Krasa osamele symetrie – trek kolem Cotopaxi

Čtvrtek 22.11.2007

Vyrazime na nasi “Cestu sopek” ze severu na jih Ekvadoru. Prvni “damou na holeni” je Cotopaxi. 5 897 metru vysoka aktivni sopka, nachazejici se uprostred rozlehleho stejnojmenneho narodniho parku. A kolem ni vede nas prvni trek – v podstate z niceho vymyslena trasa, bez jakehokoliv znaceni a s jedinym zachytnym bodem – samotnou sopkou. Bude nacrtek trasy a popisky z pruvodce LP stacit? Kolik dalsich trekaru na ni potkame? Sedm dni by nam melo trvat, nez ji obejdeme temer kolem dokola. A protoze se nevracime do vychoziho bodu, na zadech budeme mit vsechno, co na ceste kolem sveta mame…

Jsme pripraveni a muzeme vyrazit

Na zacatek treku se dostavame snadno, autousem po Panamerikane a pak jeste sest kilaku pesky po prasne silnici (a to jen proto, ze se nam nechce platit taxika). Stojime ve vesnici Pansaleo, ze ktere mame zacit stoupat dle pruvodce po hlavni ceste nahoru. No jo, ale tady jsou cesty dve – jedna primo nahoru a jedna do vedlejsiho udoli… To je blbost, aby to byla ta vzdalenejsi, to by tam napsali. A tak jdeme nahoru. Popisky trochu nesedi, ale ne vyrazne. Vychazime do pulky hrebene, cesta vede hezky mezi policky, vsechno vypada v pohode, az…az najednou konci uprostred mrkvoveho pole. Pokousim se prodirat krovim dal, ale je jasne, ze tohle cesta nebude. Blizi se soumrak a na nas pada mirna deprese. Ale nevzdavame se, cesta musi byt nekde na hrebeni nad nami. Splham tech 300 vyskovych metru pres policka mrkve, brambor, krovi a pastviny az jsem nahore – a mame stesti! Cesta je tu. Prvni den mame za sebou…a par mrkvicek k veceri :-).

Tohle je nase cesticka…

Dalsi dny treku uz probihaji vic v pohode. Sice se jeste jednou ocitame v uplne jine casti udoli, nez jsme puvodne meli byt, ale spravnou navigaci se uspesne vracime na puvodni trasu. A tak porad nahoru a dolu pres hrebeny, svahy a udoli. Pohybujeme se porad v nadmorske vysce kolem 4000 m.n.m. (+/- 200m), do ktere je treba na zacatku vysplhat z asi 3000 metru. Takze minimalne nejaka ta aklimatizace v Quitu je dobra a my jsme si jeste prvni stoupani rozdelili do dvou dnu.

Severni strana sopky je uplne sucha a vyprahala – jen keriky, trsy travy, misty se jde pres vyvrelou lavu, popel a vyhazene kameny z krateru a kazdy vecer vsudypritomny vitr. Obcas mame temer problem doplnovat pitnou vodu, ale diky relativne velkym zasobam ktere neseme, to zvladame.

Pod Cotopaxi

Na nekterych castech trasy je videt cosi jako zbytek vyslapane cesticky, ktera ale vypada stejne, jako tisic jinych cesticek vyslapanych kravami a lamami. Nikde ani zivacka – je jasne, ze tohle nebude zrovna nejfrekventovanejsi trek… Koneckoncu, kdyz jsme se pred odjezdem z Quita snazili najit na internetu zapisky nebo informace nekoho, kdo tenhle trek uz absolvovat, nenasli jsme nic. Na celem internetu NIC.

