Kralovske mesto Hue

Čtvrtek 15.1.2009

Citadela v HueVitejte v Hue – ani velke ani male, ani tluste ani tenke, ani severni ani jizni, rozkladajici se na brezich reky Perfume River (Song Huong)… kazdopadne dostatecne zajimave mesto, aby z nej panovnici vladnouci dynastie Nguyen na pocatku 19. stoleti udelali sidelni mesto. A to ne jen tak nejake sidelni mesto. Ale mesto, ktere se svou citadelou a mohutnymi kralovskymi hrobkami zaradilo na seznam pamatek UNESCO.

Hlavni a asi i prvni pamatka, kterou si kazdy chce prohlednout, je Mestska Citadela (Kinh Thanh) – puvodni sidelni mesto na severnim brehu reky obehnane vysokymi zdmi o rozloze radove 10 x 10 kilometru. V dobe Vietnamske valky bohuzel z velke casti ponicena americkym bombardovanim – neco bylo prebudovano, neco opraveno a neco jiz jen ponechano osudu.
Prochazime prvni branou a ocitame se „opet“ ve meste. Pochopitelne. V minulosti, kdy bylo treba mesta branit, se vse schovalo za ochrannymi hradbami. Postupem casu se ale tradicni mesto rozrostlo i dal za obranne zdi a vytvorilo tak ideu mesta ve meste. Pred nami ale jiz stoji druha – stejne bytelna zed s hlavni vstupni branou, ktera ohranicuje centralni vladnouci cast, tzv. „Imperial enclosure“. Dalo by se rict citadela v citadele slouzici ciste pro statnicke potreby panovnika. A to je take to, co pritahuje spousty navstevniku.

Vstup do Citadely v hustem desti

Na prostoru 2,5×2,5 kilometru se ukryvaji starobyle chramy, okrasne zahrady, uzasna soukroma obydli, divadlo, ceremonialni saly a bohuzel znicene srdce celeho komplexu – Zakazane rude mesto (Tu Cam Thanh), ktere slouzilo ciste osobnim potrebam panovnika. Prestoze to neni minulost az tak davna (13 panovniku dynastie Nguyen spravovalo zemi az do roku 1945), jeden ma pocit, jako by se prenesl hluboko do historie. Mozna tomu napomahaji i kapky deste, ktere nelitostne a vytrvale v jemnych snurkach padaji z nebe a dodavaji celemu komplexu na tajuplnosti. Prochazime si cely komplex sami svym tempem a kdyz se dostavame do vzdalenejsich koncu, nechavame konecne za sebou hordy organizovanych tur, ktere nemaji cas si vsechno dukladne prohlednout. A tak mame soukrome prostory kralovny matky jen a jen pro sebe a muzeme popustit vesele uzdu fantazii predstavujice si, jak se zde asi zilo. Tady by se nam taky libilo. Nachazime jen jedinou vadu na krase – kdo vi, zda-li to byl puvodni stavitel ci restauratori, ale at to byl kdokoliv, rozhodl se vylozit chodnicky krasnymi cervenymi dlazdicemi, ktere sotva trochu porostou mechem a zelenkou, v kombinaci s destem klouzou hur nez vycistena ledova plocha. My si tedy uzivame i krasobruslarskeho umeni, ale chudaci starsi turiste – tem asi neni dvakrat do zpevu.

Uvnitr Citadely

V budove uvnitr Citadely

Citadelu mame za sebou, a tak premyslime, kam vyrazit druhy den. V okoli Hue je rada impozatnich kralovskych hrobek (8 z 13 panovniku ma svoji), ktere jsou v mensi ci vetsi vzdalenosti rozmisteny podel reky nedaleko od mesta, ale i dalsich chramu, pagod a podobnych staveb. Bohuzel k nicemu nevede mistni doprava, a tak zbyvaji dve varianty – pujcit si motorku anebo se pridat k nejake organizovane ture. Hmmm – motorka by byla fajn, kdyby…ani jeden z nas na ni v zivote nesedel a provoz na silnicich je tak desivy, ze zrovna tady se zaucovat ponekud bojime. Tak tedy tura? Docela se nam libi „Draci cluny“ (Dragon boats), ktere jezdi po Perfume River a cestou zastavuji u tech pamatek a hrobek, ktere jsou nejbliz vode. Zni to zajimave, cena je prijatelne nizka (za celodenni vylet tam a zpatky vcetne jednoducheho obeda jen za 4,5 dolaru) a den na vode by mohl byt pekny. Takze jdeme na to.

