Santa Cruz – nejznamejsi trek v severnim Peru

Úterý 11.12.2007

Santa Cruz (“Svaty kriz”) je jednoznacne nejvyhledavanejsi z treku v peruanskych horach. A my samozrejme nemuzeme zustat pozadu :-). Popis treku a okolni prirody slibuje hodne – tak co kdyby to byla pravda? A nevidet proslule vrcholy Huascaran a Alpamayo – to snad ani nejde.

dsc_5702.jpg

Pocatek treku je v male podhorske vesnicce Cashapampa, tudiz prvnim bojovym ukolem je dopravit se tam. Colectivo do Carazu chytame z Huarazu vcelku jednoduse, ale jak dal? Podle pruvodce by i do Cashapampy mela jezdit sdilena doprava, ale lide, kterych se ptame na ulici nas odkazuji na taxika. To je divne – skoro vsude zatim jezdila colectiva, a tak musi existovat preci i tady neco. A podarilo se – kdo hleda, ten najde. Stojime na usmudlanem dvorku, kde stoji asi tri kombiky a chvili usmlouvavame cenu. Nakonec jsme domluveni, ale…zatim jsme jenom dva, takze to v zadnem pripade na naplneni auta nestaci. Cekame jeste dalsi hodinu a pul, nez konecne v obsazeni – my dva na prednim sedadle a vzadu 4 dospelaci a jedno ditko – vyrazime.

Cesta stoupa do kopce a z kopce a zase do kopce po prasne neasfaltce, takze to chvili trva, ale nakonec stojime u cedule oznacujici pocatek treku. Je kratce po poledni, tak davame malou svacu a pak uz nahazujeme batohy a vyrazime. Vlastne poprve je mame odlehcene, nebot se vracime zpatky k Giorgiovi do Huarazu, takze nepotrebnosti zustaly u nej – a je to poznat :-).

dsc_5678.jpg

Zacatek treku neni nijak lichotivy – pred nami je asi trihodinove docela prudke stoupani kamenitym terenem podel ricky Santa Cruz. V tehle mistech je udoli dost hluboke a uzavrene – Ludvik se rozciluje, ze nebude mit kompletni zaznam cesty, protoze GPS (poprve na ceste kolem sveta) ztraci signal. No jo, to se holt obcas stava :-). Vystup nahoru je docela zaprah i vzhledem k palicimu slunicku nad hlavou, ale statecne slapeme a slapeme az nakonec se svah zacina mirnit, udoli se rozevira, zelena a to se nam to hned jde jinak.

Potkavame tu prvni organizovane skupinky s oslikama a kucharema – jdou v opacnem smeru a pro dnesek uz maji padla. Jojo, tohle nejsou ekvadorske hory – tady v Peru jsou jiz cesty trochu znacene, nekde jsou dokonce i hromadna taboriste a take hory jsou lidmi vyhledavanejsi (jak trekari, tak i horolezci), takze neni vubec divu, ze na treku nejsme sami. Naopak, podle toho, co jsme slyseli, muzeme byt radi, ze potkame jen par lidicek. V hlavni sezone tu pry byva hodne narvano.

dsc_5722.jpg

Nam se jeste stavet nechce – jde se dobre, ale od hor se zacinaji honit cerna mracna a zda se, ze noc bude asi destiva. Jeste kousek a radeji i my rozbijime tabor. A skutecne – meli jsme to vymereno skoro na vteriny. Sotva jsme dovarili veceri, zacaly na stan dopadat prvni destove kapky a vytrvale prsi skoro celou noc…holt musime pocitat s tim, ze jsme tu v obdobi destu :-).

