Skal a stepi, divocinou…kanonu Colca

Středa 2.1.2008

Je 8 hodin rano, 23. prosince a my opet sedime v autobuse a presouvame se vstric dalsimu dobrodruzstvi. Dlouho jsme nevedli, kde budeme travit Stedry den, takze ted uz to vime – v kanonu Colca. Pred nami je vidina 6 hodin v autobuse, ktery nas ma dopravit do mestecka ci spise vesnicky Cabanaconde – asi nejznamejsiho pristupoveho mista do kanonu.

Stepi a divocinou

Cesta, prestoze ponekud zdlouhava a unavna, probehla v pohode – dve tretiny vzdalenosti prekonavame po zpevnene silnici, takze to vcelku ubiha. Jen ta krajina kolem…vyprahlo, kameni, pisek, obcas nejaky kaktus – jinak nic, nikde ani zivacka. Melancholicke, surrealisticke a impozantni – tak nejak to vse pusobi. Stoupame a stoupame, az prekonavame horske pasmo a sjizdime do udoli, ktere se pod nami rozevira. Prijizdime do vesnicky Chivay, zacinaji nas vitat prvni policka, stromky a taky prvni kusy nezpevnene silnice.

Dolu do Chivay

Z Chivay jedeme po kratke pauze dal a nyni uz vicemene po hrane kanonu. Asfaltova silnice zmizela a my se kolibame v prachove ceste plne vymolu, vyjetych koleji, kameni – nyni uz konecne vime, proc mel autobus tak vysoke perovani. Houpeme se a kolibame sem a tam, ale kupodivu vcelku bezpecne :-). Obcas se dovnitr prasi z otevrenych okynek, ale radeji trocha prachu nez se pect na zhavem slunicku. Nejedeme uz nijak rychle, a hlavne kazdou chvili zastavujeme, abychom prevezli nejakou babicku s pytlem travy na zadech z jejiho policka zpatky do vesnice. Je s podivem, ze na tohle jsou sami mistni (obzvlaste ti lepe obleceni) i pres jejich zname „manana“ znacne nervni a zezadu pokrikuji na ridice „vamos!“ – tedy „jedeme!“. Ridic se ale nenecha vyvest z klidu – jednu babku vylozi, druhou zase nalozi a jede se dal…

Jednu babku nalozi, druhou vylozi…

Cabanaconde – malinkata vesnicka, kde krome hlavniho namesticka s parcikem a kostelikem, trema ubytkama a ctyrma kramkama ale vubec nic neni. Okolni ulicky v sobe skryvaji male spinave domky, ve kterych spolecne ziji 3 generace a k tomu domaci zvirena. Je brzke odpoledne a cela vesnicka je jako vymetena, jen na namesti se prohani par deti. A Vanoce nevanoce – tady se proste nic nehroti a zivot probiha ve svem pravidelnem rytmu. O nejake te vyzdobe ani nemluve :-)

Vesnicka Cabanaconde

Kanon Colca je stejne jako Grand Canyon obrovske udoli/dira v zemi :-). Dno ma radove na urovni 2000m nad morem a vrsek kanonu je tak v rozmezi mezi 3200 – 4000m. Nahore v okoli kanonu je sice hodne sucho a prasno, ale kupodivu i docela dost zeleno – mezi vesnickama je spousta policek, o ktera se mistni staraji. Zato cestou dolu a dole v kanonu je to uz o neco horsi – skaly, pisek, prach, sterk, slunce, vedro, vyhen, kaktusy, jesterky, kondori… Prekvapive ale i tady je obcas zivo; tam, kde je praminek vody, se nachazeji malinkate vesnicky a oazy – hlavne v okoli reky, ktera tece po dne kanonu…
…a tak se da i v takovem relativne nehostinnem miste trekovat a prave v techto zelenych misteckach uprostred skal se da prenocovat – tu ve zdenem domku, tu v bambusove chysi, ale vzdy je to postel :-). Jako vsude jinde, i tady se da vyrazit s nejakou mistni cestovkou, ale to bychom nebyli my – po svych je to vzdycky nejlepsi :-).

A je to tady - pod nami kanon Colca

V pondeli rano na Stedry den jsme tedy vyrazili dolu do kanonu. Vzhledem k tomu, ze tu jsme uplne mimo sezonu a jeste k tomu na Vanoce, uz jsme se „bali“, ze budeme u stedrovecerniho stolu sami. Ale clovek mini a osud meni. Jiz vcera navecer jsme se seznamili se sympatickym parem Karin a Christophem z Nemecka, zjistili jsme, ze maji v planu totez co my, a tak tedy dnes slapeme spolecne. Je veseleji a rychleji to ubiha.

Nasim cilovym bodem je mala oazka Llahuar. Cesta neni zas az tak dlouha na kilometry, ale relativne narocna. Kolena kvili pod prudkym klesanim, nohy se bori do vrstev prachu na ceste, slunce pali, stin nikde…alespon ze zasoby vody mame dostatecne. Docerpat totiz cestou neni kde.

Skal a stepi…

A uz oazu vidime – jedna bambusova chyse vedle druhe, kuchyn s drevenou terasou a vyhledem na reku – jeste chvili a jsme tam. Odpocivame, davame neco k zakousnuti a pak postupne s potesenim pozorujeme lidicky, kteri dorazeji jeste po nas. Kdepak – dneska sami skutecne nebudeme.