Draci cluny

Druhy den rano se kolem pul devate nalodujeme a spolecne asi s dalsimi dvaceti spolucestujicimi vyrazime. Clun neni nijak extra zvlastni – vlastne dalo by se rict, ze je to takova plovouci krychle se dvema dracima hlavama vpredu. Ale je to docela sranda. Kazdy vyfasoval svoji plastovou zidli, usadil se a muzeme vyrazit. Spolecne s nami se plavi turisticky pruvodce a vlastnik clunu – respektive cela jeho rodina, ktera, jak se zda, na clunu trvale zije. Na zadi lodi jsou dve mistnustky, ve kterych jsou rozhazeny osobni veci, na predni palube vezeme kolo a podel oken uvnitr visi par bund a kabatu.Pro nas vcelku nezvyk, ale pro Vietnamce naprosta samozrejmost. Neciti nejmensi potrebu oddelovat obchod od sveho soukromi – kdyz je moznost vyuzivat neceho spolecne, deje se tak. Stejnym zpusobem je vedena i rada hotylku a levnejsich restauraci ci jidelen. Podnik je obvykle rodinny, takze stoly pro hosty vyuziva i rodina, kdyz chcete na zachod, zjistite, ze prochazite skrz kuchyn do spolecne koupelny – zachodu, ktera je mistnich. Na umyvadle jsou zubni kartacky s pastou, na zdi visi rucnik a zupan, na zemi je treba i hromada pradla pripraveneho k prani. Z pocatku nas to docela zarazelo, ale po nejake dobe jsme si zvykli, ze princip soukromi je v techhle zemich naprosto odlisny od toho, co my zname.

Maly a velky draci clun

Ale hura zpet na lod. Nas clun se neprilis rychle „riti“ na jih. Nad hlavou nam visi veliky sedivy mrak, voda je zakalena a bahnita, ale i pres tu celkovou zasedlost si to uzivame a sledujeme krajinu a okoli. Tu potkavame rybare, tu celou plovouci vesnicku, tu splavovatele drivi, ale co nas upoutava nejvic jsou „piskokopove“. No skutecne – primo ze dna reky se tu tezi sterk a pisek. Male (zcela jiste opet rodinne) lodky spusti na dno reky hadici s cerpadlem, ktera nasava a privadi nahoru nad hladinu vse, co ji prijde co cesty. Skrz sito voda proudi zase zpet do reky, ale sterk a pisek padaji do lodky, ktera je ponorena vic nez po caru ponoru. Pod sitem stoji rodinni prislusnici a to, co spadne do lodky, jeste probiraji a prehazuji, aby ziskali to, co skutecne potrebuji. A take hlidaji mnozstvi. Kazdopadne teprve v okamziku, kdy nam pripada, ze lodka musi jit uz kazdou chvilku pod hladinu, jak je preplnena, se cerpadlo zastavi, odpoji a lodka doveze svuj svuj naklad ke brehu k jedne z „precerpavajicich stanic“. Tam svuj pisek ci sterk vylozi a muze se jet nanovo. Docela tvrde zivobyti. Radeji si ani nepredstavujeme, kolik za tu drinu dostavaji – bohuzel ty nejobycejnejsi a nejtvrdsi prace byvaji placeny nejhure.

Lovci sterku v akci

Po hodine a pul zastavujeme u prvni zajimavosti – tim je Thien Mu pagoda, ktera je pry ve Vietnamu hodne znama, nebot jeden z mistnich mnichu se v sedesatych letech upalil na protest proti tehdejsimu rezimu. My o nem nikdy nikde neslyseli, ale to nevadi. Samotna pagoda je i tak docela lakava – osmihranna stavba viditelna jiz z reky vypada skutecne dustojne a zahrada s altanky a oltariky za ni tento pocit jen podtrhuje.

