Ztracene mesto Inku

Úterý 8.1.2008

Machu Picchu. Ztracene mesto Inku hluboko v Peruanskych horach. Tresnicka na dortu inckych pamatek. Jeden ze sedmi novych divu sveta. Takovato a mnoho dalsich prizvisek si Machu Picchu nese. Kdo je v Peru, byl by pry blazen, kdyby se tam nezastavil. Vsichni se rozplyvaji, jak uzasne misto to je… Ale take ve srovnani se zbytkem Peru dost drahe. Ma vubec smysl se tam vydavat?

Ale, tak kdyz uz jsme tady…:-)

Vysoko v horach lezi ztracene mesto Inku…

 To ze nepujdeme s batohem Inca trail, jsme vedeli uz davno – prilis drahe, prilis organizovane. To neni nic pro nas. Pokud by pocasi bylo trochu priznive, mozna ze bychom vyrazili na Mollepata trail. Jenomze je konec prosince, coz znamena plnou destivou sezonu, cimz taky mame jednoznacne vyresenou otazku, zda-li v okoli trekovat ci netrekovat. Ani omylem…jit na trek jen pro vlastni trek, slapat cely den v desti, mlze, zime, nevidet nic…to nemame zapotrebi. A navic jsme byli docela dost utahani – to jsme totiz jeste nevedeli, ze nas zevnitr uzira Giardie :-), a mysleli jsme si, ze jsme jen mrtvi ze vseho predchoziho trekovani a putovani. Proste a jednoduse jsme dalsi trek definitivne zavrhli.

Takze vlakem!

OK – tak se tedy necim svezeme. Ale kterou variantu zvolit? Nejdriv jsme mysleli, ze jednoznacne levnejsi a komplikovana autobusova varianta. Ale prestoze se snazime odpocivat, jsme fyzicky dost utahani a vycerpani, takze nakonec volime „gringo“ variantu turistickeho vlaku. Sice 47 dolaru na osobu (a to je z Ollantaytamba, primo z Cuzca by to bylo jeste drazsi) je slusna palka, ale kdyz uz tu jednou jsme…jenomze, to jeste netusime, ze tohle je cena platna v roce 2007. A prestoze listky kupujeme ve starem roce, pojedem uz v novem a pro ten plati nove ceny…takze misto 47 je to 65 na cloveka. Totalne se nam protocily panenky, kdyz jsme na pokladne byli ty listky zaplatit. Samozrejme pote, co jsme nejdriv vystali hodinovou frontu a pak dohadovali pul hodiny volne terminy tam a zpatky. Nejdriv jsme meli sto chuti vzit to zpet a fyzicka nefyzicka, zkusit to tema busama. Ale nakonec jsme si rekli cert to vem…a holt jednou jsme sahli hluboko do rozpoctu, ackoliv delka cesty a uroven sluzeb cene zdaleka neodpovida.

Udolim reky Urubamby

 Tak jo…listek je tedy porizen a staci jen naskocit.
Noc travime v Ollantaytambu, rano si jeste prohlizime  ruiny, jelikoz vlak nam jede az v pul jedne. Od rana je sedivo a prsi…to je teda parada. Jestli takhle budeme mit i zitra na MP, tak to z toho skutecne prilis odvazani nebudeme :-(. Cesta vlakem trva asi dve hodky – udoli je na pocatku hodne otevrene, ale pak se z nej stava chvilemi az skoro uzky kanon s rekou Urubambou na jeho dne. Skoda toho deste… chvilemi by to mohly byt docela zajimave fotky. Mijime chudaky, kteri prave celi zaplastenkovani nastupuji cestu na Inca trail – docela je litujeme, v tomhle pocasi to slapat fakt neni zadny med.

Ve vlaku…

 Kolem pul treti jsme v Aquas Calientes. Jak pruvodce pise, je to asi nejosklivejsi mestecko v celem Peru. A dle nas se prilis nemyli. Je to jeden velky slepenec ubytovacich a stravovacich kapacit, ktere vznikly pouze a pro to, aby byly ukojeny zakladni potreby tech, kteri si prijedou prohlednout Machu Picchu a nechteji to vzit turbo tempem rano sem z Cuzca a vecer zase zpatky. Preci jen je prijemnejsi toho casu na prohlidku mit trochu vic. Tomu take odpovidaji ceny, ktere jsou slusne turisticke…i kdyz porad pro Americany, Japonce a podobne bohate narody ve srovnani s tim, co plati doma, stale jeste smesne, takze proti tomu nebroji, bez odmlouvani plati a pak na to doplacime my z chudych zemicek…:-((.

