestou nahoru bylo vse zahrnuto v jakemsi oparu, ktery znemoznoval vzdalenejsi vyhledy, a ten nejen, ze neustoupil, ale naopak tady nahore spis jeste vic zhutnel a navic se zacal promenovat v cerne mraky docela rychle se nasunujici nad nas. Netrva to tedy nijak dlouho a slysime hrmeni, ktery se po chvili promenuje v pravoplatny dest. Ach jo…vime, ze hory jsou nevyzpytatelne, ale preci jen jsme tu na pocatku leta, a tak jsme doufali… Jeste si stihame prohlednout jeden z mistnich tibetskych budhistickych chramu stojici primo na kopecku nad nasim hotylkem a pak uz se jen bezime schovat domu. A uz nevystrkujeme nos a jen doufame, ze je to jen takova mala prehanka a zitra bude lip…

Nazitri se budime do krasneho modreho dne se zaricim slunickem, coz hodne slibuje. Jen ten opar, ktery nam uz vcera branil ve vyhledech, se porad drzi, takze o paradnich vyhledech na zasnezene vrcholky si muzeme jen nechat zdat. A nejen to. Zda se, ze s kazdou pribyvajici hodinou se opar priblizuje vic a vic a houstne a postupne se premenuje v hutne a cerne mraky… Tak to uz tu jednou bylo. Preci nam dneska nebude opet prset? Zrovna kdyz chceme vyrazit za zviratky do ZOO a na vypravu za tajemstvim nedalekych cajovych plantazi. No uvidime…

Prodavacka v Darjeelingu

Mistni ZOO neni nikterak velka ani velikostne ani v poctu zviratek a chovanych druhu (ma jich asi tricet a zameruje se primarne na vysokohorske druhy Vychodnich Himalaji, ktere jsou ve zdejsich podminkach jako doma), ale maji tu neco, co nas hodne nalakalo. Cervene pandy. A ne jen jednu, ale dokonce hned pet. Vedle koal je to dalsi chundelaty roztomily cumacek, ktereho by kazdy asi nejradeji hned popadl do naruci a muchloval se s nim. A stejne jako koaly neoplyvaji extremnim mnozstvim energie. Krome jedne, vsechny lezi rozplacnute na brise na vetvi, packy a ocas visi dolu a ony jen obcas zvednou hlavu, aby se podivaly, jakyze to novy navstevnik je to rusi z jejich poledni siesty :-). Popisna cedule tvrdi, ze jsou to primarne nocni zivocichove, kdy slezou a hledaji si dobrou bastu a pak pres den spi a travi. Jejich chovani tomu jednoznacne nasvedcuje…

Panda cervena

Vedle cervenych pand je v ZOO jeste jedna zajimavost – Himalajsky vysokohorsky institut (Himalayan mountaineering institute). Mistni byli chytri…pro obe instituce udelali jeden spolecny vchod, takze prestoze vzdy dostanete dva listky, nikdy vam jeden bez druheho neprodaji. Takze nechcete-li jedno z toho videt, mate smulu. Ale netruchlete – v ZOO vam to cervene pandy mnohonasobne vynahradi a ani Himalajsky institut neni tak marnou zastavkou. Prestoze je to primarne aktivni instituce, ktera pripravuje spousty kurzu, treninkovych cviceni, prednasek a podobnych veci tykajicich se lezeni a pobytu ve vysokych horach, soucasne pro verejnost otevreli male muzeum, ktere se z casti venuje dobyvani Everestu a z casti lezeni po ostatnich osmitisicovkach. Sice trosku zastarale, ale pro toho, kdo o lezeni moc nevi, muze mit par zajimavych informaci :-).