Druhy den rano je ale opet paradne, obloha jako vymetena, na stanu namraza :-). Takze stan balime mokry, ale to se cestou nekde dosusi. Je krasny den, slapeme si tak ve vysce 4000m, sirokym a zelenym udolim, pod horskymi stity, okolo lagun; je to temer po rovine a diky nasi aklimatizaci z ekvadorskych hor si to stradujeme skoro jako na Vaclavaku. Vsak taky par, ktery v prubehu dne potkavame, je z nas uplne odrovnany :-). My si to slapeme s velkymi batohy na zadech s pisnickou na rtech, zatimco on ma jen maly batuzek s jidlem, ona se jiz dokonce veze na osliku (zbytek veci je se zbytkem nosicu nekde pred nimi) a i tak sotva popadaji dech…jojo, takhle to vypada pred aklimatizaci. Docela je chudaky litujeme.

Nas tabor

Dnesni spani je jasne – v bocnim udoli pod Alpamayem. Krasna spicata hora smejici se na nas primo v cele udoli – puvodne jsme chteli dojit az pod ni do zakladniho tabora, ale opet nas dohnaly cerne mraky a prvni destove kapicky zacinaji poletovat vzduchem…delame tedy narychlo par fotek, nez se nam hora ztrati v mracich a holt pro dnesek mame utrum. Ale rano opet jako vymalovane – tak takovouhle destovou sezonu si nechame skutecne libit. A je jen dobre, ze je dneska hezky, protoze pred nami lezi neobtiznejsi misto celeho treku – prelezeni prusmyku ve vysce 4700m a to by s mrakama nebyla zadna prca.

Nevado Alpamayo

Tak jo – odhanime kravu, ktera se prisla druzit, ze nam strka nos az do batohu, obdivujeme jeste jednou Alpamayo na pozadi blankytne modre oblohy a jdeme na to. Az do konce udoli je to porad jeste sranda – sice trochu stoupame, ale porad to jeste jde. A pak to zacina – klikatici se pesinka stoupa az tam nekam k modravym dalavam… A my stoupame s ni. Pomalu ale jiste.

Stoupame do prusmyku

Jeste kousek, jeste dva metry, jeste metr…huraaaaaa, jsme nahore. Shazujeme batohy, chvili se vydychavame a pak uz se jen kochame vyhledy na vsechny strany. Vsak je taky na co se divat – zelena udoli, vetsi laguny a mensi jezirka, ledovce, zasnezene vrcholky kopcu…nadhera. Za tohle vsechno to slizeni nahoru opravdu stoji. Mame casu vic nez dost, a tak si ty vrcholove chvile dostatecne uzivame. Navic vubec nefouka, slunicko sviti, takze je tu prekvapive paradne teplo.

V prusmyku Punta Union

Kazdy hezky okamzik ma svuj konec a i my musime o dum dal. Pred nami je dlouhe a docela prudke klesani. Kopec na tehle strane je dlouhy, prudci a kamenitejsi nez na druhe strane. Vetsina lidi, ktere potkavame, jde z tehle strany, nam se vic libila ta nase. Mijime prvni lagunu, ale tady jeste spat nechceme – jsme jeste prilis vysoko, zato u te druhe to jiz zalamujeme. Standardni podvecerni destove mraky se blizi…:-). A taky ze ano – stezi dodelavame veceri a prvni kapky jsou tady. A prsi a prsi…

A prsi a neprestava ani druhy den rano. Modra obloha zmizela kdesi v nenavratnu, prusmyk a okolni hory se hali do neproniknutelnych snehovych mraku…dnes bychom nechteli byt v kuzi tech, kteri miri nahoru (jako napriklad skupinka trech Francouzu, ktera dorazila vcera vecer po nas). My nastesti budeme smerovat dolu z kopce a tam uz to tak hrozive nevypada. Dokonce dest postupne prechazi v mzeni a po nejake dobe prestava prset uplne.

100_2690.jpg

Klouzeme po zabahnene ceste niz a niz, az jsme konecne dole v udoli, kde se cesticka postupne narovnava a pokracuje podel reky, ktera tu tece. Mijime oficialni taboriste, pastviny s konmi, kravami a ovcemi, za sebou zanechavame i otravneho zebraka, jeste jednou prespavame, prochazime mistni osadou….abychom se po prekroceni reky a vysplhani posledniho kopce ocitli v male vesnicce Vaqueria.