Ale uspesne se dostavame k lagune na severni strane sopky, kolem ktere vede jedina zdejsi silnice. Sopka se nad nami majestatne tyci a vidime silnici, kterak se v malych serpentinach splha nahoru k horolezeckemu refugiu, ktere je tesne pod hranici snehu a ledu. Dokonce nas miji nekolik aut, uhanejicich v oblacich prachu nahoru a nebo zase dolu. To je tu totiz nejznamnejsi atrakce – nechat se vyvezt autem k refugiu, nasadit macky, vylezt kousek nahoru na snih, vyfotit se a rychle uhanet dolu, nez zapracuje vyskova nemoc :-). Ti lepsi mohou prespat a vylezt az na vrchol Cotopaxi, ale to uz samozrejme takova sranda neni. Ale trmacet se s batohem po planich kolem? Pcha…

A to, co konci v mracich, je Cotopaxi

Uz se urcite ptate, zda-li jsme i my lezli nahoru. Tak tedy nelezli jsme ani nahoru na horu, ale ani k refugiu – prislo nam to zbytecne, protoze vyskove rekordy nehonime, a navic jsme ani nemeli optimalni pocasi. Sice nebylo vyslovene osklivo, ale obvykle se dost brzy rano prihnaly mraky, zacal foukat studeny vitr, obcas sprchlo, Cotopaxi byla skryta v mracich…proste splhat vys nemelo smysl.

Za odbockou na refugio prechazime plane s obrovskym mnozstvim kamenu, vyhazenych z krateru a dostavame se do jizni oblasti kolem sopky. Po akcni ranni pasazi “kterak prekonat se dvema batohu dva metry siroky betonovy vodni kanal” uz nachazime prasnou silnici, ktera nas vede dalsi casti treku. Krajina zacina byt jednotvarna, nikde ani zivacka…

Pod Cotopaxi

Dalsi cast cesty nas pro zmenu vede skrz obrovske uzemi, ktere patri jedne chovne farme (estancii). Ta je odsud vzdalena dalsich 25 kilometru, ale na ceste sevrene v udoli mezi dvema skalami je zamcena brana a poctivy hlidac. Sice nam asi ani trochu nerozumi, kdyz se mu snazime vysvetlit, ze kilometr za branou zase zahneme jinym udolim pryc z uzemi patriciho estancii, ale nakonec nas pousti. Kdyby to nevyslo, dala by se tahle cast asi obejit, ale stalo by to zbytecne kilometru a hlavne pachteni se nahoru a dolu pres nekolik dalsich udoli.

A na dlouhy zaver nam jeste zbyvalo projit nekolika udolimi a pres nekolik malych sedel, mezi priserne nepratelskymi trsy travy a skrz kolem dokola od krav a koni rozryte a rozbahnene useky, kdy uz jsme proklinali vsechny, kteri tenhle trek kdy vymysleli a nakonec i ty, kteri o nem vubec kdy psali do pruvodce. Vetsina destovych mraku se prizene z jihu a zastavi o horu, takze tahle jizni cast je mnohem zelenejsi, mokrejsi (nekde az presprilis :-) a destivejsi… Ale nadherne vyhledy na dalsi a dalsi barevna udoli nam to preci jen nakonec vsechno vynahradily.

Pod Cotopaxi

Zvladli jsme to, dosli jsme do konce. Tyden v horach, tyden dobrodruzstvi a namahy. Snedli jsme skoro vsechny zasoby, nepotkali ani jedineho trekare a usli neco pres stovku kilometru. A jak jsme se presvedcili, s drobnymi odchylkami se to da zvladnout i bez podrobnych map. Ale GPS nam mnohdy pomohla, bez ni by bylo nerozumne se do toho poustet. Takze kdo se neboji a ma chut si uzit divoke prirody, samoty a nadhernych pohledu na perfektne symetricky kuzel sopky Cotopaxi, muze vyrazit!

—————————-

Mapy, GPS zaznamy a popisky k tomuto treku najdete (kdyz Panbuh da) v sekci “Mapy a GPS” k tomu urcene.

Po sedmi dnech stastne na konci putovani

Jeden komentář k článku "Krasa osamele symetrie – trek kolem Cotopaxi"

  1. KAREL WOLF

    TA TRETI FOTKA S KRAJINOU VYPADA UPLNE STEJNE JAKO MISTO, KTERE JSME NAVSTIVILI V BOLIVII POD SOPKOU SAJAMA.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.