Ve sparech britskeho imperia v Kalkate

Úterý 24.3.2009

Taxiky v KalkateNase indicke dobrodruzstvi tedy definitivne zacalo. Je to az k neuvereni, jak ten cas leti. Je to temer jako vcera, kdyz jsme v Bangkoku zadali o indicka viza a rikali si, jak je to jeste daleko. Bylo. Cely mesic a pul jsme meli pred sebou. A najednou je to pryc a my jsme tady – v Indii…tedy presneji receno v Kalkate.

Uz dlouho jsme nebyli u zadneho couchsurfera, ale v Kalkate se nam podarilo jednoho najit. Je to vzdycky fajn mit ve vetsim meste nejake to pevnejsi zazemi a nekoho, kdo poradi co a jak. Obzvlaste, je-li to prvni mesto v nove zemi. To se pak clovek rozkoukava vyrazne jednoduseji.

S Adytiou jsme si vylozene padli do noty. Vetsiho sympataka a klidase jsme uz asi hodne dlouho nepotkali… A taky asi vic atypickeho Inda nez je on, taky ne :-). Nebo alespon to on sam o sobe s usmevem rad tvrdi. Vsak na tom asi neco bude…ne kazdy druhy Ind studoval v Evrope, anglictinu povazuje za svuj prvni jazyk a take ji ve sve socialne vrstve nalezite pouziva, v hygienickych navycich je vyrazne opatrnejsi nez my, dokaze se bavit o Salvatoru Dalim ci francouzske kuchyni a hlavne profesionalne uci salsu. No fakt – ne Bollywoodske tance, ale stejne jako v Evrope, salsa je ohromnym tahakem nekolika poslednich let. A tak si Adytia udelal kurzy, vyjel do Evropy, aby svoje zkusenosti jen prohloubil, a dnes ma svoji tanecni skolu. Asi uz vic nas prekvapit nemohl :-).

Ridic taxiku

Ale to, ze ma penize a je za vodou, z neho neudelalo vubec zadneho skrta…naopak jsme diky nemu meli tu moznost poznat i par jeho stejne uspesnych znamych (jen v jinych oborech), byli jsme parkrat pozvani na veceri do luxusnich restauraci na vyborne bengalske jidlo, stravili jsme dlouhe vecerni hodiny v nekoncicich diskusich na vsechna mozna svetova i domaci temata a proste jsme se meli jako v bavlnce. Tak na tuhle navstevu budeme skutecne jeste hodne dlouho vzpominat…

Abychom vsak nepovidali jen o tom, jak jsme se meli doma. Doma to bylo samozrejme primove a byla by asi sranda stravit vsechny ty ctyri dny jen v druznem hovoru. My chceme ale taky neco videt, takze je na case vyrazit do ulic.

Kalkata byla kdysi v 17. stoleti zalozena Brity jako centrum britskeho obchodu v oblasti Bengalska a postupne se z ni stalo centrum cele britsko-indicke rise (teprve pocatkem dvacateho stoleti bylo hlavni mesto presunuto do Dili), coz ovlivnilo jeji tvar snad navzdy. Cele centrum Kalkaty je tedy typicky britske a kolonialni.

Kolonialni architektura

Hlavni centrum se rozklada kolem tzv. BBD Bagh neboli namesti Dalhouise – dnesni nepsane centrum mesta, kdysi skutecne administrativni centrum britske spravy.
Z jedne strany pysne cervenou cihlou zari Writers Building tedy „Budova pisalku“ (z doby, kdy se britskym kancelarskym urednikum pracujicim pro Vychodoindickou spolecnost rikalo „pisalci“; dnes zde sidli vladni urednici), z druhe strany se pro zmenu bela Centralni postovni urad, vedle ktereho ma opet do cervena ladena Budova pojistovnictvi take novy ohoz. Nafotit tyhle, fotky uverejnit a jeden si bude predstavovat Kalkatu jako supermoderni svihacke mesto v britskem kabate. Bohuzel, staci se jen pootocit o dalsich devadesat stupnu a veselost z tvare se vytraci a nastupuje spis smutek a rozpaky. I dalsi casti namesti obklopuji dve kridla budov, ktere kdysi zarily. Bohuzel na ty jiz dnesni finance nedosahuji, a tak, prestoze maji na sobe cedule „pamatna historicka budova“, neutesne chatraji a pomalu se premenuji v trosky jednoho dne zrale k likvidaci pro svoji nebezpecnost. A vodni plocha uprostred namesti? Darmo mluvit. Na starych fotkach kristalova hladina, dnes zeleny brcalnik plny odpadku, na jehoz okrajich perou mistni pradlo, umyvaji talire po obede a jednoznacne tak k jeho cistote nikterak nepridavaji.

