Inckou cestou do Ingapircy aneb zapomenute holinky

Pátek 23.11.2007

Putovat po ceste, kterou kdysi chodili stari Inkove, kdyz mirili do nejdulezitejsiho inckeho chramu dnesniho Ekvadoru, do Ingapircy – koho by to nelakalo? No a kdyz jsme se jeste docetli, ze je cestou mozno videt dalsi incke ruiny… To nas samozrejme nenechalo chladne, a tak jsme se vydali na tridenni trek koncici prave v Ingapirce.

Na osliku, to se to jede

Vyprava zacina v male vesnicce v horach s nazvem Achupallas, a uz jen cesta sem je docela zazitkem. Zaciname v Alausi, kam jsme dorazili onim turistickym vlackem. Jakysi autobus z Alausi jezdi snad jednou denne, ale az odpoledne, a tak dlouho cekat nechceme. Draheho taxika ani nahodou podporovat nebudeme, a tak zbyva tzv. camioneta – skutecne takovy maly nakladacek, ktery je vzadu misto pro normalni naklad uzpusoben pro lidskou prepravu. Jako mala Avie, ktera ma uvnitr podel sten sedacky. Cenu 8 dolaru za oba je prijemne nizka v porovnani s taxi, ktery chtel 20, a jeste mame bonus zazitek, ktery by byla skoda si nechat ujit. Naskakujeme a uz se jede…

Cesta do Achupallas

Z Alausi jeste zpocatku vede asfaltova silnice, po ktere sjizdime niz do udoli…abychom v zapeti vysadili posledni spolucestujici, zabocili na kamenitou cestu a po ni zacali splhat po uboci kopcu slusnymi serpentynami az do vysky okolo 3000m. Nas ridic – mlady klucina nam odhrnul plachtu, ktera korbu nakladacku kryje, a tak muzeme jet ve stoje… Vyhledy jsou paradni, obzvlaste dolu do udoli ci na cestu pred nami. Je jeste brzo rano (asi pul osme), a tak slunicko vytvari hezke efekty. Pokousime se fotit, ale neni to tak jednoduche. Cesta je plna der, vymolu a kameni, hrozne to skace a hazi, takze kdyz se nedrzime dostatecne pevne a nedavame pozor, obcas schytame par facek od brevna, ktere se tahne stredem zadni casti auta a pres ktere je prehozena kryci plachta. Ja jsem na tom vcelku v pohode… Ludvik jich preci jen par schytal :-).

Brevno fackovaci

Jsme na miste…vesnicka Achullapas je malinka a prestoze tu urcite nebudeme prvnimi turisty, citime se jaksi neprijemne. Tohle je uplne jiny svet a my s nasimi funkcnimi triky, trekovacimi hulkami a zrcadlovkou sem proste nepatrime. A par bodavych oci mistni babicky s oslikama a kozou, se kterymi se na rozblacenem namesti pretahuje, nas v tom jeste utvrzuje. Nijak se tedy nezdrzujeme a vyrazime. Vesnicka neni nakonec tak malinka, jak na prvni pohled vypadala, jen je rozeseta podel ricky, ktera steka z kopcu. Potkavame dalsi mistni, ti se na nas uz i usmivaji, zdravime se a po jejich dotazu a nasem potvrzeni, ze mirime do Ingapircy, se nam dokonce dostalo ujisteni „muy bueno“ (velmi hezke). Coz nam opet zlepsuje naladu.

Vesnicka Achupallas

Je krasne, mozna az moc teplo, protoze s palicim slunickem nad hlavou a tezkymi batohy na zadech to jde do kopce docela pomalu…tudiz nasim heslem dne se stava „pomalu, ale jiste“ :-). A drzime se toho dokonale. Jde se nam dobre az do okamziku, kdy se dostavame uz relativne vysoko nad vesnici do mista, kde se obe steny udoli zuzuji velice vyrazne do jakehosi malinkateho kanonku, kterym reka proteka. Zaciname uvazovat nad tim, zda-li nahodou nejdeme spatne, ale Lonely vyslovne zakazal prejit pres most, ktery byl kus pod nami v udoli, na druhou stranu a zadna jina moznost tu nebyla. Tak teda jdeme dal…

Tam nekudy jako vede cesta??

