Po Nazce nas vita kolonialni historii prosycene mesto Arequipa, kteremu se take predzdiva “Bile mesto jihu”. Mesto je to velke a rozlehle a stejne jako jinde, to nejzajimavejsi se ukryva v centru okolo hlavniho namesti. Vetsina puvodnich kolonialnich domu a cele namesti skutecne bilou barvou jen zari (jelikoz byly postaveny ze specialniho bileho kamene z okoli), a tudiz je jeho predzdivka skutecne na miste. Bohuzel vsude jako jinde, kam jsme zatim zavitali, hezky a uklizeny je jen skutecny stred, ale staci zahnout za par rohu a clovek se opet ocitne v rozkopanem, spinavem a usmudlanem svete chudsiho tretiho sveta…

Kolonialni historii Arequipy lze obdivovat na mnoha mistech - spousta domu i kostelu byla pretvorena na muzea, ve kterych se clovek muze historii obdivovat. Asi nejvetsi a nejznamnejsi pamatkou mesta je Klaster svate Kateriny (Santa Catalina). Vzhledem k tomu, ze do neho vstoupivsi jeptisky jiz nemely sanci spatrit okolni svet venku, klaster potreboval byt z velke miry sobestacnym. A tak se vlastne jedna o jakesi mesto ve meste. Hlavni kostel je obklopeny spoustou krivolakych ulicek s domky, ve kterych mely jeptisky sve cely (ci spise pribytky), cerne kuchyne, zahradky, byla tu spolecna pradelna, umyvarna… ze vsech koutu dycha historie, trocha nostalgie a urcite to stoji za videni. My jsme uvnitr stravili tak tri hodiny, ktere padily rychlosti blesku, a nakonec jsme ani nelitovali vstupneho, ktere je na mistni pomery dost vysoke :-).

Dalsim mistem, ktere jsme si vybrali pro navstevu, se stal Klaster svate Terezy. Ten je sice vyrazne mensi nez Santa Catalina, ale o to zajimavejsi poklady se nachazeji uvnitr - je zde soustredena hodne siroka a zajimava sbirka cirkevniho umeni – hlavne obrazy, ikony, sochy a dalsi cennosti. Zkratka milovnici historie a umeni si jen smlsnou.

Mist, ktera by jeste stala za navstevu, by tu jeste nekolik bylo, ale kdyz ma clovek jen omezene mnozstvi casu a chce navic jeste jen tak courat ulickami, musi si vybirat. A my se chceme jen tak courat ulickami – v tom je krasa cestovani, neodskrtavat jen navstivene pamatky :-). Navic protoze se blizily Vanoce, chteli jsme si neco nadelit - nejake pekne posezeni v prijemne hospudce.

Takovych je kolem namesti soustredeno vic nez dost a i nabidka a cenove urovne jsou hodne pestre. Vahali jsme, hledali a nakonec nas nalakala mistni palacinkarna - Slane i sladke palacinky, jidelni listek ve 3 jazycich, super prijemne prostredi…proste vystrizene jak u nas doma. Jake vsak bylo posleze nase zklamani, kdyz se obsluha bohuzel projevila byt typicky mistni - pomala, pletouci objednavky, mluvici jen spanelsky… Nicmene palacinky byly vyborne, a tak jsme si rekli, ze si tim zbytkem proste nenechame zkazit naladu :-).

Do Arequipy jsme dorazili 2 dny pred Stedrym dnem (tedy 22.prosince), a jelikoz doposud jsme nikde zadne prehnane vanocni vyzdoby ani oslavy nezazili, doufali jsme, ze treba alespon tady… A skutecne - Arequipa nezklamala a my jsme konecne meli moznost ochutnat trochu te vanocni atmosfery. Sice nic moc velkeho, ale hlavni namesti a jeho prilehle ulice byly ozdobeny svetly, pred kostelem stojicim v cele namesti stal rozsviceny vanocni stromek a z vezi katedraly vyhravaly cely vecer koledy. Mimochodem v mnoha svetovych jazycich, coz nam prislo docela roztomile a vtipne - ve spanelstine, anglictine, nemcine, francouzstine, ale pry tu lidi slyseli i holandstinu…mozna kdybychom vydrzeli dostatecne dlouho, ze bychom zaslechli i neco v cestine :-).

Arequipa je pekna, ale dalsim velkym tahakem byl kanon Colca, ktery je prislibem nejakeho toho pesiho pohybu a zajimave prirody. A tak jsme se v Arequipe zdrzeli jen do druheho dne, nechali jsme velkou cast nasich veci v hostelu, kde jsme prespavali, a hura smer mala vesnicka Cabanaconde, ktera je jednim z nejsnadnejsich pristupovych bodu do poustniho kanonu Colca.

Tento článek byl publikován dne 27. 12. 2007 (Čtvrtek) v 14:43 v rubrice 05. Peru. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.