Aquas Calientes

 V Aquas Calientes nas taky v jednom okamziku neskutecne vytocili, ze uz jsme meli sto chuti rict, strcte si cele MP nekam… Jenomze oni vedi, ze turiste sem prijizdeji, protoze chteji MP videt, takze hodne strpi a prekousnou a proc by si s tim domaci Peruanci lamali hlavu???

A co se stalo? Je to zvlastni, ale uz od Ekvadoru neustale narazime na to, ze nikdy nikdo nikde nema zadne drobne. V Ekvadoru, kde byl zakladni platebni jednotkou cent (protoze nejlevnejsi housky stavaly tak 5-7 centu), jsme jeste vcelku chapali, ze desetidolarovka je pro ne velkou bankovkou. Uz ale min pochopitelne to bylo v Peru, kde se normalne toci desetisolove hodnoty. Nejvic nas ale dostali, kdyz jsem si sla koupit listek na Machu Picchu. Je neskutecne drahy – stoji 40 dolaru, coz je 120 solu a to je mistni pomery obrovska castka penez. Kdyz tedy neco takoveho platim, ocekavam tomu adekvatni chovani druhe strany a nalezitou uroven sluzeb. JENOMZE…tady nejsme v Zapadni Evrope, ale v Peru. Kdyz jsme prisla k pokladne se 150 soly, tak mi bylo oznameno, ze nemaji drobne a ze se mam vratit, az si nekde rozmenim…tak to se mi teda zatmelo pred ocima. To si snad delaji ze me srandu…Ja jim tu platim takove nekrestanske penize a oni, ze mi listek nedaji, protoze nemaji drobne. Ale pry maji otevreno az do desiti, tak mam casu dost na to obehat okoli a nekde si nechat rozmenit. A sami moc dobre vedi, ze se mi nikde rozmenit nepodari, protoze v Jizni Americe nikdo nikdy drobne nema…:-). Leda mozna kdyz bych behala skrze cele Aquas Calientes tak dve hodiny, tak by se mozna nekomu mne zzelelo :-)). Toz jsme zamirili hned do nedalakeho infocentra, tam udelali bugr, slecna se s nami vratila zpatky k pokladne a najednou drobne na vraceni byly. Jak zajimave, ze…
Zhluboka dychame, vychladame, ale stale si klademe otazku, zda-li nam to vsechno stoji za to??? Bohuzel at se nam to libi nebo ne, tim ze se rozhodneme hodit Machu Picchu za hlavu, nevytrestame nikoho jineho nez sebe.

Aquas Calientes

 Listek tedy mame, a tak muzeme definitivne dovnitr. Ale ani tady to neni jeste tak jednoduche. Machu Picchu jako takove nelezi dole v udoli, ale rozklada se pekne vysoko nad udolim na takovem skalnim ostrohu…no vsak to vsichni znate z obrazku. Dostat se ke vstupu tedy znamena budto dve hodiny se tahnout 10km serpentyn po silnici, nebo vyslapat radove 1700 schodu (pokud tam chcete byt brzy po ranu, je to vyrazit tak po pate) anebo pouzit mistniho autobusa, ktery jezdi nahoru ci dolu. Clovek by si rekl, ze to by mohlo byt v cene vstupneho ci alespon za lidovku, kdyz uz na vsem ostatnim jsme nechali takovy majlant. Ale i tady rejzujou slusny castky, a tak jedna cesta stoji 6 dolaru. Dlouho jsme vazili, jestli to za to dat…vyhodou je to, ze clovek muze byt nahore brzy a relativne neunaveny, takze autobus nahoru nakonec kupujeme.

Sumasumarum nas tedy vylet na jedny ruiny stoji 110 dolaru na jednoho. Nepocitaje v to ubytovani v Aquas Calientes na 2 noci, abychom nahore mohli stravit cely den, jidlo a vsechny ostatni blbinky. Hodne slusny. Jsme z toho trochu otraveni, protoze jake chovani a uroven sluzeb jsme doposud videli, zdaleka to te cene neodpovida. Tak tedy doufame, ze samotne Machu Picchu bude lepsi a presvedci nas, ze to za ty trable stalo.

