Jak (ne)vykolejit v Ekvadoru

Pátek 23.11.2007

Patrite taky mezi milovniky zeleznice? Nevynechate jedinou prilezitost, pri ktere se muzete projet vlackem – obzvlaste v cizi zemi? Nebojte, ani v Ekvadoru vam tato radost nezustane uprena. A kdyby to ciste nahodou neprobihalo uplne bez problemu, tak se nedeste – je to normalni.

Jede, jede masinka

Zakladnim prepravnim prostredkem dnesniho Ekvadoru jsou autobusy a pripadne male nakladacky – camionety. Doprava je to rychla, levna, spolehliva a dostupna skoro vsude.
Kdysi spadal mezi zakladni dopravni prostredky i vlak – na spouste mist je videt, ze zde kdysi byvala siroce rozvinuta zeleznicni sit, ktera ale chatrala a chatrala…takze uz v podstate neexistuje. Je vsak jeden vlacek, ktery stale jezdi a i my jsme se ho rozhodli vyzkouset, abychom taky mohli rict – jeli jsme v Ekvadoru vlakem :-).

Ekvadoru znali jiz jiste vedi, ze mluvime o turistickem vlacku spojujici mestecka Riobamba a Alausi. Jedna se skutecne o turistickou atrakci – mistnich zde k videni moc neni (samozrejme krome strojvedoucich), a pokud spechate, zcela jiste tohle neni nejrychlejsi spojeni. Ale diky moznosti sezeni na strese a vyhledum do kraje by to melo stat za to. Vlacek jezdi 3x tydne (ve stredu, v patek a v nedeli), takze je treba cas v Riobambe nejak radne nacasovat; vyrazi se v 7 hodin rano, aby dorazil do Alausi v pul druhe odpoledne…no fakt. Vzdalenost mezi obema mesty cini cca 120 km, takze autobusem to zvladnete tak za hodinku.

dsc_4891.jpg

V Riobambe se zastavujeme na vlakovem nadrazi, abychom si koupili listky a tu na nas ceka dalsi prekvapeni – listky stoji jen 11 dolaru. Samozrejme, ze i to je hodne, kdyz bus na stejnou vzdalenost stoji asi tak 1,50, ale 5 let stary knizni pruvodce mluvi o cene 15 a dokonce nekde na netu jsme nasli zminku o 20. V tom urcite bude nejaky zakopany pes…standardne ceny s casem rostou, ne klesaji :-). A kdyz se ptame na sezeni na strese, tak pry o nicem nevi…zvlastni. No tak uvidime zitra.

V nedeli rano prichazime na nadrazi a jsme hned nekolikrat prekvapeni:
1. Jsou pripraveny 4 vagony zhruba po padesati lidech a vsechny jsou plne belochu. Kde se vzali, kdyz vcera nebyla na ulici ani noha?
2. Prekvapive to vypada, ze v zemi, kde jindy vladne organizovany chaos, existuje i neco jako poradek – kazda jizdenka je soucasne i mistenkou, velka zavazadla jsou ve zvlastnim nakladnim vagonu (radne ocislovana a zamcena), masinfirove zvladaji i zaklady anglictiny…
3. Nikdo nesedi na strese a nikoho tam nechteji pustit, ackoliv vagony maji nahore ohradku, aby se nedalo spadnout, a jeden ma dokonce specialni stresni zidlicky. Tak treba se to nesmi ve meste a teprve, kdyz vyjedeme ven do poli, budeme moct vysplhat nahoru?

Kontrola jizdenek, prosim

Huuuuuuu, vyjizdime…dalsi prekvapeni dne. Vyrazime totiz na cas…no opravdu na minutu presne. Skoro neskutecne.

A jizda to byla skutecne zajimava – vagony ackoliv ciste, jsou pekne stare a rozhrcane, v kazde zatacce to slusne hazi, pokud se trochu prudceji pribrzdi, musime si davat pozor, aby nase zuby nezustaly vyrazeny na sedadle pred nami :-); kdyz se clovek podiva na trat a prazce, tak se chyta za hlavu, po cem ze to ty vlaky jezdi. Takhle by u nas vypadala odstavena a uz peknych par let nepouzivana trat a tady je stale v provozu…:-). To preci nemuze dojet…?