Tady v dnesni dobe jiz trek oficialne konci a organizovane skupiny tu naskakuji do autobusu, ktere je odvazeji z hor pryc. I my tu cekame na colectivo, ktere by nas melo priblizit zpet civilizaci, ale nase putovani tady jeste zdaleka nekonci. Kdysi cely Santa Cruz trek vedl z Vaquerie dal pres dalsi 4700m vysoky prusmyk pod Huascaranem k lagunam Llanganuco a pote spadl z hor do vesnicky Yungay. Od te doby, co tu byla postavena silnice, se odsud turisti jen vozi :-). Splhat znovu pesky do dalsiho sedla a navic po silnici se nam nechce, ale zbytek za druhym sedlem si nenechame ujit…

dsc_5952.jpg

Cekame a cekame a colectivo nikde, kdyz tu nahle okolo jede nakladak (takova tatrovka), zastavuje a dva mladosi z okynka na nas mavaji, at si naskocime. Od nich se dozvidame, ze bychom se jeste nacekali – colectiva tu sice jezdi, ale jen dvakrat denne. Batohy hazime na korbu, my se soukame dopredu do kabiny a uz jedeme. Zvladame jednu serpentynu za druhou, motor rve, jako by muslo o zivot, cele auto se klepe, otrasa a vypada, jako by se melo kazdou chvili rozpadnout, ale nakonec to zvlada az nahoru na kopec. A tady jen zirame. Otevrel se pred nami naprosto uzasny vyhled – v hloubce pod nami Laguny Llanganuco, vpravo udoli tahnouci se pod zasnezeny vrcholek Pisca, vlevo majestatny Huascaran…

dsc_5957.jpg

Po stejne drsnych serpentynach sjizdime i dolu; je videt ze kluci tu nejedou poprve a zatacky maji vcelku pevne v merku. Nechavame se vysadit u prvni z lagun a dal uz zase slapeme po svych. Laguny jsou docela hezke, ta prvni je jeste vcelku klidna, zato u te druhe je to skoro jako na pouti – stanky se suvenyry, stanky s jidlem, fronty na projizdky na lodickach a autobusy privazi nove a nove zastupy navstevniku. Rychle odsud :-).

Posledni den se uz vracime po trase puvodniho treku definitivne zpatky do civilizace. Prochazime vesnickami rozesetymi podel silnice a mistni na nas docela nevericne ziraji…zda se, ze od te doby, co byla dobudovana silnice, zadna bila tvar jiz tudy neprosla. Ale to neznaji nas :-).

Vesnicka pod horami

Schazime z hor a pred nami jako na dlani lezi pietni misto Campo Santo – vzpominka na ono nicive zemetreseni v roce 1970. Zde, na tomto miste stavala v te dobe vesnice Yungay, kterou obrovske masy snehu, kameni a vody uplne pohrbily – z 25 tisic obyvatel se jich zachranilo 90. Peruanska vlada zakazala na miste srovnane vesnice jakekoliv vykopavky a vyhlasila jej za statni pietni misto. Nova vesnice Yungay byla zalozena 1,5 kilometru odsud.

Campo Santo

Prichazime bliz a tu vidime jakasi povedoma zada… no to snad ani neni mozne. Sice jsme vedeli, ze Giorgio se tu po okoli bude toulat, ale ze na sebe takhle narazime, to by nas ani ve snu nenapadlo :-). Pripojujeme se tedy k nemu a jeho pruvodci, a tak mame prohlidku Campa Santa i s vykladem. A pak uz jen hup do Giorgiova auta a jako kralovskym povozem se vezeme dom, kde vecer nase slavne putovani zavrsujeme uzasnou veceri s uzenym lososem. Taky by vam chutnal :-).

Vecere s lososem

—————–
Mapy, GPS zaznamy a popisky k tomuto treku najdete (nekdy v nedalekem budoucnu :-) v sekci “Mapy a GPS” k tomu urcene.

Komentáře jsou uzavřeny.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.