Je rano, pul seste, my sedime v jednom z prvnich autobusu a vezeme se nahoru. Je mlhavo a prsi…
Perfektni podminky… skutecne lepsi jsme si ani nemohli prat :-)).

Ranni odjezd nahoru na horu

Chvili trva, nez se dostavame pres kontrolu listku dovnitr, protoze lidi je tu vic nez dost. Vzhledem k pocasi nam ale asi stejne nic neutece. Konecne jsme za branou a pomalu stoupame k vyhlidkovemu mistu, odkud jsou foceny vsechny zname pohledy na cely komplex ruin Machu Picchu s Huyana Picchu (tedy tou zelenou horou) v pozadi.

No samozrejme, ze neni videt vubec nic…jsme radi, kdyz vidime cesticky a zdi, co jsou hned vedle nas. Tak to bude jeste zajimave…budto to bude jako vcera, kdy cely den prolil, anebo se nad nami pocasi slituje, ukaze nam svoji usmevavou tvar a my neco uvidime. Teoreticky mame casu dost – je teprve 7 rano a zavira se az v 5 odpoledne :-).

Tak tady nekde by melo byt Machu Picchu…

Tak nejak se poflakujeme skoro na miste a cekame, co se stane. Prset uz nastesti prestalo, coz my mohlo byt dobre znameni. Nekdy kolem osme jako mavnutim proutku vitr najednou odval vetsinu mraku a my konecne vidime Machu Picchu pod sebou. Stejne jako vsichni ostatni cekajici okolo nas jsme zaachali… Fotaky hromadne a bleskove cvakaji, ale stejne rychle, jako se Machu Picchu objevilo, tak zase v mracich zmizelo… Hromadne zklamani. Ach jo :-(.

Viditelnost…neni :-)

Radove tak za dalsi pul hodky se uz vsak mraky zacinaji trhat definitivne a zda se, ze z toho bude krasny den.

Uz se ukazuje!

Jedna mlhava lama

 A taky ze byl. Prestoze na nas Machu Picchu asi nepusobilo tak uzasne a mysticky a tajuplne a ohromne a … jako na spousty jinych lidi a porad si myslime, ze vstupne a vsechny dalsi poplatky s tim spojene jsou vysoce nadsazene, moc se nam nahore libilo a jsme moc radi, ze jsme ho nevynechali. Nejen proto, ze si muzeme odskrtnout dalsi polozku na seznamu „Videno“ :-).

Machu Picchu, co jineho? :-)

A znovu…

Prosli jsme si celou oblast ruin, vylezli jsme nahoru na Huyana Picchu, odkud je paradni pohled dolu – nejen na samotny komplex ruin Machu Picchu, ale i do vsech udoli, ktera jej obklopuji, zasli jsme se podivat ke staremu inckemu mostu, ktery zapocina traverzovou cesticku na boku skalnateho kopce, prosli jsme si kus Inca trailu, jehoz zaverecna cast vedouci k ruinam je pristupna…

Udoli reky Urubamby

Pohled na MP z Huyana Picchu

A jeste jednou

 Byl to hodne zajimavy a zcela zaplneny den. Shora jsme odchazeli okolo pul pate (tedy chvili pred zavirackou) a nez jsme seskakali dolu vsech tech 1700 schodu, tak nam to taky chvilku zabralo.
Tak akorat jsme zasli na veceri a pak skoro rovnou do hajan, protoze jsme byli docela utahani a navic druhy den rano nam jel vlak zpatky uz v pul sesty, takze opet brzke vstavani.

Jen tak nejak marne premyslime, jak to tady asi vypada v sezone – my tu byli mimo sezonu a presto tu byly spousty lidi (i kdyz neda se rict, ze by bylo natriskano). Ale od otevreni do zavreni tam neustale byli nejaci lidickove, takze mit fotky bez lidi bylo hodne obtizne. Kazdopadne ale at s lidmi nebo bez, Machu Picchu rozhodne stoji za to a je jednim z mist, na ktera se nezapomina…

Na rozloucenou!