Bez komentare

No je nutno rict, ze jsme na to skutecne dojeli – a to hned ctyrikrat behem jednoho dne, kdy se koleje pod vahou lokomotivy roztahly a my jsme vykolejili – obvykle to odnesla lokomotiva. Vlak vzdy s hroznym cuknutim zastavil a pasazeri se vyhrnuli ven, aby zjistili, co se deje. Mezitim uz vyskakal z vlaku obsluzny personal a bylo videt, ze je na podobne situace zvykly a ma je v maliku :-). Nejdriv pomoci stare ohnute kolejnice nahodili lokomotivu. Tu posleze odpojili, prevezli pres inkriminovane misto a pote popadli manici pacidla, palice, lopaty a zacal tak pulhodinovy az hodinovy boj s kolejemi – obvykle tak na delce 15-20 metru bylo treba vyndat z prazcu vsechny hreby, ktere drzi kolejnice, premerit roztec koleji, stahnout je opet zpatky k sobe, aby odpovidaly rozpeti kol, a zatlouct vsechny ty hreby zpatky do polorozpadlych a trouchnivejicich prazcu. Pote se lokomotiva vratila pro vagony a mohlo se jet dal.

Nechtena zastavka

Napoprve se turiste docela slusne bavili, vse dokumentovali, uzivali si slunicka a okoli…napoprve to bylo i vcelku vtipne zpestreni. Napodruhe to uz zacinalo byt trochu nudne, napotreti to uz bylo dost otravne a napoctvrte uz vylozene ke zlosti, protoze se to stalo asi tak 15 minut pred finalnim dojezdem do cilove stanice. To uz rada lidi uvazovala, ze to radeji dojde pesky, nez by cekali dalsi hodinu…nastesi to tentokrat zmakli bravurne (uz meli slusny trenink) a asi do ctvrt hodiny se opet jelo. Jo a jestli vas zajima, zda-li jsme dojeli do Alausi v pul druhe, tak samozrejme ani omylem…byli jsme radi, za tam jsme kolem pate.

Jednotka rychleho nasazeni

Jeste tedy ale neco malo k samotne jizde.
Vlacek jezdi, jak uz jsme rikali, mezi Riobambou a Alausi, kde sleduje cestu asi kdysi hodne pouzivane zeleznice – vzhledem ke vsem tem rozpadajicim se zeleznicnim zastavkam, ktere jsme cestou mijeli. Prumerna rychlost je radove 20km/hod a ani se nedivime – kdyby jeli rychleji, tak by nestihali sledovat defekty na trati :-). Koleje vicemene sleduji Panamericanu s tim, ze obcas jedou v jednom udoli vedle sebe, jindy zase vlacek projizdi pouze svymi udolicky a souteskami v horach, kde jsou vyhledy skutecne paradni – obzvlastne okolo Alausi, ktere lezi vysoko v kopcich a vlak pred nim i za nim traverzuje vysoko nad souteskou.

Zastavka v Guamote

Jedina „oficialni“ zastavka, ktera se dela, je v Guamote. A tady jsou na turisty radne pripraveni – sotva se vsichni vyhrnou z vlaku na povolenych 20 minut, vrhnou se na ne mistni a snazi se prodavat vse mozne – suvenyry, obleceni (saly, cepice, rukavice, ponca,…) a jidlo – predevsim empanady, coz jsou jakesi plnene smazene tasticky (tady je maji se syrem s s banany a oboje je vyborne). Vsude vladne urcity zmatek a chaos, prodavaci se prekrikuji v nabidkach, turistum cvakaji fotaky i zuby (to jak vsichni basti ty vyborne empanady)…pak se zase vsichni spolecne nahrnou do vlaku zpatky, lomoz utichne a jede se dal.

Jedeme dolu…

Dalsi, ale tentokrat kraticka zastavka je v Alausi a odtud uz je to jen kousek ke „zlatemu hrebu“ cele cesty – “El Nariz del Diablo” tedy “Dabluv nos”. Je to vysoky a znacne exponovany skalnaty vybezek, na kterem musi vlak zvladnout prevyseni kolem 500 vyskovych metru. Jelikoz je tu ale skala tak prikra, ze se nemuze otocit, klesa zpusobem cik-cak. Tedy ze kus jede popredu a kus couva. Dojede se dolu pod kopec, tam je kratka pauza, aby si turiste mohli vyfotit tenhle Dabelsky kopec, a zase se jede nahoru, zpatky do Alausi, kde uz je difinitivni konecna. (Drive vlak za Dablovym nosem normalne pokracoval v ceste dal na jih.)

