Po Nazce nas vita kolonialni historii prosycene mesto Arequipa, kteremu se take predzdiva “Bile mesto jihu”. Mesto je to velke a rozlehle a stejne jako jinde, to nejzajimavejsi se ukryva v centru okolo hlavniho namesti. Vetsina puvodnich kolonialnich domu a cele namesti skutecne bilou barvou jen zari (jelikoz byly postaveny ze specialniho bileho kamene z okoli), a tudiz je jeho predzdivka skutecne na miste. Bohuzel vsude jako jinde, kam jsme zatim zavitali, hezky a uklizeny je jen skutecny stred, ale staci zahnout za par rohu a clovek se opet ocitne v rozkopanem, spinavem a usmudlanem svete chudsiho tretiho sveta…

Pokračování »

Z Icy, kde by se z nas po nejake dobe urcite stali odbornici na mistni vino, jsme se presunuli do Nazcy. Nazca je po celem svete znama predevsim svymi ohromnymi liniemi a obrazci, ktere kdysi kdosi „nacmaral“ na nahorni plosine, poradne jsou videt jen z letadla, byly objeveny az ve 30. letech a od te doby se neustale spekuluje, k cemu ze asi slouzily…

To by bylo, abychom se i my te zahade nepodivali na zoubek – kdo vi, treba zrovna nam se rozbreskne a timto treskem pak oslnime veskere odborniky i laiky :-).

Pokračování »

Vsem nasim vernym (i nevernym :-) ctenarum prejeme ze slunecneho Peru prijemne proziti vanocnich svatku, o hodne vic vanocni atmosfery nez ji mame my a stastny Novy Rok i novy rok 2008!

Terka a Ludvik

Jeste plni dojmu ze vsi te zvireny, kterou jsme rano videli na ostrovech Ballestas, a s prismazenymi mozky z popoledni prochazky po Paracasu uz opet sedime v colectivu a vracime se do Pisca. Uz takhle jsme vtesnani do male dodavky, ale protoze je nas tu prilis, jeste ke vsemu musime mit nase velke batohy na kolenou. Stezi dychame, nohy a ruce mravenci a po tech 20 minutach mame co delat, abychom se vubec dostali ven, jak je cele telo ztuhle. Protahujeme vsechny koncetiny a zase se citime jako lidi a ne jako zmackane sardinky :-).

  Pokračování »

Sice nestihame psat clanky na internet, ale uz je na case, abychom vam predstavili dalsiho clena naseho expedicniho tymu. Putuje s nami uz od ekvadorskeho Quita, takze uz taky neco videl a zazil.

A jak se k nam vubec pripojil? Inu, Terka ho dostala dodatecne k svatku, aby mela dalsiho maskota a aby mela nejakou milou spolecnost, kdyz bych ji nahodou stval ja :-). Spontanne mu bylo pridelene typicke ekvadorske jmeno Guayaquil (vyslovuj Gvajakil nebo zkracene Gvajik) a byl prijat do tymu.

Tady ho mame:

Pokračování »

Z Limy mirime opet na jih (my vlastne mirime porad na jih :-)). Asi tak hodku a pul cesty autobusem je poloostrov Paracas, ktery nejen v sobe ale hlavne vedle sebe ukryva jednu velkou zajimavost – ostrovy Ballestas. Male ostruvky huste osidlene vsemi moznymi i nemoznymi morskymi potvorami. Pry se jim taky rika „Galapagy pro chude“, ale jak jsme pozdeji zjistili, tohle prizvisko si vyslouzilo vic oblasti po svete :-). Nam to ale nevadi – pro nas to takove male Galapagy asi skutecne budou.

Pokračování »