Bingo…a mame to. Lonely Planet asi zamestnava same vtipalky. Jsme v nejuzsim miste udoli – je tu nekolik metru vysoky zub, ktery je zavaleny vetsimi i mensimi kameny, a mezi nimi jako tunel vede dira – cesta nahoru. No to si snad ze nas delaji srandu…to si fakt mysli, ze se tudy budeme sapat i s velkym batohem??? Mysli…vsak taky pisou: „zde se nachazi prirodni tunel, ktery vsak pro samotneho putovatele s velkym batohem muze byt trosku obtizny“. No fakt se zda, ze se budeme sapat. Mame vyhodu toho, ze jsme vcelku mali, takze jsme se nakonec dokazali protahnout i s batohy na zadech, ale bylo to na milimetry. Nahore chvili stojime, oprasujeme se od prachu a zavistive koukame na lidi, kteri si po prima pohodlne pesince po uboci slapou kus nad nami. Tak tam tedy vedla ta cesticka od mostu… A to jeste v tomhle okamziku netusime, ze o dalsich par set metru dal musime reku nekde prejit/preskocit/prebrodit (proud je tu docela slusny, voda pekne studena a zadny most samozrejme v dosahu) a pak se na tu cesticku vydrapat taky, protoze po te mame pokracovat az na konec prvniho udoli. Proste at zije Lonely Planet. Nejdrive ho prokliname, ale pak uz se tomu jen smejeme…alespon jsme meli trochu dobrodruzstvi a mame o cem povidat :-).

Tak to mame za sebou i s prekonanim reky

Cesta dal uz je vicemene pohodova. Po prekonani zubu se udoli vyrazne rozsiruje a cesta pozvolne stoupa az do vysky asi 4200m, kde je kousek pod sedlem mala laguna “Tres Cruses”; nase dnesni nocoviste. A nespime zde sami – s nami, respektive kousek od nas stanuje skupinka osmi Francouzu, ktera si na Ingapircu vyrazila jako organizovana skupina s pruvodci, osliky, kuchari… Takze se poprve potkavame s dalsimi turisty a dokonce diky nim zjistujeme, ze se na tomhle treku poradaji organizovane tury. Chteli jsme se s nimi pustit do reci, ale vsichni se tvari studene a odtazite, sotva pozdravili. Tak at si trhnou, my je k zivotu nepotrebujeme.

Jo – malem bychom zapomneli – v prvnim udoli jsou take k videni prvni incke ruiny. No, pomalu nestoji ani za fotku – jen par zbytku obvodovych zdi, sotva jsou videt.

A dal udolim

Dalsi den cesta splha nahoru do sedla a pak jeste kus po hrebinku asi ve vysce 4400m, nez zacne padat dolu do dalsiho udoli, kterym pokracuje dal. Je to parada – vyhledy na vsechny strany jsou naprosto uzasne. Skoda jen, ze nam nepreje pocasi – dneska se prihnaly mraky uz nekdy v pul jedenacte a od te doby prsi a prsi a prsi… Tapat cely den v desti fakt neni zadna slast. K tomu i zem je plna vody – je uz destiva sezona, tohle je k tomu navic relativne mokre udoli a proste se to nestiha vysusovat; dost casto je misto cesty mensi potok ci bazina, kterymi se musime brodit. Takze goretex-negoretex; tohle boty fakt nemaji sanci prezit. Mimochodem – konecne jsme pochopili, proc vsichni ti francouzsti turiste maji na batuzcich pripevnene gumaky :-). Tady by se skutecne hodily.