Nakonec se nas seslo osm – my dva a nasi nemecti partaci, par Holandanu a dva Belgicani. Vytvorili jsme jednu velkou grupu a cely zbytek dne jsme si vyslovene uzivali…byli jsme nalozeni v teplych termalnich pramenech hned vedle reky (takze kdyz nam bylo prilis velke vedro, skocili jsme do ni na ochlazeni), k veceri nam mistni udelali cerstve nachytane pstrouzky s ryzi a bramborami a cely vecer jsme sedeli a povidali, jak bychom Vanoce slavili, kdybychom byli doma. A tak jsme si nakonec, i pres to 30ti stupnove slunicko, vyprahlou pustinu, prach, pisek a kameni nejakou tu vanocni atmosferu uzili :-).

Oaza Llahuar

Stedrovecerni posezeni

Druhy den rano vyrazime vsichni spolecne a po druhe strane kanonu slapeme nahoru, abychom se dostali pres skalni rimsu a pak klesame opet dolu k rece, abychom nakonec dosli do oazy Oaza (no skutecne se to misto nazyvalo Oasis – tedy Oaza). Slunicko opet pali, skoro nikde kouska stinu a ten zeleny ostruvek ve vyprahlem kanonu pusobi stejne jako vcera jako balzam. Tady uz sice teple termalni prameny nemaji, ale pro zmenu klasicky bazen – takze behem chvilky vsichni strahavame sva propocena tricka a vrhame se stremhlav do pruzracne vody…a v blizsim i vzdalenejsim okoli bazenu travime i cely zbytek dne. Lenosenim, relaxovanim, povidanim s ostatnimi…proste takova ta prima vanocni pohoda :-).

A uz ji vidime - Oaza!

Teprve treti den rano vylezame z kanonu nahoru – po klikate cesticce 1000-metrove stoupani kolmo vzhuru – byl to docela narez :-). Teplota vzduchu stoupa s kazdou minutou, mame jedine stesti, ze stoupame po strane, ktera je v brzkem dopoledni ve stinu. Konecne jsme nahore – tam sice chvili popadame dech, ale zakratko jsme to uz opet my a povzbuzeni cerstve zakoupenou Coca Colou (nekdy je proste vyborna) naskakujeme do autobusu, aby nas dovezl na posledni misto kanonu Colca, ktere rozhodne nemuzeme vynechat…

Kanon Colca je za nami!

Ano ano – modri uz vedi. Mame na mysli znamou to vyhlidku „Cruz del Condor“ („Kriz kondora“ ci tak nejak), coz je v celem kanonu to nejvyhledavanejsi misto na pozorovani andskych kondoru. Pry nejlepsi je tam byt hodne brzy po ranu (v dobe sezony tu musi byt hlava na hlave, nebot to doporucuji vsichni pruvodci), ale i v pozdejsich hodinach muze mit clovek stesti a neco zahledne…jako treba my. Nebyla to sice zadna velka hejna kondoru, ale byli jsme tu sami, poslouchali jsme svisteni vetru kanonem, huceni reky pod nami a obdivovali se tem par litajicim velikanum, kteri se k nam tu vice, tu mene priblizili. Kdo vi…mozna ze jsme meli stesti, ale bylo to super.

Andsky kondor

Jako kazda hezka chvilka, i tahle musela skoncit – jiz z dalky jsme videli oblacek prachu, ze ktereho se postupne vyklubal nas autobus, ktery nas posleze nalozil, my kanonu naposledy zamavali a po dalsich 6 hodinach jsme se v Arequipe ukladali ke spanku s prijemnymi vzpominkami.

———————————-
Prakticke info pod carou:

Do kanonu Colca se da z Arequipy dostat celkem snadno – trasu do vesnicky Cabanaconde jezdi nekolik autobusovych spolecnosti za v podstate stejnou cenu. Pokud je to mozne, vyplati se ale koupit listek den predem, protoze autobusy byvaji docela plne. Takze nejen ze nemusite vstavat, ale mate jiste misto.

Orientacne neni trek narocny, mapku s cestami dostanete v hostylku v Cabanaconde a podrobnejsi mapy jim i visi na zdi. Najit zacatek cesty pod vesnici da trochu prace – je nutne jit jeste docela velky kus cesty po hrane kanonu. Ale podarilo se to kazdemu, takze to nebude tak hrozne :-).

Na fyzicku ale trek docela narocny je, jak plyne i z predchoziho popisu – je treba slezt a zase vylezt 1000 metru prevyseni strme vzhuru, slunicko pali jako blazen a nikde trocha stinu. Voda je jen nahore a pak dole v oazach – je treba nest dostatek vody na cely vystup a sestup.

Ubytovani v kanonu neni treba mimo sezonu nijak rezervovat dopredu (jak je to v sezone nemame bohuzel predstavu). Spi se v bambusovych chysich, voda na vykoupani je k dispozici, stejne jako moznost zakoupeni pamlsku a vice ci mene chlazeneho piti. Neni taky problem zakoupit veceri, obed ci snidani – co je ale na vyber zavisi na tom, co zrovna mistni maji nebo co se jim podari ulovit.

Ve vesnicce Cabanaconde je telefon a strasne drahy a straaasne pomaly satelitni internet, dole v kanonu neni ani jedno :-).

To asi staci, ne? Pokud Vas neco zajima, ptejte se…

Komentáře jsou uzavřeny.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.