Drive nez se pustime do zaplneni nemale mezery na nasich strankach, nebylo by od veci vam prinest neco malo aktualnich informaci o tom, jak se mame a co delame. No a protoze nadesel cas prace a vydelavani, budeme psat o praci a vydelavani…

Pomalu jsme dokoncovali nase cestovni kolecko kolem jizniho ostrova Noveho Zelandu, kdyz jsme se postupne po vychodnim pobrezi vraceli na sever. I dostali jsme se do Chrischurche, nejvetsiho mesta na jiznim ostrove. Mesto je to docela hezke, spousta zelene a prijemna atmosfera, tak proc nepracovat zrovna tady, ne?

Jako asi i spousta dalsich lidi by se nam samozrejme libilo, kdybychom si na Novem Zelandu vydelavali praci, ktera by mela neco alespon vzdalene spolecneho s nasim vzdelanim, nejlepe hezky v teple kancelari se salkem caje. A ne jako magori trhali nekde jabka v zablacenem sadu za minimalni mzdu a spali ve stanu :-) No a kde jinde sehnat kancelarskou praci, nez v jednom z nejvetsich mest – to je nase prilezitost.

S hledanim takove prace na internetu jsme dvakrat neuspeli – nabidek je spousta, ale vetsinou chteji nekoho na stalo, neda se poznat, jestli by meli zajem i na dva mesice. A i samotny nastup do prace by asi nebyl zrovna bezprostredni. Az… se na nas proste usmalo stesti!

Jdeme si takhle po ulici a malem zakopneme o stojici reklamu na naborovou agenturu. A co nevidime – “Kratkodobe kancelarske prace – zaregistrujte se dnes, zacnete pracovat zitra!”. No to je prece presne to co hledame! V podivne vyhlizejicim cestovatelskem obleceni, Ludvik neoholeny, no proste vyfiknuti, se vezeme vytahem a vstupujeme do moderni recepce. Tam se na nas ale pres nas vzhled mile usmivaji a vzapeti se nam venuje jedna z personalistek. Pry si nas potrebuji trochu otestovat, takze mame domluvenou schuzku na zitra. Prima!

Po navratu do hostelu jsme prijemne a pozitivne naladeni a dokonce se zaciname pidit po nejakem ubytovani ve meste. Rano se uvadime do co mozna nejlidstejsi podoby, Ludvik se oholil a proste v perfektnim naladeni mirime na schuzku. Nejdrive vyplnujeme dotaznik, ptaji se nas klasicky na vzdelani, praxi, co a kde a jak bychom chteli delat a tak podobne. Kdyz je vse hotovo, vyplneno a zadano do pocitace, ptame se jen tak mimochodem, kdy bychom mohli zacit pracovat. A odpoved?

Hmmm… “No vite, momentalne zadnou praci nemame. Ted se nam registruje hodne lidi, coz je skvele, protoze najdeme praci presne vyhovujici vasim potrebam. Ale zpravidla do dvou tydnu se nejaka prace vzdy objevi.” OK, vystrizliveni cislo jedna. Ale co, pro tak skvelou prilezitost se nam vyplati se tady dva tydny flakat a zaplatime to potom z toho, co vydelame.
Jako dalsi krok si chteji zjistit, jak jsme na tom s ovladanim pocitacu – takze dalsi dve a pul hodiny travime u pocitace – zadavame data, prepisujeme texty a proklikavame se debilnimi testy na Word a Excel.

Vysledky naseho testu jsou pry naprosto skvele – piseme rychle, bez chyb a Excel s Wordem mame v maliku. No tak a je to v kapse!! A tak pokladame jen posledni otazecku, snad jen tak pro jistotu: “Prace, kterou nam najdete, bude na plny uvazek a aspon na par tydnu, abychom si mohli vydelat na zivobyti?”

“Ehhhmmm…no vite, nikdy vlastne nevime, jaka prace se objevi. Nekdy je to na par dni, nekdy na tyden nebo dva. Nekdy je to treba na dve hodiny denne, nekdy na pet. To my nikdy nevime.” A vida, rozcarovani cislo dva. Tak to by neslo, my potrebujeme vydelat alespon na postel a chleba…

A tak dekujeme, “kdyby meli neco aspon na tri tydny at se nam ozvou”, platime drahy hostel a hned rano vyrazime na sever, kde nam po telefonu nabidli okamzite praci – budeme jako „magori“ balit jablka. Ale co, aspon bude na zivobyti…

Tento článek byl publikován dne 14. 5. 2008 (Středa) v 12:31 v rubrice 09. Nový Zéland. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.