Himalajsky institut

A je to tady…vychazime z muzea a primo se nam blyska pred ocima. Mraky se uz nakumulovaly, nasunuly se dostatecne blizko a ted se rozhodly podelit se s nami o trochu te sve destove vody. No to jsou hodni…jenomze my bychom si to radi odpustili. Ale jak vidno, ani dnes nam neni prano. Nastesti silny dest netrva prilis dlouho a po nejake dobe prehazi v drobne mrholeni, ktere se da prezit. Pokracujeme tedy v nasem planu a zatim se domu nevracime. Nase vyprava pokracuje v obchazeni onoho podlouhleho kopce, na kterem byl Darjeeling postaven, a mirime na jeho nejsevernejsi konec, kde ma byt lanovka, ktera by mela nabidnout paradni vylet nad cajovymi plantazemi. Bude mit ale lanovka v takovemhle pocasi vubec smysl? Vyhledy nejsou zadne, s vetsimi a mensimi prestavkami chvili prsi a chvili zase vykukuje slunicko… Nemusime si nase hlavy namahat prilis dlouho. Dochazime k lanovce, ktera stoji a zda se, ze stoji uz hodne dlouho a ne jenom posledni hodinu :-). Je tedy po starostech… Caj si ale nemuzeme nechat ujit. Sice jsme jiz videli cajove plantaze malajske, cinske i thajske, ale i tak neztraceji nic ze sveho kouzla a neprestava me udivovat, jak moc se tyhle nevonave zelene listky dokazi zmenit v ty uzasne vonave pravocajove… A tak hezky kousek plantaze prochazime po svych. Nezdrzujeme se vsak nikterak dlouho. Dalsi velky cerny mrak se uz pomalu nasunuje a zda se, ze z tohohle to nebude jen par kapek. Nemylili jsme se…stihame tak akorat dobehnout do hotylku a spousti se cedak, ktery ustava az pozde vecer.

Cajove plantaze

Kopec Tiger Hill, asi 10 kilometru od Darjeelingu, je proflaknuty mezi turisty, kteri do teto oblasti prijizdeji. Sem se totiz pry jezdi pozorovat nezapomenutelne vychody slunicka nad Kanchengangou. Zvazujeme, ma-li to vubec smysl. Nevypada to, ze by nam pocasi nejak pralo. Naopak se druhy den zatahlo jeste driv, nez kdyz jsme prijeli. Na druhou stranu se ale zda, ze si pocasi drzi urcity rytmus a to takovy, ze rano je nejlip, pak se to zacne zatahovat a nakonec s pozdnejsim odpolednem zacina prset. Mame-li tedy alespon nejakou sanci neco zahlednout, je to jednoznacne velice brzy po ranu. A navic na ceste zpatky z Tiger Hillu je podel cesty rozeseto nekolik budhistickych chramu a klasteru, do kterych jsme se stejne chteli zajit podivat. Takze vlastne jedine negativum, ktere cela vyprava ma, je brzke vstavani :-).

Vykopat se ve trictvrte na ctyri z postele do teploty citelne se priblizujici nule, je ukol temer nadlidsky, ale nakonec ho zvladame bravurne. Nasim zachrancem je nas maly ponorny varic, ktery nehlede na brzkou hodinu a nizkou teplotu bez odmluvy nazhavuje svoji spiralu a za chvili tu mame litr a pul sladkeho horkeho caje. To je labuzo. Ulice mestecka jsou jako vymetene. Nikde ani zivacka. A to pry na vychody slunicka jezdi dzipu primo zastupy… Nevypada to tak. Vlastne ani pres den jsme ve mestecku zadne velke pocty turistu nevideli.Kdyz dokonce prichazime k prvnimu stanovisti dzipu, tak se tam o nas zacinaji ridici prekrikovat. My se ale nezastavujeme a mirime jeste dal. To vite pacholci…my vas uz zname – vcera jste chteli temer o polovinu vic nez vasi kolegove. Tak si ted trpte nezajmem cestujicich :-). Nas dzip je uz pripraven a mame ctyri dalsi spolujezdce. Dva indicke a dva bile turisty. Jsme vsichni, takze muzeme vyrazit…