Budova hlavni posty

A tak to vypada i v ostatnich castech centra, kterymi se pomalu toulame. Kolonialnich budov jsou tu mraky a kdysi to muselo byt nadherne mesto. Bohuzel zda se, ze dnes na nic nejsou penize, a tak se vse sype, chatra, pryska, provlha a zda se, ze to nikomu neprijde vubec divne. Jaka skoda. Kazdopadne i pres vsechen ten smutny pohled na rozpadajici se budovy a pres znacne neindickou architekturu se nam v Kalkate moc libi. Po ulicich se kazde rano prohaneji zametaci, kteri se je v ramci moznosti snazi udrzovat ciste, lide jsou privetivi, pratelsti, nikdo nas do niceho netlaci, naopak nekolikrat nam byla na ulici podana pomocna ruka, zda-li jsme se neztratili, zadne kravy, kozy ci prasata na ulicich, zebraka jsme nevideli snad jedineho… Adytia nam rikal, ze dnesnimi obchodnimi centry Indie jsou Bombej a Dili a Kalkata stoji tak nejak na pokraji zajmu. Coz ji ale vubec nevadi a naopak se pysni tim, ze je intelektualskym a kulturnim centrem cele Indie. Tezko rict, zda-li tomu tak skutecne je; jednoznacne ale ze vsech stran na nas dycha relativni poklid a harmonie a citime se tu proste fajn. Pro cizince, ktery se poprve vydava do Indie, si asi nemuzeme predstavit lepsi zacatek… O to vic nas sokovalo, kdyz jsme si pri odjezdu z Kalkaty detailne procitali povidani v pruvodci a ten se o Kalkate zminuje znacne negativne. No jo holt – nekdo ma rad vdolky, jiny zase holky :-).

Zasle kolonialni budovy

K privetivosti mesta prispiva i jeho logistika. Na spouste jinych mist mivame docela problemy zjistit, jak se kam dostaneme, ale tady to jde vsechno vcelku snadno – velka cast centra je obsluhovana metrem (rychle, ciste a velice levne), nad zemi jezdi spousta autobusu, sdilenych autoriksu a kolem centra i tramvaje a vsichni tito maji na sobe velke napisy, odkud a kam jezdi. Navic neni problem se kohokoliv zeptat – kazdy vam rad poradi, na co naskocit, abyste se dostali na to spravne misto. A kdyz uz to chce mit jeden pohodlne – mestem se propleta spousta zlutych taxiku, ktere maji presna meridla, takze odpada to neustale handrkovani se s ridici, kolik ze to ma vlastne stat. Jak prijemne…

Metro v Kalkate

V porovnani s takovymi mesty Radzastanu toho z historickeho hlediska Kalkata nema tolik co nabidnout. Vzdyt v porovnani s mnohymi indickymi mesty je to jenom miminko narozene pred tremi sty lety. To ji vsak na zajimavosti neubira. Jen je to spis vic o courani se ulicemi a ulickami, prohlizeni si kolonialni architektury a nasavani indickeho zivota a srumce na ulicich. A samozrejme je tu i par mist, kam se da zajit, neco malo poucneho se dozvedet a pritom uniknout palcivym paprskum poledniho slunicka.

