V Hanoji a jejim okoli bychom mohli klidne stravit jeste par dni, ale jak se rika – nemuze mit clovek vse. Davame tedy sbohem nenavstivenym mistum jako napriklad Parfemova Pagoda (stejne jsme pozdeji slyseli, ze jsme o moc neprisli) a vyrazime vstrict jihu a teplejsim zitrkum. Nase prvni zastaveni neni od Hanoje az tak vzdalene. Na ceste do byvaleho kralovskeho sidla Hue delame prestavku v Ninh Binhu.

Mestecko samo o sobe nic moc (tedy vlastne vubec nic), ale kvuli nemu tady nikdo nestavi. To prave orechove ciha teprve par kilometru za mestem. Dostavame se totiz opet do oblasti krasu a vapencovych skal, ktere tentokrat nevyrustaji z more jako v Halong Bay, ale naopak ze zelenych ryzovych policek.

Pujcujeme si kolo a hned rano vyrazime. Je to pomalu, jako bychom se prenesli do casu nasich babicek. Obe kola jsou jednoduchoucka rezava stvoreni, bez jakychkoliv vymozenosti (na prehazovacku zapomente), s rozhrkanymi riditky a velkym nakupnim kosikem. Ale proc ne? Je to tu placka, takze neni potreba nic specialniho, a ze domaci pujcuji sva kola na nakup i ostatnim muze byt brano za vec vice nez slechetnou :-). Chvili se motame v provozu na hlavni silnici (ktera je soucasne hlavnim tahem na jih, takze je plna mensich i vetsich motorizovanych vozidel, vsechno se to predjizdi, vzajemne na sebe troubi a porusuji skoro vsechna pravidla provozu, ktera zname) a doufame, ze nas nic nesrazi, az po chvili uhybame na vedlejsi cestu, ktera vede k turisticky znamym jeskynim Tam Coc.

Tedy k jeskynim…vede k rece, po ktere se da k jeskynim dopadlovat. Dojedete k vode, tam si zaplatite lodicku i s veslarkou a uz se jen vezete. Jen si musite dat na veslujici Vietnamku trosku pozor – jako vsichni Vietnamci, i zde jsou vychytrali. A tak se i pres bohate zaplaceny clun na konci zacne tvarit smutne a nabizet vsechny mozne i nemozne suvenyry a rucne delane vyrobky. Nekdo koupi, nekdo ne, takze pak nasleduje snaha druha. Nedaleko sedici obcerstvovacka vam zacne nabizet, abyste sve veslarce koupili piti. Je horky den, ona se chuderka nadrela – no koho by se ji nezzelelo… ale ona je to mazany filuta. To, co ji jeden koupi, vzapeti proda za polovicni cenu obcerstvovacce zpet. Docela dobry figl – obe dodavajici strany jsou spokojene a turista koupil zajice v pytli :-). Anebo takhle to alespon tvrdi pruvodce, jelikoz my to nezazili. My uz na vode mezi krasy byli dvakrat, a tak jsme si tentokrat rekli, ze nam staci jen tak se toulat mezi okolnimi vesnickami, objevovat skalni chramy, pozorovat mistni, jak pripravuji svoje bahnita policka na vysev nove ryze a nikam se nehonit.

Podivana docela pekna, jen ta zelena policka nejak chybi. Neni totiz sezona, a tak se tak maximalne zeleni delnici v tech bahnitych polickach, ktera se snazi pripravit na vysev nove ryze. Pouzivaji naprosto uzasne bahenni traktory, ktere slouzi pro zryti bahna, nad kterym je jeste metr spinave vody. Krajina ma i bez zelene sve kouzlo a jednoznacne teto zastavky nelitujeme.

Ke konci dne se jeste dostavame do historicky zajimave oblasti Hoa Lu (asi 12 kilometru severne od Ninh Binhu), ktera byla na prelomu desateho a jedenacteho stoleti hlavnim kralovskym mestem. Kralovska citadela kdysi zabirala oblast temer 3 ctverecnich kilometru. Z vetsiny jsou dnes jiz jen ruiny, ale dva chramy stale jeste stoji a mezi vapencovymi skalami maji hodne zvlastni atmosferu.

Respektive mely by…nebyt vsudejsoucich prodavacu a presvedcovacu a nadbihacu: „Madam, buy bananas. Sir, something to drink? What is your name madam? And where are you from? Park bicycle here – just one dollar. Madam and bananas from me? And pineapple? And and and…“. No proste zjednodusene receno, ze tohle smite, tohle nesmite, tohle si kupte, tohle si nekupujte…bohuzel tech jsou pred obema chramy tuny, jelikoz vedi, ze je to jedno z mist, kde se turiste zastavuji a nedaji jednomu pokoje. O kolik hezci to bylo asi tak pred hodinou u jedne ze skalnich pagod, ktera neni na seznamu zadnych tur, nebyla tam tedy ani noha, jen ticho a klid a sosky okolo nas.

Den se pomalu krati a je na case se vratit zpatky do mesta. Chytame totiz nocni autobus, ktery nas druhy den po ranu vysazuje v kralovskem meste Hue.

Dalsi fotky:

Tento článek byl publikován dne 13. 1. 2009 (Úterý) v 07:51 v rubrice 16. Vietnam. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.