Na vrcholu Tiger Hill

Cela cesta probiha v nasem naprostem osameni, a tak se tedy nestacime divit, kdyz prijizdime temer pod vrchol vyhlidkove plosiny. Najednou tuhle dzip, tamhle dzip a lidi kolem hromada. No pani - odkud se vsichni beou??? Dorazili samozrejme stejne jako my po te same silnici, jen my jsme se trefili do jakehosi „dzipoprazdna“. Sotva parkujeme a zacinaji najizdet spousty dalsich. A ze vsech vyskakuji Indove. Bilych tvari by tu jeden pohledal. Coz nam konecne vysvetluje i ten maly pocet bilych turistu a presto ulice plne lidi zpatky v Darjeelingu. Nejak nam nedoslo, ze spousta mistne vypadajicich lidicek jsou vlastne taky turiste. Jen proste neodlisitelni od mistnich. Coz je i docela zarna ukazka toho, jak velke rozdily prijmu v Indii existuji. Prestoze v obecnem meritku je Indie brana jako hodne chuda zeme, ma spousty lidi, kteri financne netrpi a nemaji vubec zadny problem cestovat. Tezko rict, jak daleko za hranice sve zeme, ale jednoznacne po Indii.

Zacina se rozednivat a s pribyvajicim svetlem je videt, ze je to spatne. Opar je velky a husty, takze bychom si klidne mohli zacit prerikavat „za mlhou hustou tak, ze by se dala krajet a mozna jeste dal…, je hora Kanchenganga…“ Nehazime vsak jeste flintu do zita a stejne jako spousty ostatnich s napetim ocekavame, co bude. A kdyz uz nic, tak snad alespon hezky vychod slunicka, kteremu opar dokaze dat takovy ten nadech paradne rozzhavene koule.

Vychod slunicka

Slunicko se ukazalo, nezklamalo a pomalu stoupa nad obzor. Ale hory? Napiname svuj zrak do dali, ale je to marne. Nic. Chceme uz tedy definitivne odvratit svuj zklamany oblicej a tu najednou nekdo vedle nas zacina rozcilene gestikulovat a ukazovat. Co to muze videt? A najednou to vidime i my – daleko v dalce, spis jako fata morgana ve spolupraci s ducharinou, ukazaly se lehce naruzovele obrysy hor. Tak tamhle jsou. Byla by to uzasna podivana, kdyby byly videt poradne. Takhle je to spis jen jako takove podrazdeni nasich chuti. Jako kdyz nekdo miluje cokoladu, ale dostane sotva ctvrtku ctverecku na ochutnani, zatimco se tesil minimalne na pulku tabulky. Skoda. Ale hory jsou holt hory – nevyzpytatelne a vlastne o to tajemnejsi. Tak treba priste…

Tam v dali za mlhou se zjevily hory…

Cas se nachylil a spolecne s nasimi souputniky nasedame zpatky do dzipu a vydavame se na zpatecni cestu. My se chceme nechat jen odvest na hlavni silnici, odkud se chceme vydat zpatky do Darjeelingu pesky. Je to jen asi 8 kilometru, takze to bude prijemna prochazka a navic neco po ceste uvidime. Temer v miste napojeni se na hlavni cestu je jeden z mistnich klasteru – Samten Choling. A jelikoz je tak sikovne pri ruce, vetsina turistickych dzipu u nej pri zpatecni ceste zastavuje. Mistni to moc dobre vedi, a tak sotva otevirame dvere od auta, ze vsech stran na nas pokrikuji prodavaci suvenyru. Docela des… vypada to tu spis jak na trznici nez v klastere. Docela ostuda a takova skoda. Loucime se s nasimi spolucestujicimi, kteri si nejak nemuzou v hlave srovnat, proc chceme jit pesky, kdyz se muzeme vezt, a bereme pred timto davovym silenstvim nohy na ramena. Vime, ze za nedalekymi dvema rohy je jeste jeden klaster (Yiga Choling – Old Ghoom Monastery), ktery jsme chteli videt a ktery bude zcela jiste klidnejsi. A nemylili jsme se. Jiz samotna ulicka, kterou se k nemu prichazi, se teprve probouzi do noveho dne – tuhle se pere pradlo, tu si rodinka cisti zuby a jen tak po nas nekdo hodi ocko, ale jinak se vsichni venuji svym zalezitostem. Klaster je malinky, ale tichy – bez davu turistu i prodavacu a jen jeden zametac na hlavnim nadvori „rusi“ to krasne ranni ticho. To je panecku jine kafe…

