A jedeme dal…kralovske Hue bylo prima, ale pred nami lezi dalsi mistni specialita - Hoi An. Male mestecko s jeste mensim historickym centrem, ktere je vsak vietnamsky netypicky typicke. S chramky, klanovymi domy, barevnymi lampiony, nabrezni promenadou, spoustou restauraci a kavaren a take krejcich, krejciku a svadlen. A aby toho nebylo malo, tak je to dalsi z vietnamskych pamatek Unesca.

Cesta do Hoi Anu je vic nez prijemna. Mestecko lezi jen ctyri hodiny autobusem od Hue, tudiz se jedna o jeden pohodovy dopoledni presun. Autobus nas vysazuje na pokraji stareho mesta, ktere tedy jiz castecne prochazime pri hledani strechy na hlavou. A uz se divime…tak nejak jsme nevedeli, co cekat, ale realita nas presto vsechno vyvedla trochu z miry.

Stare centrum je hezounke, ale malinkate (v podstate se jedna jen o par ulic) a podle nas hlavne vietnamsky totalne atypicke. Spis na vas vsude mrka vliv cinsky, japonsky a castecne i evropsky. Coz ale neni vubec na skodu. Jen je to trochu nezvyk…

A co je tu tedy tak zajimaveho k videni? Pro nas to byla predevsim atmosfera… atmosfera malych kamennych ulicek ozdobenych barevnymi lampiony, atmosfera starych domku, z nichz nektere maji nazelenalou strechu, atmosfera malych obchudku, atmosfera ala cinskych chramu a klanovych domu, ktere jako majestatni svedci minulosti dodavaji mestecku miru dustojnosti, atmosfera nabrezniho trziste, kde se daji sehnat jak veci k zakousnuti, tak i suvenyry,… proste je to jedno z takovych tech mist, kde nechate cas line plynout a neresite, zda-li se v jednom kramku zdrzite o neco dele.

V nektere z malych restauraci u reky si date ovocneho sejka a jen tak sledujete, jak si ulice zije svym vlastnim zivotem. Jak ostatni bohatsi turiste vymetaji jeden kramek se suvenyry za druhym a prochazeji kolem vas obtezkani spoustami igelitek… Obcas je to docela sranda se jen tak zastavit a pozorovat - nejen mistni, ale i kolegy spolucestovatele a vnimat, jak se ve stejnem prostredi co vy pohybuji oni.

Jo jo, Hoi An je predevsim o atmosfere a takovem tom poulicnim leniveni. Ale abychom nezklamali muzejni a chramove “vymetace”, i zde je par mist, ktera lze jak zadarmo, tak i za penize navstivit. V turistickych agenturach je mozne zakoupit hromadnou vstupenku na 4 atrakce (jeden z chramu, jeden z klanovych domu, jedno muzeum a jedno kulturni predstaveni). Ale i kdyz si listek neporidite, neznamena to, ze se nemuzete nikam podivat. Dvere do vsech prostor jsou vzdy dokoran a nikde neexistuje oficialni seznam toho, co je placene a co neni. Proste tam strcte hlavu a uvidite - budto po vas nekdo listek chtit bude anebo ne. Takhle jsme to praktikovali my a musime se priznat, ze se nam omylem podarilo vlezt dokonce i do nekolika placenych prostor. Muzeme my snad za to, ze maji dva vchody ze dvou ulic a ten oficialni a kontrolovany byl ten na druhe strane??? Ne! :-) Holt stalo se.

Tak kdyz uz jsme byli uvnitr, alespon jsme si to tam hezky prohledli. Jednim byl puvodni dum vietnamskeho obchodnika postaveny v cinsko-japonskem stylu. Bohate zdobeny, se spoustou drobnych malickosti dokreslujicich detail do celku. Docela hezky. A pak jedno male muzeum neco malo popisujici venkovsky vietnamsky zivot. Nebylo to spatne, ale zase nic az tak extrovniho, abychom si na to museli kupovat vstupenku. Secteno a podtrzeno - podle naseho nazoru neni treba vstupne platit. Mista zadarmo vam dostatecne ukazi, jak to vypada v tech placenych, takze o nic neprichazite :-).

Oproti vsem ostatnim mistum ve Vietnamu (a nejen ve Vietnamu), tohle je preci jen necim zvlastni a vyjimecne. A tim je az neskutecne mnozstvi krejcovstvi, ktera se ve starych ulickach nachazeji. Jeden obchudek vedle druheho, nabidka jak siroka tak dlouha. Usiji vam v podstate cokoliv - at jiz podle svych vzoru ci podle vaseho navrhu. Do odpoledne ci za par dni - zalezi na vlastnim kusu, kvalite materialu a preciznosti zpracovani. Nabizi-li vam nekdo pansky oblek do odpoledne, asi se s nim moc parat nebude, stehy budou jednoduche, konce nezacistene - sami jsme podobnou lajdacnost videli na vystavovanych modelech. Ale usetrite… Zato do nejakych dvou ci tri dni vam vystrihnou oblek tak kvalitni a padly na miru, ze je to skoro az k neuvereni.

A cena? Slabych 60-80 dolaru. Vynasobte dvaceti a ziskate to v korunach. Kam se hrabe OP Prostejov…Mit vic casu a prostoru v batohu, uz tam ma Ludvik minimalne jeden prihozeny :-). Takhle budeme jen vzpominat, jak jsme se prochazeli ulickami plnymi krejciku. To, ze jsme nekoupili my, vsak ale neznamena, ze nenakupuji i ostatni. Naopak - standardne po ulicich prochazeji turiste s plnymi taskami a neni to tedy zadne prekvapeni, kdyz se najednou z otrhaneho cestovale stane svihak jako vystrizeny z moderniho platku a stejne tak z cestovatelky dama pripravena na reprezentacni bal.

Pro milovniky historie se v nedalekem okoli skryva jeste jedna lahudka - ruiny My Son. Jedny z nejdulezitejsich pozustatku anticke Chamske rise, ktera se kdysi rozkladala po oblasti stredniho Vietnamu a Kambodzi. Proto taky Chamska a Khmerska kultura maji hodne spolecneho. A proto taky jsme se rozhodli My Son vynechat - nejsou to jedine Chamske ruiny na uzemi Vietnamu a nektere jeste uvidime, a hlavne ve srovnani s chramy Angkoru v Kambodzi se pry My Son muze jit “zahrabat”… No proste setrime cas i penize a radeji se posouvame o dul dal, protoze prave tam si muzeme jedny Chamske ruiny prohlednout. Nasim dalsim zastavenim je totiz Nha Trang.

————-
Dalsi fotky:

Tento článek byl publikován dne 17. 1. 2009 (Sobota) v 18:09 v rubrice 16. Vietnam. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.