Thien Mu Pagoda

Ale dost rozjimani a hura zpatky na lod. Jedeme dal, voda klidna a klidnejsi, turiste ukazneni, domaci rozdovadeni, okolni lid pracujici… proste zadna zmena, stav setrvaly :-).

Pagoda nas docela namlsava a uz se tesime na prvni z kralovskych hrobek. Celkem je hrobek osm, ale neni v silach skoro nikoho zvladnout prohlednout vsechny. Jak casove, tak i financne. Na druhou stranu to ale neni potreba – staci pry videt tak dve ci tri a vse ostatni se opakuje. Navic vsechny arealy jsou znacne rozlehle, takze aby si to jeden uzil, chce to minimalne hodku na miste (ci lepe i vic). Toho jsou si vedomy i agentury, a tak do denniho programu obvykle nezarazuji vic nez dve hrobky. Kazdopadne podle vsech pruvodcu to maji byt ty nejmajestatnejsi, nejkomplexnejsi a nejzajimavejsi. A nemylili se…

Podel brehu

Tou prvni je hrobka vladce Tu Duc. Rozsahly komplex chramu, chramku a vlastnich hrobek jeho samotneho, jeho manzelky a adoptivniho syna. Neni zcela bez zajimavosti, ze cely areal byl postaven za panovnikova zivota, slouzil jako jeho odpocinkove letovisko a teprve po jeho smrti byl promenen v misto posledniho odpocinku. Tudiz dnesni chram, ve kterem se uctiva panovnikova osoba, bylo jeho puvodni sidlo. Docela nestandardni. Tezko rict, jak me by se libilo zit s myslenkou, ze muj domov je vlastne mym domovem na veky, ale asi proc ne?

Hrobka Tu Duc

Cely prostor pusobi hodne majestatne, precizne, relaxacne i dustojne a je jednoznacne videt, ze mu byla venovana velka pece. Centrem je male jezirko s altankem na brehu, okolo ktereho se rozkladaji jednotlive budovy – ruiny tehdejsiho konkubinatu (ale ano – i tady meli vladcove svuj harem), sidlo panovnika – jeho dnesni chram a postupne vsechny tri hrobky. Vse nadherne zdobene, se spoustou socharskych doplnku, vse dukladne rozvazene, aby celek pusobil harmonickym a uklidnujicicm dojmem. Jeden ani nema pocit, ze je uprostred kralovske hrobky – spis jako nekde v parku s chramem. Samotne hrobky jsou velice jednoduche sarkofagy na otevrenem ctvercovem prostranstvi obehnanem zdi. Nic velkolepeho, nic preplacaneho. Presto ale jeden neni na pochybach, ze sarkofag ukryva neco cennejsiho, nez jen obycejneho podomka. Samotny pristup k sarkofagu je totiz olemovan kamenym zastupem strazi, ktere naznacuji urozenost a znacnou miru autority dane osoby.

Hrobka Tu Duc

Hodina, kterou nam dal nas pruvodce na pocatku se kloni ke konci. Kruci – jeste hrob manzelky a syna. Ty jen tak prolitavame a padime zpet, aby na nas zbytek vypravy necekal. Je to docela skoda, protoze tady bychom mohli klidne stravit minimalne dalsi hodinu. Ale nas pruvodce je nekompromisni. Teda pruvodce – spis bychom ho meli nazvat doprovodem, jelikoz nas hezky odvedl k brane, rekl nam tri uvodni vety, ukazal mapku arealu a posadil se. Ani se nezminil, ze s nami nepujde a ze si to mame prohlednout sami. Chvili tedy postavame, ale pak holt vyrazime. Mohlo nam to dojit hned, ze je to turisticky pruvodce na baterky, kdyz ani pri navsteve pagody nevystrcil patu z lode. No jo – to jsou holt ta rizika, ktera jeden podstupuje pri hromadne organizaci. Kazdopadne misto je tak super, ze nam to naladu nezkazi. Jen toho casu by mohlo byt vic…

