Vino, vino, vino, pisecne duny, Ica

Pátek 21.12.2007

Jeste plni dojmu ze vsi te zvireny, kterou jsme rano videli na ostrovech Ballestas, a s prismazenymi mozky z popoledni prochazky po Paracasu uz opet sedime v colectivu a vracime se do Pisca. Uz takhle jsme vtesnani do male dodavky, ale protoze je nas tu prilis, jeste ke vsemu musime mit nase velke batohy na kolenou. Stezi dychame, nohy a ruce mravenci a po tech 20 minutach mame co delat, abychom se vubec dostali ven, jak je cele telo ztuhle. Protahujeme vsechny koncetiny a zase se citime jako lidi a ne jako zmackane sardinky :-).

dsc_7173.jpg

 Hned za dalsim rohem stoji autobus, ktery nas dopravi do naseho dalsiho bodu – Ica, peruanske mesto vina uz na nas ceka. Davame panu ridicovi 6 solu, jeste nejakou dobu cekame na dalsi spolujezdce a uz si to frcime po Panamericane. Dlouho okolo nas neni nic jineho nez poust a pisek a kameni…ale najednou jako by mavnutim kouzelneho proutku se ocitame uprostred zelena. A neni to jen tak nejake zeleno, ale jedna vinice vedle druhe. Jak jsou siroke, tak jsou dlouhe – na jedne strane se tahnou urcite skoro az k mori, na te druhe proste nekam dodaleka. Tak tady si urcite milovnici vina prijdou na sve :-).

Namesti v Ice

Schyluje se k veceru – nasim dnesnim bojovym ukolem bude tedy jen najit nejakou tu strechu nad hlavu a neco zakousnout. Ostatni si schovame na zitrek. Jako jindy, Ludvik me zanechava s batohy na hlavnim namesti a obiha hostely v okoli, co bude nejlevnejsi. Nakonec prichazi s rozjasnenou tvari: „Tak dneska jsem to ukecal skutecne super. Usmlouval jsem to na vic noci, sdilenou koupelnu a kdyz se me slecna jeste ptala, kolik ze chceme posteli, tak jsem ji rekl, ze jedna bohate staci. Tak to mame jen za 15 solu. Dobry, ne?“

No dobry…to se zase jednou vyspime :-). Prichazime do hostylku, prebirame klic a jdeme se podivat na tu nasi nadheru. No hruza…krcalek malinky, s jednou posteli, malym stolkem a zidli a jednim malym okynkem do vnitrniho atria. Ve sprse je jen studena voda a zachod nema ani prkynko. Vse ve stylu delnicka trida a k tomu jeste dusno na padnuti. No tady budeme skutecne spat jako princezny na hrasku :-). Ale je to jen za pouhopouhych 15 solu :-). Tak si alespon vyspravujeme naladu cerstve grilovanym kuratkem…

Ica

Ica, stejne jako Pisco, byla v lete 2007 postizena zemetresenim, ale nastesti uz byla od epicentra docela daleko, a tak ji zasahlo jen okrajove. Kazdopadne i tady jsou videt popraskate zdi a obcas nahnuta strecha. Centrum mesta se zda byt celkem v pohode, tezko rict, jak dopadly okrajove chudinske ctvrti. Kazdopadne Ica v sobe moc velkych zahad neukryva a krome jednoho muzea, vetsina zajimavosti je v blizsim ci vzdalenejsim okoli.

Tak cim tedy zacneme? Samozrejme, ze ukojenim duse, nebo-li navstevou mistniho muzea. Ma byt kousek od centra, tak na to neni potreba taxika. My se radi projdeme pesky. Prichazime na misto, kde by pruvodce melo muzeum stat. Nasinec vycviceny z Evropy hleda nejakou reprezentativni budovu, s informacnimi cedulemi a letaky okolo, ale kde nic tu nic. Jen pres krizovatku je jedna velka, oplocena, znacne zanedbana zahrada s budovou uprostred. Ta vypada, jako by se kazdou chvili mela sesout k zemi :-). Chvili bloumame po okoli, ale tam jsou jenom male baracky, takze se vracime zpatky. To preci nemuze byt ono proslule a vychvalovane regionalni muzeum?

Ac se to na prvni pohled zda nemozne, je. A uvnitr skryva docela vzacne poklady reprezentujici jednotlive kultury, ktere se v Peru kdy vyskytovaly – Paracas, Nazca, Chavin, Chimu,…a Inkove nakonec. Prohlizime barevnou keramiku, dochovale textilie, nerozlustene uzlikove pismo davnych Inku, deformovane lebky „vyssi slechty“, vyschle mumie a podobne poklady. Skoda jen, ze se zde nesmi fotit – i kdyz na druhou stranu je to vcelku pochopitelne a stejne dneska je na internetu uplne vsechno :-).