Park Tisicileti

 Vetsinu muzei jsme pro tentokrat vynechali, ale nakonec jsme neodolali velkolepemu Pamatniku kralovny Viktorie (Victoria monument), kteryzto nejen, ze je velkolepy sam o sobe (krasna velka bila budova s kopuli nahore), ale je navic obklopen velkym zelenym parkem a v sobe ukryva docela zajimavou expozici z historie Kalkaty – muzealni galerii o historii, serii cernobilych fotografii z prvni pule dvacateho stoleti, obrazovou galerii vyznamnych osobnosti, nejake sochy a stare zbrane…stravili jsme tam docela dost casu. Skoda jen, ze se uvnitr nesmelo fotit. Docela pekny a hlavne z naseho uhlu zajimavy je i samotny park, ktery vlastni monument obklopuje. Stejne jako Park tisicileti (Millenium park – hned vedle vody nedaleko BBD Bagh) je utocistem rady mladych indickych randicich paru. Spolecnost se pry za poslednich 10 let hodne promenila, ale stale fyzicky kontakt opacnych pohlavi otevrene na ulici je neco, co se nedela. Spousta mladych ma ale mladeho ducha a castecne i inspirovana mnozstvim zapadnich filmu nechce cekat az do svatby na svuj prvni polibek. Proto se do zakoutich takovychto mist vydavaji mlade dvojice, ktere se v poloseru keru a stromu tuli k sobe a uzivaji si faktu byt spolu. Snazi se sice nenapadne schovavat se za previsle vetve ci siroke kmeny, ale bohuzel stoprocentne je to neuchrani, a tak neustale ostrazite sleduji, kdo prochazi zrovna kolem – co kdyby by to byl jeden z rodicu? To by byla velka mela… Teprve pote, co opusti park, se zase tvari, jako vsichni Indove. Na ulici se holka s klukem za ruce nevodi. Na druhou stranu ale nikdo nerika, ze totez plati pro stejna pohlavi. A tak prestoze homosexualita je vec oficialne zakazana, holky se vodi za ruce s holkama a hlavne kluci s klukama. To nas prekvapilo asi nejvic – prstiky hezky propletene, obcasne poplacani se po ramenou ci zadku, v autobuse ci vlaku nemaji problem opirat se jeden o druheho – ale to vse jen jako projev dobreho pratelstvi. Ja vam dam pratelstvi…spis mi to obcas prijde, jako ze se tady lidi radi osahavaji. Kolikrat jsme videli i maniky, dospely chlapy, kterak se pred nastupem do autobusu neznali a za deset minut se k sobe tulili jako tulipani :-).

Pamatnik kralovny Viktorie

 Take jsme zasli do nedalekeho planetaria Birla, ktere se chlubi svoji velikosti a nabizi krome predstaveni v hindstine i dve v anglictine. Neodolali jsme a vyrazili. Takove povidani o indicke hvezdne obloze by mohlo byt docela fajne. Bohuzel je cela trictvrtehodina koncipovana jako vyukova hodina pro zakladni skoly o zakladech Slunecni soustavy a predstaveni jednotlivych planet. Pro nas hodne nudne – jedine, co jsme z toho meli, byla necela hodina prijemneho podrimovani ve tme a klimatizaci. Coz na druhou stranu melo uprostred rozpaleneho dne taky neco do sebe :-). A ukazalo nam to jeste jednu vec. Ackoliv jsme si mysleli, ze na anglicke show nas bude jen par, skutecnost byla jina. Temer tri ctvrtiny sedacek byly zaplneny. Vsechno byly povetsinou skolni vypravy, ktere sem dost pravdepodobne prisly v ramci skolni vyuky, ale vsechna ta decka mezi sebou mluvila anglicky. Ne hindi, ale skutecne se potvrzuje, ze pro velkou skupinu lidi je anglictina definitivne jazykem cislo jedna. Coz jsme opravdu necekali…

Planetarium Birla

 Jako v kazdem jinem indickem meste, i Kalkata ma mnozstvi vetsich i mensich chramu a chramku pro sve verici. Jeden hned velkolepy jsme meli nedaleko naseho domaciho utociste. A jak to tak chodi, protoze byl tak blizko, neustale jsme si rikali „tam zajdeme pozdeji, skocime tam zitra, mame to jen za dvema rohy, tak to tam jsme hned“, nakonec jsme zustali jen u slov a teprve, kdyz jsme sedeli ve vlaku na Darjeeling, tak nam doslo, ze jsme se tam vubec nepodivali. Je to skoda – vypadal fakt moc pekne. Ale pozde brecet nad rozlitym mlikem… Zato jsme se ale rozhodli vydat se ke chramu bohyne Kali (v jizni casti Kalkaty) a tam jsme se taky skutecne dostali.