Cvachtava cesta k ruinam Paredones

Druhe incke ruiny Paredones mijime v pozdnim odpoledni – tentokrate je to uz docela solidni stavba – pro znale bychom to prirovnali k takovemu malemu Kostalovu. Proste polorozborena stavba z vetsich i mensich kamenu s naznaky zbytku mistnosti. Dalo by se tu docela dobre kempovat – okolo ruin je siroke travnate prostranstvi, ale ten bordel okolo nas znacne odrazuje – zda se, ze je to prave na kempovani vyuzivano az presprilis. Navic jeste neni tak pozde, takze i kdyz cvachtave chuze mame uz plne zuby, rozhodujeme se popojit jeste kousek dal – pres dva hrebinky kus bliz lidske civilizaci, a tam to teprve zabodavame.

Treti den je opet pohodovy a tentokrat bez jakychkoliv necekanych zvratu a prekvapek. Mame opet krasne a slunicko, jdeme vicemene jen z kopce a uz jsme zase zpatky mezi lidma – mijime vesnicky a policka, na kterych obcas buci kravy ci hykaji osli, a Ingapircu mame temer na dohled. Stoji pred nami posledni prekazka – musime slezt slusne vyskove metry dolu do udoli k rece, tu prejit a na druhe strane se zase vysplhat do kopce – sice trochu funime, ale uz jsme tam.

Ingapirca v dohledu

Ingapirca nesaha samozrejme Machu Picchu ani po kolena, ale presto je to nejvyznamejsi a asi i jedina poradne zachovala incka stavba v Ekvadoru. Bohuzel neni toho dochovano prilis mnoho – jen rada obvodovych a zakladnich zdi a zbytky Chramu slunce, ktery stal nahore na navrsi. Presto je to zajimave misto, ze ktereho dycha historie.

Neni tu skoro ani noha, cas se tak line vlece a my se courame ruinami. Obcas po nas hodi oko nektera z mistnich prodavacek suvenyru – jestli jsme si to preci jen nerozmysleli a neco si nekoupime, anebo nektera z lam ci vikuni (kdo se v nich ma vyznat :-), ktere se pasou hned vedle ruin.

Mame prohlidnuto – jak ruiny, tak i male mistni muzeum, ktere je v cene vstupneho, takze muzeme naskocit na autobus a nechat se vest vstric dalsim zazitkum :-).

Ruiny Ingapircy

—————————

Neco malo faktografickych udaju pod carou:

Uplne prapuvodne byla Ingapirca stavba postavena mistnimi obyvateli, tzv. “Canari people”, kteri ji s nejvetsi pravdepodobnosti vyuzivali jakozto chram ci urcitou observator. Pri expanzi Inku koncem 15.stoleti padla do inckeho podruci, byla jimi prestavena a dale vyuzivana do konce jejich existence.

Dodnes si archeologove nejsou zcela jisti, k jakemu konkretnimu ucelu byla stavba pouzivana – mohla to byt stavba nabozenskeho vyznamu (s jednoznacnym chramem na navrsi); jini se priklaneji k variante vojenske pevnosti, jakesi „zasobarny obili“ ci dokonce, ze se jednalo jen o jedno ze zastavkovych mist podel Cesty Inku (tzv. “Inganan” – siroka dlazdena cesta, nekde dosahovala i 7 metru sirky; na svoji dobu velice kvalitni a dodnes se nekde dochovaly casti dlazdeni), ktera se tahla ze severu na jih a my jsme sli velkou cast tohoto treku po ni.

S nejvetsi pravdepodobnosti se jednalo o kombinaci vseho zminovaneho. Kazdopadne, dnes uz to asi nezjistime, ale to nevadi – i tak to stoji za male zastavenicko :-).

Mapy, GPS zaznamy a popisky k tomuto treku najdete (kdyz Panbuh da) v sekci “Mapy a GPS” k tomu urcene.

Zbytky dlazdeni stare incke cesty

2 komentáře k článku "Inckou cestou do Ingapircy aneb zapomenute holinky"

  1. KAREL WOLF

    Takyjsme to chteli jit, ale kvuli memu nachlazeni jsme to nakonec odpiskali … Urcite to muselo byt fajn. AHOJ KAREL

  2. Ludvik

    2Karel:
    Ahoj! Jo, bylo to fajn, ale hrozna cvachtacka – voda kam se podivas :-)

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.