Muzeum v Ice

Ducha jsme tedy ukojili, tak ted neco pro telo… Naskakujeme do motoriksy (no skutecne nefalsovane jako v Asii) a nechavame se odvezt kousicek za mesto do male oazy Huacachina. Uprostred pisecnych dun se modrozelena male rybi oko, ktere je obklopene hotylky, hostylky a restarackami a hned nad tim vsim se zvedaji kopce pisku. Kdysi bylo asi postaveno jako odpocinkove misto pro mistni smetanku; dnes vyletni misto pro mistni (hlavne mlade a zamilovane:-) a odpocinkove utociste pro turisty. Tech je tu pozehnane – od doby, co jsme prijeli do Ekvadoru, jsme jich v souctu nepotkali tolik, co ted na jednom miste.

Oaza Huacachina

Z mnoha stran na cloveka dycha takova ta zasla a opryskana slava dnu minulych, ale i tak kdo chce, ten se tu vyradi – pocinaje cachanim v jezere, jizde na slapadlech ci lodickach, pres vyjizdky na buginach na duny az po sandboarding z uplnych spicek pisecnych kopcu. A to uz nemluvime o rade restauracek, ktere jsou zasobeny nevysychajicimi zasobami piva a jinych lihovin, kterym predevsim evropsti cestovatele holduji. Ani my neodolame a na jedne terasce davame dve mala pivka. Radne orosena, coz je v tom vedru prijemne, a marne premyslime, kdy jsme meli nejake predtim? Jo uz vime – tak pred par mesici, kdyz jsme byli pozvani na Aljasce :-).

Na dunach, na dunach

Buginy nas nezlakaly, sandboarding uz vubec ne, ale to nam nebrani v tom, abychom si na nejakou tu dunu nevylezli – jeden krok nahoru a dva dolu a tak dokola, az se konecne dostavame do vysky, kde mame celou Huacachinu jak na dlani a mezi kopci pisku vykukuje i vzdalena Ica. Nechavame cas tak line bezet, ale on zrovna dneska padi jako pominuty…za chvili se zacne stmivat, takze nejvyssi cas vratit se zpatky do mesta a naseho kralovskeho lezeni.

Ica v dalce

Vinko bile, vinko rude,…ktere dneska moje bude? Tady je totiz skutecne z ceho si vybirat. Ica je znama po celem Peru svymi vinicemi, ze kterych se nevyrabi jen lepsi ci horsi vino, ale take mistni hroznova palenka nazyvana Pisco. A to je skutecne vyborne, at uz v „surove“ podobe ci smichane s limetkovou stavou a vajecnym bilkem v podobe Pisco Sour. Vinic je hodne, stejne tak i zpracovatelu a vyrobni postupy jednotlivych mist se vyrazne lisi.

Vinice Vista Alegre

Velke „tovarny“ jako napriklad “Vista Alegre” zpracovavaji vino ve velkem pouzivajic modernich prumyslovych metod z Evropy (vsak ji taky vlastni rodina Italu), a tak vyrabi vino jak bile, tak i cervene, s nasimi vysoce srovnatelne. Vsak i cena je ponekud vyssi. Male rodinne podniky jako treba “Bodega El Catador” se naopak drzi historickych postupu jednoducheho (vicemene rucniho) zpracovani a kvaseni. Vsechna vinka jsou pak hodne sladka, hodne s ovocnou prichuti a neumi vyrobit cervene.

Modernejsi zpracovani

Tradicni zpracovani

Co je jednoznacne sympaticke na vsech bodegach je to, ze pro kazdeho prichoziho udelaji zadarmo prohlidku i s vykladem a ochutnavkou na konci, pricemz se ocekava, ze si navstevnik nejakou tu lahvinku odnese. Vinko je vinko, a tak ani my jsme neodolali…z jednoho mista si odnasime 40ti procentni Pisco a z druheho sladsi ovocne vinko “Perfect Amor”, ktere pan majitel obzvlaste doporucuje pri pripadnem uvazovani o dvojcatkach :-).
No, muzeme potvrdit, ze vinko nebylo spatne a dvojcatka se nastesti nekonala, ale kdo vi, cert nikdy nespi…:-).

Nabidka je siroka

2 komentáře k článku "Vino, vino, vino, pisecne duny, Ica"

  1. Zuzka Hnízdilová

    A je to pravda, že jsou tam všechna vína strašně sladká?

  2. Michal Běhávka

    Su z kraja vinného a tento článek jsem doslova hltal !

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.