Cestou ke chramu bohyne Kali

 Chram bohyne Kali neboli Kalighat je v jedne z bocnich ulicek a chvili jsme si nebyli jisti, zda-li jdeme tim spravnym smerem. Davy lidi a mnozstvi stanku, ktere jsme neustale mijeli nas vsak presvedcily a skutecne – postupne se obleceni a boty premenily na prodej veci s nabozenskou tematikou a netrvalo to dlouho a byli jsme u chramu. Chram samotny neni zvenci moc videt – jen spicka kopule hlavniho oltare a uvnitr se nesmi fotit, takze bohuzel z vizualni stranky toho moc nemame. Ale coz. Vzpominka taky dobra. Chvili zvazujeme, jestli se vydavat dovnitr, ale nakonec vyrazime. Je to docela problematicke, protoze do nekterych hinduistickych chramu nas pusti bez problemu a do nekterych ne. Stejne tak i s mesitami – do nekterych nas pusti oba tak, jak jsme, do nekterych me jen se zakrytou hlavou a nekam nesmim vubec (pripadne ani Ludvik, ackoliv je to chlap). A at v pripade hinduistickych chramu ci v pripade mesit, podle nas neexistuje zadne pravidlo, kdy dovnitr muzeme a kdy ne. Obvykle velka a turisticka mista jsou v pohode a naopak male chramky delaji problemy. Ale neni to tak vzdycky. Takze pokud v okoli neni zadny dalsi turista, zkusime vzdy pomalu strcit nos dovnitr a cekame na reakci. Obvykle, pokud se tam nesmi, da vam nekdo hodne rychle vedet. Takze jdeme na to…chvili hledame vchod, ktery je v zapadle ulicce mezi kramky se suvenyry a uz nam lidi ukazuji, kam jit. Tak tady nas jednoznacne nevyhodi :-).

Chram bohyne Kali

 Cely komplex je jako velke ctvercove nadvori uprostred ktereho jsou dve vetsi svatyne (jedna otevrena a jedna uzavrena s vlastni bohyni Kali – tam se musi dovnitr) a cele je to obklopeno mnozstvim malych oltariku po stranach. Je to moc pekne pozorovat ten srumec lidicek, kteri se klani tu tady a zase tamhle, kousek opodal pokladaji obetni kvetiny, tady se prisli pomodlit svatebcane (ci jiz mladi novomanzele), tamhle zase ponekud se zhrozenim pozorujeme zbytky cerstve krvave stopy, jakoby bylo neco tazeno po zemi (ze by ta vesela kuzlata byla rano jeste tri???)… Nepotrebujeme nikoho a nic a jen se chceme zasit do rohu a pozorovat. Neni nam to vsak prano – jsme bili, coz je na kilometry videt, a tak poprve padame do sparu mistnich „nahanecu“, kteri se snazi vsemoznou silou vam vnutit cokoliv. Tentokrat pod taktikou „ja nejsem pruvodce, ale knez tohoto chramu, nic od vas nechci, jen vam chci ukazat a vysvetlit…“. No jasne, to zname. S diky dva odmitame – sice se tvari kysele, ale kdyz se zatvarime dost neurputne, nechavaji nas byt. Bohuzel tretimu se jiz neda uniknout. Chceme se jit podivat na vlastni bohyni Kali, ktera je schovana ve vnitrni svatynce, stoji se na ni fronta a hlavne prostor je tak maly a stisneny, ze neni kam prchat. A manik si stoji na svem. OK – unavene rezignujeme a nechavame ho delat, co chce. Na druhou stranu, za chvili se ukaze, ci myslenky byly ciste a kdo je jednim velkym sejdirem. Spatreni bohyne se neobejde „pry“ bez obetnich kvetu, ktere nas pruvodce na nase konto klade k noham bohyne. No to bych se na to podivala, ze me bohyne nebude mit rada i bez toho. Spousta lidi se ji prichazi poklonit jen tak, ci hodit ji jen nejaky drobny kvitek a ne cely venec. Tak uvidime, jake penize se z nas budou snazit vymamit.