Hrobka Tu Duc

Nasedame na motorky, ktere nas dovezly od reky k hrobce (sice jen 2 kilometry, ale jit to pesky, to by to z te jedne hodiny na celou prohlidku ukouslo docela dost) a frcime zpatky. Sesedame a hned se na nas sesypava hromada prodavacu s obcerstvenim.
„Kupte si colu, vodu, pivo,…“
„Ne diky, nepotrebuju, mam vlastni.“
„A neco osvezujiciho pro ridice, za to ze odvedl skvelou praci a byl fakt dobry.“
Jakoupak skvelou praci? Odvezl me dva kilometry tam, dva zpatky a za to dostal na mistni pomery zaplaceno vic nez kralovsky. Zadne specialni sluzby, zadna dyska. A uz vubec ne v cene rovnajici se cene zaplaceneho odvozu. S usmevem, ale rezolutne odmitam – motorku jsem preci radne zaplatila. A jeste za dvema rohy citim v zadech ty kysele obliceje, ktere na me hodili. Ha – zda se, ze povesti o vzajemnem prodeji a sdileni zisku mezi domacimi zase tolik nelhaly :-).

Plavime se dal stale na jih a po navsteve jedne male a bezejmenne pagodky (teda ona ma samozrejme jmeno, ale my ho nejak zapomneli) prichazi na radu pozdni obed. Take jedno z prekvapenich dne. Puvodni dohoda totiz byla, ze obed je v cene vyletu. Ale hned rano po vypluti nam domaci roznesli jidelni listky s jidlem vcetne cen, at si vybereme, co chceme k obedu. A vetsina lidi obednavala vicemene bez zavahani. My vsak s Ludvikem zpozorneli – tak pockat. Obed mel byt preci v cene, tak v cem je zakopany pes? Ptame se holciny, jak ze to tedy je, a dostava se nam vysvetleni, ze obed je v cene, ale velice jednoduchy (ryze se zeleninou), takze tohle je navic. Zadne navic nechceme – ryze se zeleninou nam bohate staci. Ale vedi to i ostatni?
Zda se, ze ne tak zcela. U vetsiny z nich je videt docela prekvapeni, kdyz se na stole objevi jidlo, ktere bylo zahrnuto ve vyletu a vedle nej jeste to, co si priobjednali. Vlastne takovy dvojity obed, prestoze ten jednoduchy by spouste lidi stacil. Ale…ne nadarmo se rika „lina pusa, hole nestesti“. Vetsina lidi to proste vzala tak, ze holt jidlo v cene asi neni a je nutno objednat. A ted se divi… Ale urcite nejvetsi vina lezi na strane nasich „pratelskych“ organizatoru – je to zase jedna z takovych tech nehezkych vietnamskych fint, jak z cizincu vytahat co nejvic penez, a to se nam ale vubec nelibi.

Druha hrobka, kterou se vydavame navstivit, je hrobka Minh Manga, ktery vladl v prvni puli 19. stoleti. Ta uz na rozdil od Tu Ducova hrobu byla pouze a jenom zamyslenou hrobkou. Cely prostor je tedy utvoren tak, aby v navstevnikovi vyvolal pocit majestatnosti, velikosti a ohromenosti. Hrobka samotna je umistena v nitru maleho kopecku za zamcenou branou, ktera se otevira jen vyvolenym, ale i zbytek prostoru stoji za videni. Cely komplex je koncipovan jako majestatni pristupova cesta vedouci skrze nekolikero chramu, bran, nadvori, zahrad a mostu a pote, co je navstevnik vsim ohromen, stane pred samotnou hrobkou. Stejne jako v pripade Tu Ducova hrobu je vse velice precizni, propracovane, honosne zdobene… Fakt hodne zajimavy zazitek. Tohle jsme jeste nikdy nikde nevideli a skutecne to stalo za to. A vlastne kdyz se to tak vezme – vstupne tri dolaru do jedne hrobky, za to, co je tam k videni, neni zas az tak hrozne :-).

Hrobka Minh Mang

Nastava odpoledne a je na case se otocit na zpatecni cestu. Abychom byli v podvecer zase zpatky v pristavisti. Motor huci, skuci, clun se presto sotva sune. Kazdopadne ale vytrvale jede, az nas nakonec zase vyklada pod mostem, pod kterym nas rano nalozil. Nebyl to spatny den…trochu lenivy a trochu tajuplny. Asi nic pro toho, kdo preferuje sup sup a jede se dal. Ale kdo chce na chvili zastavit cas, pro toho je to vylet jako delany. Jen kdyby nebylo te organizace… :-).

