V jezere Titicaca relativne nedaleko od Copacabany lezi 2 ostruvky, ktere hraji velmi dulezitou roli jak v predincke, tak i incke mytologii. Jedna se o Ostrovy Slunce a Mesice, kde podle mistni mytologie buh Con Tiqui Viracocha stvoril Slunce, Mesic a Hvezdy a take prvni lidi, mezi kterymi byli i praotec Inka Manco Capac a jeho sestra – manzelka Mama Ocllo, kteri jsou dle incke mytologie povazovani za zakladatele Incke rise.

Pokračování »

Pro zmenu opet sedime v autobuse (to byste neverili jak je svet velkej :-), lije jako z konve a my objizdime zapadni pobrezi jezera Titicaca vstric jeho bolivijske casti. Veskere formality na hranicich probihaji v naproste pohode – jedna fronta na vystupni razitko z Peru – buch, druha fronta na vstupni razitko do Bolivie – buch a jsme tedy oficialne vpusteni. S nasim autobusem to vsak neni tak jednoduche – hned vedle silnice stoji maly kostelik, z kosteliku vychazi procesi za doprovodu vysnorene kapely…kdo vi, coze se tu odehrava. Ale vse se odehrava na jedine oficialni silnici – hranice, nehranice. Tudiz veskera motorizovana vozidla musi pockat, az procesi doprocesuje a hudba dohraje. Pak teprve muzeme jet dal.

Pokračování »

Puno lezici primo na brezich jezera Titicaca je hodne prumyslove mesto a netaji se tim, ze jeste donedavna vypousteli vsechny splasky do jezera a teprve v poslednich letech zacinaji vznikat nejake regulacni programy. Tedy jak mesto, tak i jeho okoli cistotou nikterak nezari. Presto vsechno mame dva duvody, proc se tady zastavit – proslule plovouci rakosove ostrovy Los Uros a kamenne hrobky Sillustani (specialni hrobky ve tvaru kulatych kamennych vezi). Bohuzel s casem jsme trochu na stiru, neb uz mame zakoupeny listek do Bolivie a zjistujeme, ze nestihame vse. Nakonec se tedy rozhodujeme pro Los Uros a Sillustani davame valem (stejne uz jsme videli ruin :-)).

Pokračování »

V Cuzcu a kolem Cuzca jsme videli snad vse, a tak je cas zamirit dal – k bajnemu jezeru Titicaca. Obrovske jezero na peruansko-bolivijskych hranicich je zahaleno zavojem rannich mlh a legendami obou narodu. Ti-ti-ca-ca, v prekladu titi – velka kocka (tj. puma) podle tvaru jezera, kdyz se mapa obrati naruby, a kaka – skala podle posvatneho kamane na Ostrove slunce, pres ktery prvni lide vstoupili na zem. Jezero lezi v nadmorske vysce 3821m, a je tak nejvyssim splavnym jezerem na svete. Mimochodem, aby tech nej nebylo malo, tak je take nejvetsim jezerem v Jizni Americe a soucasne nejvetsim vysokohorskym jezerem (svoji rozlohou temer 8300km ctverecnich si to zcela jiste zaslouzi :-).

Pokračování »

Doba darecku, vanocniho cukrovi, snehu, kapru…a my jsme tou dobou v Peru a vsude je vedro k zalknuti. Na nase prvni Vanoce na ceste jsme se hodne tesili a byli jsme neskutecne zvedavi, jak budou probihat a jak je budeme vnimat. Pro oba to byly prvni Vanoce bez rodiny, kamaradu a hlavne – protoze jsme kousek od rovniku – bez zimy, snehu a ledu. Vanoce, kdy se kolem vanocniho stromecku da behat v sortkach.

Pokračování »

Machu Picchu. Ztracene mesto Inku hluboko v Peruanskych horach. Tresnicka na dortu inckych pamatek. Jeden ze sedmi novych divu sveta. Takovato a mnoho dalsich prizvisek si Machu Picchu nese. Kdo je v Peru, byl by pry blazen, kdyby se tam nezastavil. Vsichni se rozplyvaji, jak uzasne misto to je… Ale take ve srovnani se zbytkem Peru dost drahe. Ma vubec smysl se tam vydavat?

Ale, tak kdyz uz jsme tady…:-)

  Pokračování »