A je to tady – vychazime ze svatynky a knez neknezsky si rovnou na rovinu rika o „donation“, tedy o prispevek. A taky zaplaceni kytek. Kytky jsi k noham bohyne polozil ty ty chytraku a uz dopredu jsi nam rekl, ze nic nechces, tak se ted nedelej. A dobra…nejaky prispevek chramu muzeme venovat, ale chceme videt schranku na prispevky. To se mu znacne nelibi – bodejt by ne, kdyz to nejde do jeho kapsy, ale co mu zbyva. Tvari se tvari, ale kdyz trvame na svem, ze jedine do schranky, tak nas odvadi k jedne zapadle kancelari, kde nakonec jakousi podivnou krabicku na penize vytahuji. Hmmm – ta asi nebyva moc casto v provozu :-). Vytahujeme 30 rupii (coz je tak cena dobreho jidla v levnejsi turisticke restauraci, ted asi jako u nas 60 korun – jen pro predstavu cenovych relaci) a chceme je tam vhodit. No to by stalo za fotku ten jeho vyraz – a ze pry minimalne 100 za kazdeho. No to snad spadl z visne – chce prispevek na chram a jeste mi bude rikat kolik budeme platit? A navic takovou sumu, ktera sice pro zapadniho cloveka cini „jen“ 4 dolary, na mistni pomery je to vsak znacna castka penez? Vsak mu to taky davame jaksepatri najevo. Zda se, ze takovouhle situaci jeste nezazil… a nejak nevi, jak z toho. Sice ucukava s krabickou a pozaduje 200 rupii, ale na druhou stranu by byl hloupy, kdyby si nechal ujit uplne vsechno. Se slovy „ty tedy nechces tech 30 rupii?“ se otacime a pomalu odchazime. Tak jo – se znacne kyselym vyrazem ve tvari nas zastavuje a bere si „alespon“ tech 30. Marne cokoliv dodavat…to je proste Indie :-(.

Ulicky Kalkaty

 Duveruj, ale proveruj – pravi jedno stare porekadlo a sami uz jsme se na vlastni kuzi nekolikrat presvedcili, ze tomu tak dost casto byva. Presto vsechno ale nemuzeme proverovat komplet veskere informace, ktere ziskame, jinak bychom se z toho zblaznili. Vime sice, ze nas pruvodce od LP je sice nekolik let stary (tezko rict kolik, protoze za tu vytecne nizkou cenu byl pro jistotu bez obalky :-); odhadujeme, ze by to mohla byt verze z roku 2003 ci 2004), ale porad jeste si rikame, ze to, co se primarne meni, jsou ceny. Budovy vetsinou i po letech stoji, parky existuji a muzea a galerie jen tak nemizi z povrchu zemskeho… Takze kdyz jsme se dalsi den vydali hledat mestskou radnici, mysleli jsme, ze vime kam jdeme…

Myti nadobi na hlavnim namesti

Na sever od namesti BBD Bagh v ramci kolonialni zastavby a nedaleko Howardskeho mostu pres reku na druhou stranu by mela byt radnice. A protoze jsme zatim vic casu travili toulanim se jen tak nez cilene, tentokrat vyrazime konkretne za kolonialnimi ctvrtemi a radnici. Metrem se nechavame priblizit jak jen to jde a dal mirime pesky. Jsme na hlavni tride….odkud potrebujeme odbocit do nejake bocni ulicky. Bohuzel – ani nase, ani mestska mapa, kterou jsme ziskali na letisti, nejsou dost detailni, takze mista, ktera chceme videt jsou v nich jen jako bodiky v ramci oblasti, kde jsou spleti malych ulicek. Je to marne – ani mistni, kterych se ptame, nam nedokazi poradit. A tak nakonec sve hledani vzdavame a jen si vedomi smeru, kterym potrebujeme jit, ztracime se v mnozstvi neuveritelne malych, ale neuveritelne zivych ulicek v blizkosti reky a pravdepodobne jakehosi ricniho prekladiste. Obchudky na vsech stranach, mezi nimi sklady, zbozi vseho druhu tu na nas kouka zpoza vsech rohu, davy nosicu nosi na hlavach balik za balikem a zije to tu jako nikde v cele Kalkate, kterou jsme doposud videli. Jednomu jdou oci a usi kolem, jak se snazime vsechno postrehnout, vsechno si prohlednout, ale soucasne vyhybat se vsem motorkam a cykloriksum a neohluchnout z jejich vecne cinkajicich zvonku ci troubicich klaksonu. Tohle jsou mista na ktera se opravdu nezapomina. Pomalu se prodirame davy smerem na jih, mijime jednu velkou muslimskou mesitu a kus cesty se dokonce vezeme tramvaji, abychom dali na chvili odpocinout unavenym tapkam.