————————–
Prakticke info pod carou:

Existuje nekolik cest, jak se pod onu horu dostat.

Nejmastnejsi, nejjednodussi, ale taky jednoznacne nejdrazsi je turisticky vlak. Doveze vas pohodlne tam i zpatky, v prijemnem case, proveze uzasnym udolim Urubamby a ani se pritom nezapotite – maximalne tak mozna v Cuzcu, kdyz budete stat na nadrazi frotnu na listky :-). Pro ty, kteri neustale pocitaji, kolik ze jim na konte zbyva (jako my :-)), je schudna verze mistni dopravou za par susnu se prevezt do Ollantaytamba a na vlacek naskocit teprve tam.

Pro netrekare existuje i jina okruzni varianta, ktera je sice vyrazne levnejsi, ale logisticky a casove znacne narocnejsi. Je to varianta autobusem z Cuzca do vesnicky Santa Maria, pak dalsim do vesnicky Santa Tereza, a pak se prepravite pres vodu a budto odslapat radove 12 kilometru po kolejich anebo si lze pockat na mistni vlacek, ktery jezdi jednou denne asi ve 4 odpoledne. Jeste nedavno se vsichni tvarili, jak ze je takhle alternativni cesta tajuplna – dnes staci zajit do infocentra v Cuzcu a tam vam s ni poradi (v kolik ktere autobusy jezdi, odkud, za kolik,…jak jednoduche).

Pripadne to muzete udelat jako nasi kamaradi – pujcit si terenni motorku a misto kodrcani se autobusem se do Santy Terezy dopravit po vlastni ose.

Tak – to vsechno byly netrekarske varianty. A ted ty trekarske pro milovniky hor. Nejznamejsi a nejvyhledavanejsi je Inca trail. Starobyla cesta Inku poseta dalsimi pamatkami a vedouci az do tajuplneho Machu Picchu. Ctyrdenni putovani pres hory a doly, s prekonavanim prusmyku okolo 4000 – 4500 metru a s nadhernymi vyhledy. Bohuzel pro velky zajem je tato cesta hodne regulovana, musi se jenom s organizovanou vypravou a za 3 dny zaplatite asi 350 dolaru (v zavislosti na sezone).
Neni to vsak jediny trek, ktery by vedl k cili – horskych cesticek je tu povicero, a tak ti, kteri vic touzi po horach nez prave incke ceste s ruinami, se mohou vydat na napriklad Salkantay ci Mollepata traily, vedouci pres vysoke prusmyky, kam cloveci noha malokdy vkroci. Stale se na ne da vyrazit ciste neorganizovane a bez penez. Potrebnych informaci na tyto treky je hodne, a tak vas v tomto pripade odkazujeme na trekovaci pruvodce od Lonely Planet, ktere jsou v tomhle ohledu relativne dobre. (Pripadne jsme ochotni poslat tyto informace elektronicky, a to za gulas, knedloveprozelo nebo svickovou, odeslane do zeme, kde se prave nachazime :-))

Ostatni prakticke info bylo vicemene zmineno, takze v kratkosti:

Listky na MP se prodavaji pouze v Cuzcu nebo v Aquas Calientes (nelze zakoupit nahore na MP), padesatiprocentni slevou jsou odmeneni bohuzel jen majitele skutecne platnych ISIC karet. Autobus nahoru na MP jezdi od pul seste rano a jedna cesta stoji 6 USD (pripadne aktualni ekvivalent v solech).

Pro ty, kteri by chteli byt milovanemu Machu Picchu opravdu nablizku, tesne pred vstupem do komplexu se nachazi hotel. Cena za pokoj s vyhledem na MP se pohybuje kolem 1000 dolaru na noc – ale pozor, je nutno rezervovat predem, alespon pry pul roku…

Jeden komentář k článku "Ztracene mesto Inku"

  1. Karel WOLF

    Ahoj, super clanek a fotky. Je fajn, ze tam davas hodne fotek. Vlacek z druhe strany na Machu Picchu (Hidroelectrica – Machu Picchu) stoji 8 dolaru (za 8 km). Kdyz jsme jeli na MP tak jsme to slapali, ale zpet jsme si to uz zaplatili :-)

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.