Z Limy mirime opet na jih (my vlastne mirime porad na jih :-)). Asi tak hodku a pul cesty autobusem je poloostrov Paracas, ktery nejen v sobe ale hlavne vedle sebe ukryva jednu velkou zajimavost – ostrovy Ballestas. Male ostruvky huste osidlene vsemi moznymi i nemoznymi morskymi potvorami. Pry se jim taky rika „Galapagy pro chude“, ale jak jsme pozdeji zjistili, tohle prizvisko si vyslouzilo vic oblasti po svete :-). Nam to ale nevadi – pro nas to takove male Galapagy asi skutecne budou.

Dlouho jsme zvazovali, zda-li se sem vydat, protoze tahle oblast byla v lete 2007 postizena docela silnym zemetresenim. Nakonec si ale rikame – odvaznemu stesti preje a hlavne je to uz skoro pul roku, tak by to mohlo byt v pohode.

Autobus nas vysazuje v prestupni stanici – ve stredne velkem mestecku Pisco. Na navstevu to uz je v pohode, ale nasledky zemetreseni jsou videt na kazdem kroku a jsou dost hrozive. Rada zricenych a stale neodklizenych domu a baracku, nekde chybejici cele bloky ci ulice, popraskane zdi tech stojicich domu, lide bydlici ve stanech, deti hrajici si v prachu ulice… Ale vsichni s usmevem na rtech, kramky jsou zavreny pro nestabilitu domu, tak se prodava ve stancich na ulici… Co se stalo, stalo se – zivot jde dal.

Ale pro turisty tu toho ted moc neni, a tak naskakujeme do colectiva a nechavame se odvezt primo do vesnicky Paracas na pocatku jiz zminovaneho poloostrova. No vesnicka – spise shluk drahych ubytoven a hotylku, par prodejcu aktivit a vyletu, jeden kramek s potravinami a restaurace. Takove jednoduche plazove letovisko. Poptavame se po cenach za ubytovani a protaceji se nam panenky – prvni nabidky zacinaji na 80 solech za pokoj (nase obvykla cena za noc je tak 20 solu). No to preci nemuzeme dat…

Obchazime jedno ubytko za druhym a mame stesti – jsme tu zcela mimo sezonu, vse zeje prazdnotou, a konecne poslednimu majiteli dochazi, ze radeji alespon nejaky peniz nez zadny :-). A tak ziskavame krasny pokojicek s vlastni koupelnou na terase s vyhledem na more „jen“ za 35 solu. To neni vubec marne. Na vylet za podivuhodnostmi prirody vyrazime hned nasledujici rano.

Islas Ballestas jsou dva mensi ostruvky asi tak 20 kilometru od vesnicky Paracas a prestoze tomu tak kdysi nebyvalo, dnes na ne nesmi vstoupit ziva noha. Kdysi tu byvalo docela zivo, coz ale prilis nesvedcilo mistnim prirodnim druhum a dneska tedy jen ztrouchnivele zbytky pristavnich mol pripominaji davnou historii. Jen jednou za nekolik let tu zakotvi sberaci guana (bileho ptaciho trusu, kteremu se rika mistni zlato), seskrabou jeho nanosy ze skal a zase daji zviratum na nejakou dobu pokoj.

Na lodce objizdime oba ostruvky, zvykame si na zapach, ktery se z nich line, obdivujeme vsechny ty „priserky“, ktere povazuji ostrovy Ballestas za svuj domov, a fotime jako divi – ne lachtani, ne tuleni, ale lvouni hrivnati se tu vsude rozvaluji, flakaji se na slunicku a rvou, nad nimi krouzi kormorani, obcas zahledneme tucnaka,… Fotky jsou v tomhle pripade mnohem vymluvnejsi.

Pri navratu na pevninu se zastavujeme u jednoho specifika daneho mista – obrazec, ktery byl vytvoren na podobnem (ale ne zcela stejnem) principu jako obrazce Nazcy – Candelaber. Nekdo jej oznacuje jako trojzubec nekdo jako svicen, nikdo nevi, k cemu asi tak mohl slouzit a vsichni ho foti :-).

Vracime se na pevninu plni dojmu z paradniho zazitku a premyslime, co jeste s nacatym dnem – Paracas totiz neni jen o techto ostrovech, ale samotna pevnina je zajimava pro existenci kultury Paracas a vlastne cely poloostrov je jedna velka prirodni rezervace. Da se do ni vyrazit v ramci organizovane tury, ale to se nam dvakrat nechce. Poust v mnoha podobach jsme jiz videli, na plamenaky (velke to lakadlo na turisty) momentalne neni sezona a vetsina dosavadnich plazi nas spis zklamala. Kazdopadne nechavame se nalakat alespon na muzeum kultury Paracas, ktere je hned na pocatku rezervace a tudiz jeste stale v dochazkove vzdalenosti. Takze vyrazime…

No to jsme si zase dali – 5 kilometru tam a zase zpatky uprostred vyprahle pustiny, na hlavu nam prazi ostre poledni slunicko…a navic muzeum je zavrene. Tak jsme si alespon prohledli malou vystavku v prilehlem informacnim stredisku a doplazili se zpatky do letoviska. Tam jsme totalne uprazeni na skvarek padli :-).
Ale protoze nejsme zadna becka, za chvili jsme se uz zase oklepali, nahodili nadvone a vyrazili smer Ica – centrum vina a mistni palenky Pisca…ale o tom zase priste.

Tento článek byl publikován dne 18. 12. 2007 (Úterý) v 10:12 v rubrice 05. Peru. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.