Puno lezici primo na brezich jezera Titicaca je hodne prumyslove mesto a netaji se tim, ze jeste donedavna vypousteli vsechny splasky do jezera a teprve v poslednich letech zacinaji vznikat nejake regulacni programy. Tedy jak mesto, tak i jeho okoli cistotou nikterak nezari. Presto vsechno mame dva duvody, proc se tady zastavit – proslule plovouci rakosove ostrovy Los Uros a kamenne hrobky Sillustani (specialni hrobky ve tvaru kulatych kamennych vezi). Bohuzel s casem jsme trochu na stiru, neb uz mame zakoupeny listek do Bolivie a zjistujeme, ze nestihame vse. Nakonec se tedy rozhodujeme pro Los Uros a Sillustani davame valem (stejne uz jsme videli ruin :-)).

O Los Uros jsme slyseli a cetli hodne uz dlouho dopredu a to jak pozitivniho, tak i negativniho. Ale zkusenost nam rika, ze subjektivnimi dojmy se nemame nechat odradit a my chceme na nasi ceste vsechno (i to pry osklive) videt na vlastni oci.
Uz na autobusovem nadrazi nas odchytava zenstina s nabidkou na okamzite odpluti na prohlidku ostrovu a jelikoz je pozde odpoledne a moc lodi uz asi jezdit nebude, po chvilce smlouvani nevahame a i s velkymi batohy dorazime do pristavu, nalodujeme se a cekame, co se bude dit dal.

Je vseobecne znamo, ze dnes uz je kultura plovoucich ostrovu udrzovana predevsim kvuli turistum, jim je prizpusobeno vse a dalo by se rict, ze je to takovy jeden rakosovy Disneyland. Na druhou stranu ale, kdyz si clovek odmysli vsechny ty prodavace suvenyru, restaurace, ubytovaci rakosove chaticky pro turisty, satelitni anteny trcici nad rakosovymi strechami… a soustredi se na vlastni podstatu veci – tedy samotne plovouci ostrovy, je to docela fascinujici, co lide dokazou vymyslet a vyrobit.

Kdysi davno se jeden z pozemnich kmenu nepohodl se svymi sousedy a misto neustaleho bojovani vyresil svuj problem salamounsky. Lide proste utekli na jezero a tam zustali az dodnes. Plovouci ostrovy vyuzivaji zde hojne rostouciho rakosu, ktery se naseka a ve velke vrstve polozi na vodu, cimz vytvori mekkou, houpajici se, ale presto relativne spolehlivou zakladnu pro zivot. Ostrovy vytvareji celou vesnicku (drive jich pry existovalo i nekolik set) – vetsi i mensi ostruvky jsou posety baracky, vyhlidkovymi plosinami i verejnymi shromazdisti. Jednotlive ostruvky jsou budto pospojovany mezi sebou anebo jsou ukotveny do dna – kazdopadne v obou pripadech, pokud se vam znelibi soused, staci vzit sekeru, pretafnout lano a presunout se o par metru dal. Docela pohodlne, ze? :-)

Mame stesti, protoze jsme vychytali plovouci ostrovy akorat v zapadajicim slunicku, vsechen rakos se zbarvil do zlatova a to byl moc pekny pohled. Chvili jsme dokonce premysleli, jestli se tam nenechat vysadit a vyzkouset si prespani v rakosove chysi… Bohuzel prestoze jsou ostrovy dobre vybavene (vcetne telefonu), jedna vec jim chybi – bankomaty :-). A my zjistujeme, ze mame v kapse poslednich 25 solu, coz bude tak akorat na prespani na pevnine a par housek k veceri. Nechavame si tedy na divoke spani zajit chut, se soumrakem se lodi vracime do Puna a hned dalsi den rano nas opet vita autobusove nadrazi a autobus, ktery nas ma prevezt pres hranice do Bolivie.

———————————————

Prakticke info pod carou:

Na plovouci ostrovy se poradaji exkurze pouze z Puna, jelikoz a protoze od nej lezi ostruvky jen kousek. Asi dvouhodinova prohlidka zahrnuje dopravu, cestou povidani o historii a navstevu nekolika ostruvku. Na nich ukazka rakosu a mistniho zpusobu zivota a pak nakupovani suvenyru. Takovato legrace stala na pocatku roku 2008 priblizne 5 dolaru na osobu.

Volitelnou zabavou je pak za poplatek projizdka rakosovou lodi z jednoho ostruvku na druhy a nakonec i moznost prespani v rakosove vesnici. Je zde restaurace a asi 10 rakosovych chatek s pevnou drevenou podlahou, dvema matracemi a jednou zarovkou (elektrina z generatoru). Cenu teto varianty jsme ale nezjistovali.

Tento článek byl publikován dne 11. 1. 2008 (Pátek) v 08:00 v rubrice 05. Peru. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.