Fotime, kochame se, roztavame na slunicku (ackoliv rano nebylo nijak strasne, preci jen namraza na zemi naznacuje, ze pod nulou klidne byt mohlo) a pomalu se vydavame na zpatecni cestu do Darjeelingu. Mijime znovu klaster Samten Choling, ktery je jiz po najezdu turistu ztichly. Turiste jsou davno pryc a jen posledni prodavaci dobaluji sve tasky se zbozim, aby se mohli presunout domu a nacerpat sily na zitrek. Ted se nam tu teprve libi…

Klaster Samten Choling

Cestou domu se zastavujeme jeste ve dvou klasterech, jednom hinduistickem chramku a kochame se vyhledy dolu do udoli. Jen ty hory nam chybeji k naproste dokonalosti. A pocasi… zpatky ve mestecku jsme asi okolo dvanacte. Jeste zaskakujeme do nasi oblibene vyvarovnicky na moma (ala plnene pelmene) 8 kusu jen za 12 rupek, k tomu tradicni sladky mlikovy indicky caj, ale vic uz toho dneska nezvladame. Leje jako z konve a nevypada, ze by se to chtelo do vecera vybrat. Tak alespon mame klidne odpocinkove odpoledne sami pro sebe a konecne zkousime, ze ta telka, co mame na pokoji dokonce i neco hraje :-).

Klaster Goli u Darjeelingu

Je to proste marne. Zda se, ze jaro neni pro mistni hory to prave orechove. Potkali jsme lidi, kteri se prave vratili ze Sikkimu a temer ctrnact dni v kuse jim proprselo, nam dalsi den leje uz od rana, takze nase Darjeelingove dobrodruzstvi balime a zbytek si schovame na jindy. Hory jsou fajn v hezkem pocasi, ale vopruz za dlouhodobeho deste. Davame tedy horam vale a vyrazime vstrict horkym nizinam Uttar Pradese a Radzastanu. Snad to vedro nejak prezijeme…

————————–

Dalsi fotky:

Osklive pocasi Krestansky kostel Maly klaster na kopci

Ranni myti v klastere Obytny dum v Darjeelingu Cistici bot na ulici

4 komentáře k článku "Za himalajskymi velikany do Darjeelingu"

  1. Juraj

    pekny report, o Indii mi rozpraval kamarat ktory setri kazdy rok aby tam mohol ist aj s priatelkou

  2. Zuza

    Super cestopis….rozhoduji se, jestli na konci ledna do Darjeelingu nebo ne, zda vyjde počasí,..uvidíme

  3. Ludvik

    2Juraj:
    Ahoj, určitě Indii doporučujeme, je to jedinečná zkušenost a zážitek. Snad jen ne pro ty, co nedají dopustit na dokonalou čistotu a čtyřhvězdičkové hotely – pro ty to asi nebude to pravé ořechové :-)

  4. Ludvik

    2Zuza:
    Ahoj, díky moc za ocenění, určitě Darjeeling je hrozně zajímavá část Indie, stejně jako třeba Kalkata je to taková ta indicko-britská část a je to tam hodně jiné. Ale počasí to chce, hory jsou prostě hory a když je ošklivo, tak to není ono :-)

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.