Ulicky kolem pristaviste

 Mijime nas centralni bod – namesti BBD Bagh a kousek dal za nim jiznim smerem je schovany maly kostelik. Krestansky kostelik svateho Jana, ve kterem, jak to byva, je ticho a klid, a my si tu muzeme na chvili vydechnout. Jako by tu na nas dychalo neco znameho a ten pocit citit se jako doma neni obcas marny :-). Na rozdil ale od nasich kosteliku – tady uvnitr neni vubec zima a naopak se nad nasimi hlavami toci rada vetraku. Takze vlastne ani takovy kostelik nam neda dlouhodobe zapomenout, v jake ze to casti sveta se vlastne nachazime :-). V jednom rohu jeho zahrady je maly hrbituvek, kde je mezi jinymi Brity pochovan i Job Charnock, povazovany za oficialniho zakladatele Kalkaty. Ackoliv tehdy to nebylo ani velke mesto, ani se ta obchodni osada nejmenovala Kalkata – ale to nevadi. Pocatek osidlovani byl roku 1698 zaset a to se pocita.

Budova Nejvyssiho soudu

 Pokracujeme dal na jih smerem k Maidanu (velke zelene prostranstvi v delce nekolika kilometru, na jehoz jiznim konci je Monument kralovny Viktorie) a co to vidi nase bystre oko? Radnice! Presne ta, kterou jsme hledali na severni casti centra a ona je na jizni. A hned vedle ni Nejvyssi soud. Takze pote, co jsme davno rezignovali, se sama objevila – jak hezke :-). Delame par fotek, nikterak se nezdrzujeme a pokracujeme dal. Jsme uz docela utapani, pomalu se blizi vecer a my mame v planu jeste jedno misto – New Market nedaleko severni casti Maidanu.

Maidan - centralni zelena plocha

 New Market neboli v primem prekladu Novy trh je vlastne jedna ohromna velka nakupni hala sestavajici se z nekolika pater a nespocitatelneho mnozstvi prodejnich stanku, kde se da sehnat temer cokoliv, na co si jeden vzpomene. My obvykle na trziste chodime spis na cumendu a za lovem fotek, ale tentokrate jdeme cilene. Nase obleceni zacalo nabirat drahu smer popelnice (proste dosluhuje a kazdy den se na trickach a kalhotach objevuji nove a nove diry), takze potrebujeme zaridit obmenu. Prochazime jedno patro za druhym a koukame na to ohromne mnozstvi barevnych indickych latek a sari – pestrost barev az pomalu oci prechazeji. Tady zase maji domaci potreby, o kus dal suvenyry a nechybi ani standardni cast s potravinami. Samozrejme vcetne masa. Nas uz ale asi nic nemuze prekvapit – po projeti Jizni Ameriky a jihovychodni Asie a zkombinovano s nasimi starsimi zkusenostmi z Nepalu a Maroka, pohled na nelibe vonici maso obklopene tunami much lezici cely den venku na pultu v teplotach triceti a vice stupnu uz davno zname. Jen to jsou okamziky, ktere nam vzdy pripomenou, abychom zase dukladne promysleli, zda-li chceme k obedu masove steaky anebo se smirime jen s vyrazne bezpecnejsi zeleninovou variantou :-).

Pred New Marketem se obchoduje vsude

 Mame nakoupeno – sice ne uplne vsechno, co bychom chteli, ale jedny nove kalhoty a tricko na Ludvika jsme poridili. A je nejvyssi cas skocit na metro a pomalu vyrazit smer domov. Za ctyri hodky nam odjizdi vlak smerem na sever a my slibili Adytiovi, ze dame posledni spolecnou veceri a zkusime vymyslet posledni zvidave dotazy. Jo jo, bylo nam tu moc dobre. Ale jako vsechno hezke – i tohle ma svuj okamzik louceni, a tak to netrva moc dlouho a my mavame Adytiovi z okynka na rozloucenou a slibujeme si, ze se urcite jeste nekdy uvidime. Nekdy urcite. Zatim ale on zustava tady v Kalkate, zatimco my mirime na sever – do hor…

Jeden komentář k článku "Ve sparech britskeho imperia v Kalkate"

  1. Miri a Luky

    Zdarec decka, uz jsem vam tady chtela napsat driv, az ted je konecne cas. Je super jak jste dali do clanku vic fotek, ono, psat o Indii bez prilozeni fotek by nesplnilo ten spravny efekt, neni-liz pravda:-) Uplne si Kalkatu s obrazky vybavuji, je to neuveritelne jak ten cas rychle utekl. MY se s Indii v Kalkate loucili a vas Kalkata vitala. Libi se nam cist vase prvni zkusenosti ze zeme, jako bychom to znovu prozivali s vami.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.