Lekce geometrie v Canberre
Pátek 15.8.2008
Canberra je poslednim vetsim mestem na jihu Australie, ktere jsme se vydali prozkoumat. Rada lidi nas od neho zrazovala, ale my se nedame – uz jen proto, ze je to hlavni mesto Australie, mu chceme chvilicku venovat. Navic nam „stoji“ v ceste na sever, a tak si tu dlouhou cestu trochu zpestrime :-).
A co ze je na Canberre tak zajimaveho? Bylo nebylo, dve velka mesta na jihu Australie se hadala dlouhou dobu o to, ktere z nich je lepsi, dulezitejsi a proto by melo byt hlavnim mestem. Hadali se hadali, nemohli se dohodnout, a tak nakonec predstavitele statu rozhodli stylem „aby se vlk nazral, ale koza zustala cela“. Vzali mapu, udelali na ni kolecko, architektum a planovacum dali cisty list papiru a rekli: „Tady budiz hlavni mesto“. Stalo se a vznikla Canberra – ucelove mesto bez spetky historie…
Zni to mozna na prvni pohled hrozne, ale vysledek tak hrozny neni. „Umelost“ mesta se projevuje predevsim velmi velkorysym vyuzitim prostoru a presne geometrickym rozlozenim vetsiny ulic a rozmisteni budov. Vsude je spousta zeleneho prostoru – mezi ulicemi, mezi domy, obrovske parky a lesy mezi jednotlivymi obytnymi ctvrtemi. Ulice se protinaji v kolmem smeru, jsou rovnobezne nebo perfektne kruhove – ale diky te spouste stromu a zelene to cloveku v realu tak neprijde.
Velkoryse vyuziti prostoru ma pro neboheho cestovatele jeden negativni dusledek – vsude je to straaasne daleko. V Canberre jsme opet bydleli u couchsurfera. Ten mel byt v jedne z okrajovych obytnych ctvrti (v centru totiz zadne obytne domy nejsou, tam se jen pracuje) a jen cesta z naseho docasneho domova do centra citala nejakych 45 minut autobusem po predimenzovane a proto temer prazdne dalnici, pricemz vetsinu cesty byly okolo videt jen stromy. Ale skutecne se jednalo jen o okraj mesta…
To same je problemem pri prohlidce zajimavosti v centru mesta – pesky to proste nema cenu, protoze jit mezi budovou parlamentu a muzeem tri kilometry parky a lesy se jaksi nestiha a svych 100 jarnich kilometru uz mame navic davno splnenych. Takze prichazeji ke slovu autobusy, nastesti prehledne oznacene a dobre fungujici.
Dalsim nezamenitelnym znakem „umeleho“ mesta je, ze vicemene postrada socialni zivot – nejsou tu zadne velke zastupy baru, kavaren, klubu, nakupnich center nebo zabavnich parku. Par takovych mist se tu najde (maji tu i kino :-), ale zakladnim mementem tohoto mesta je – prace v centru, potom domu do obytne ctvrti. Vypada to hodne nudne, ono to vlastne i nudne je, ale hodne zalezi, kdo se tu rozhodne zit. Takovy ambiciozni mlady byznysmen lovici mlade kocky odsud asi utece uz druhy den, ale co treba mlada rodinka s detmi? Jista prace (pracujete pro stat), na okraji meste maly dum se zahradkou a spoustou klidne zelene kolem. Zadne panelaky, smog, ruch. Kolem domu projede krokem nekolik aut rano a nekolik vecer. Neni problem sednout do auta a do pul hodinky byt uplne v prirode nebo na brehu jezera. Jeste to zni tak odpudive?
Canberra je jednoznacne zajimave misto pro ty, kteri se zajimaji o historii a fungovani politickych systemu jednotlivych zemi. Sidli tu totiz australsky parlament. Stara budova parlamentu slouzi dnes jiz jen jako muzeum, zatimco ta novejsi je v plnem provozu (a pokud dorazite na navstevu v dobe nejakych jednani, je v ni dokonce pry i docela zivo). Zazemi parlamentu lze projit at jiz samostatne ci s pruvodcem, ktery ma na rozdil od pouheho letacku spousty informaci navic. Napriklad tady jsme se dozvedeli, ze Australie neni republikou, ale konstitucni monarchii a oficialni hlavou statu je britska kralovna (tim, ze Australie stejne jako Novy Zeland jsou soucasti Commonwealthu, by to melo byt jasne, ale clovek si to ne vzdy uvedomi). Nebo i treba to, ze Australie ma povinnou volebni ucast a neucast bez vysvetleni muze byt pokutovana docela vysokou castkou. Kdo by to byl do nich rekl?
Z parlamentu mirime do Narodni mincovny, ktera jiz funguje skoro padesat let. Normalne je uvnitr cesticka za sklem pro navstevniky, kteri tak muzou sledovat cely proces vyroby. My mame ale smulu – zrovna nedavno se mincovna pustila do renovace a tak misto vlastni prohlidky mame pouze sanci shlednout film o tom, jak se mince vyrabi, jak celkove mincovna funguje a jak by to melo byt do budoucna. Lepsi nez nic, ale preci jen jsme se vic nez na film tesili na to vlastni cinkani kovaku, jak se prelevaji z jedne nadoby do druhe :-).
Muzeum je dalsim mistem, ktere se v Canberre rozhodne vyplati navstivit. Prestoze mame zase smulu a skoro polovina expozic je zavrena, dozvidame se dalsi spousty zajimavosti z teto osobite zeme. Napriklad trochu o puvodnich obyvatelich (aboriginci, nebo taky australci), o importu kraliku z Evropy, jejich premnozeni a naslednem hubeni, stripky ze zivota prvnich pionyru z Evropy… Nebyt tech zavrenych casti, bylo by to uplne super, ale ani takhle to nebyla uplne marna navsteva.
Posledni zajimavosti v Canberre, kam jsme se vydali, je Valecny pamatnik, tedy „War memorial“. Lezi (jako vsechno v tomhle meste) uprostred rozlehleho parku a je to pamatnik padlym vojakum sil ANZAC (Australia and New Zealand Allied Corpse, tedy Spojene jednotky Australie a Noveho Zelandu). V pamatniku jsou jednak velke tabule na zdech se jmeny padlych vojinu, kam lze zapichnout pametni kyticku, druhak informacni centrum pro rodiny a blizke padlych a v neposledni rade muzeum. To se zabyva hlavne incidenty, ve kterych byly sily ANZAC nasazeny, ale take vojenstvim obecne – mohli jsme si treba prohlednout vrtulniky, obrnene vozy a dalsi vojenskou vybavu ve skutecne podobe a zivotni velikosti. Pro cestovatele je toto muzeum samozrejme tou nejzajimavejsi veci.
My jsme k tomu dostali jeste pridavek, a to velky houf bilych papousku cockatoo (neptejte se na cesky nazev :-), kteri sedeli v zapadajicim slunicku na trave pred pamatnikem, zobali cosi z travy a kazdou chvili se dva o nejake sousto hadali, prekrikovali a pretahovali.
Tak…a to by byla Canberra. Mohlo by se na prvni pohled zdat, ze je to nezajimave a umele mesto a ze jeho navsteva je absurdni. Ale pro nas to byla hodne zajimava zkusenost a poznali jsme, ze nalepku nezajimavosti si Canberra rozhodne nezaslouzi a mate-li po ceste Australii par dni navic, vyplati se do ni zavitat.