Hrobka Minh Mang

V Hue se tedy zastavuji predevsim milovnici historie. Ale pokud jste milovniky valecne historie, i pro vas se neco najde. Hue totiz lezi nedaleko Demilitarizovane zony a 17. rovnobezky, podel ktere byl roku 1954 Vietnam rozdeleny na Severni a Jizni. Bohuzel zamyslene docasne opatreni do prvnich lidovych voleb se protahlo na nekolik let a vyeskalovalo valkou ve Vietnamu. Teprve v roce 1975, kdy byl dobyt Saigon vojsky Severniho Vietnamu, bylo prohlaseno opetovne spojeni a vznik nove republiky.

Demilitarizovana zona neboli zkracene DMZ se nachazi asi 90km od Hue a v Hue je rada turistickych agentur, ktere poradaji celodenni vyjizdky do teto oblasti. Ukazi vam nektera mista nelitostnych boju, hrbitov, zbytky americke zakladny ci podzemni bojove tunely. Bohuzel cela oblast je dnes spis o vypraveni toho, co se kde odehravalo, nez ze by toho bylo hodne k videni. V tom pripade je skutecne dulezite, aby s turou vyrazil radny znalec a dobry anglictinar, aby z toho neco bylo. Ale…jsme ve Vietnamu. Pruvodcu jsou tu tri kopy, ale tech skutecne dobrych? To uz je na povazenou. Sami jsme na vyletu nebyli; mluvili jsme totiz s ruznymi ucastniky a ti nam to predem rozmluvili. Vsichni z toho byli velice zklamani a jak se zda, tak bez soukrome tury s profesionalem takovy vylet skutecne nema cenu. Tak treba priste, jestli se nekdy vratime…:-).

Dalsi fotky:

V Citadele V Citadele V Citadele V Citadele Hrobka Tu Duc Hrobka Minh Mang

———————–
Prakticke info pod carou:
Neco malo informaci o moznostech shlednuti hrobek. Ty jsou rozmisteny podel reky, ale ke vsem je mozne se zaroven dostat i po silnici. U tech vzdalenejsich vsak jiz doba jizdy narusta a i na prohlidku budete potrebovat dost casu, takze prohlednout vsechny za jeden den vyzaduje brzky start a hrst odhodlani :-).

Prvni moznosti pro samostatne je zapujceni motorky. V tom pripade se musite pripravit na nebezpecny chaos, ktery tu na ulicich panuje. Opravdu, ne ze bychom byli nejak bojacni, ale to, co jsme videli ve Vietnamu na silnicich, je silenstvi, ktere nema obdoby. Nicmene moznost zapujceni motorky zde je a je to moznost nejsvobodnejsi (cca 6 dolaru na den).

Pokud nejste tak ostrileni, abyste se vrhli do provozu sami, muzete si k motorce najmout i mistniho ridice, ktery ma drasticke podminky provozu vice v krvi.  Ridic je vam zaroven i pruvodcem, ktery poskytne historicky vyklad. V tomto pripade objedete nekolik hrobek a z penezenky vam ubyde cca 9 dolaru.

A pak jsou tu bezpecne varianty, tedy organizovane tury s cestovni kancelari. Ty rychlejsi pocitaji s dopravou autobusem, a to bud kompletne cely vylet, nebo s navratem od posledni navstivene hrobky na palube pomaleho draciho clunu. Takove tury vychazeji na cca 8 dolaru. Je mozne dokonce pridat navstevu mestske Citadely pred samotne hrobky, ale pouha hodina, ktera je na Citadelu vyclenena, je zalostne malo.

Pomalejsi a posledni variantou je ta popsana v nasem clanku, tedy pomala tura na lodi s dracima hlavama. Relaxacni den, kdy se sice stihne navstivit jen omezene mnozstvi pamatek, ale tura je levna (od 4,5 dolaru) a pooohooodooovaaaa.

Komentáře jsou uzavřeny.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.