Nariz del Diablo

A tedy nase dojmy?
Tak trochu smisene… Jizda jako takova je moc hezka – diky tomu, ze vlak jede hodne pomalu, je spousta casu na pozorovani okoli a mistnich lidicek, kteri jsou od casneho rana v pracovnim procesu, roztrousena policka vysoko na kopcich, kde se musi lide pohybovat skoro jako kamzici, pradleny u potoku a rek… Troufneme si rict, ze pro spoustu turistu, kteri jen jezdi s cestovkou od mesta k mestu, to muze byt jediny zpusob, jak videt trochu vic zblizka ekvadorsky venkov.

Nebudeme vsak zapirat, ze je to jizda hodne dlouha a unavna…obzvlaste ta nase :-). Je hodne zvlastni, ze prestoze vlak touhle trati jezdi 3x tydne, neni dostatecne udrzovana, aby byla v pohode. Tedy vlastne z naseho uhlu pohledu…mistni ji udrzuji v pohode za chodu…co se poroucha, hned opravi… Ale stalo to za to, to urcite :-).

Chtelo by to nove prazce

——————–

Mozna vas napadla otazka, zda-li jsme ve vlacku potkali nejake Cechy. Totez jsme si rikali i my, kdyz jsme nastupovali…a tak jsme se v nasem vagonu bedlive rozhlizeli a spicovali usi. Jedine, co jsme slyseli, byla vsak anglictina, nemcina a francouzstina. Teprve az kdyz jsme vykolejili a vsichni se vyhrnuli ven, narazili jsme na 3 Cechy – mladsi manzelsky par se svoji znamou. A ti nam taky vysvetlili, jak ze je to s tou jizdou na strese…

Jeste do nedavna se skutecne na strese jezdilo a fotky vagonu s lidmi na strese byly ve vsech ruznych propagacnich materialech. Co se vsak nestalo… Jako ve spouste jinych zemi tretiho sveta, kde sice existuje spousta nesmyslnych narizeni na ruzne veci, ale jsou mistnimi ignorovany ci naopak na jine neexistuje regulace zadna, i v Ekvadoru si skoro kdokoliv muze delat cokoliv. No a jednoho dne proste najaky tunta povesil prilis nizko nad vlakovou kolej nejaky drat ci kabel a jednomu japonskemu turistovi to pry urizlo hlavu. Takze od te doby maji vsichni smulu. A jestli se jeste nekdy pasazeri na strechu vrati? Kdo vi…

2 komentáře k článku "Jak (ne)vykolejit v Ekvadoru"

  1. KAREL WOLF

    s TIM JAPONSKYM TURISOU JSME TO SLYSELI TAKY. BYLI TO NEJACI DELNICI, KTERI OPRAVOVALI VEDENI NAD KOLEJEMI A BEHEM POLEDNI PRESTAVKY NECHALI PROVESENY KABEL NAD KOLEJEMI. NO A ZROVNA V TU CHVILI TAM PROJIZDEL VLACEK PLNY TURISTU A JAPONCEM, KTERY MEL VYSTRCENOU HLAVU TAK VYSOKO, ZE O NI PRISEL. NEDIVIM SE, ZE VLADA UKONCILA JIZDU NA STRESE. ALE PROSLYCHA SE, ZE PRAVE KVULI TURISTUM BY TO MOHLI ZASE NEKDY SPUSTIT. STALO SE TO NEKDY V KVETNU 2006.

  2. ZuzkaH?-Erži

    Jééé, vláááčkýýý!!! Díky moc. A už jsem vám posílala obrázky z nádraží Orient Expressu v Istanbulu? Kdyby néé, tak ještě něco můžu poslat. Samozřejmě s patřičným komentářem. :-) Toto nádraží, ač zchátralé, slouží dosud – vesměs – svému účelu:-) Ale jinak je to v Turecku se železniční dopravou taky bída. Škoda. Je to halt odlišný historický vývoj.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.