Po prima odpocinku v Banos jsme se vydali na druhy z nasich ekvadorskych treku – k proslule sopce Chimborazo. Na rozdil od jinych sopek dnes uz neni cinna a se svymi 6310m je nejvyssi horou Ekvadoru. Sveho casu se dokonce myslelo, ze je to nejvyssi hora sveta, ale pri presnejsich merenich v 18. a 19. stoleti to preci jen vyhral Everest. Kazdopadne jedno prvenstvi ji zustalo dodnes – diky zplosteni Svetokoule ma vrchol nejdale od stredu zeme :-).
 

Okolo Cotopaxi jsme slapali velke kolecko; tady trek vede po severni strane hory – respektive po dvou stranach udoli mezi Chimborazem a jeji protejsi sestrickou Carihuairazo. Normalne je doporucen tak na 3 dny; rychlici to ale klidne zvladnou za 2 a naopak pomalici si tam muzou stravit casu kolik chteji – treba i tyden :-). Obzvlaste kdyz se vyrazi na bocni vylety k ledovcum obou dvou hor, ktere za to fakt stoji. A aby se k nim clovek dostal, nepotrebuje zadnou lezeckou prupravu – proste si tak jde a jde a jde do kopce a najednou stoji pod ledovcem :-).

Cely trek by byl urcite suprovy – udoli je nadherne, na obou dvou stranach se zvedaji zasnezene vrcholky s ledovci. Vsude je spousta zvirat – od krav a koni, kteri se pasou dole v udoli, az po stada lam a vikuni, ktere se prohaneji po svazich Chimboraza (az na to, ze zrovna nam mizely v mlze, takze z foceni bylo velke kulove).
Stejne tak i kvetena je paradni – ruzne barevne vresy a zakrsle keriky, male ala alpske kyticky, ale stejne nejlepsi byly takove obrovske mechove balvano-polstare a pak takove velke kaktusy zvane Puya, ktere maji kvety jako dlouhe slahouny rostouci do nebe a kdyz bychom si chteli sahnout na vrchol, museli bychom si poridit docela slusne dlouhy stafle :-).

Jojo, bylo by to paradni, kdyby…

K tomu, abychom si to tak pekne uzili, by bylo fajn mit hezke pocasi. Jenomze tentokrat nas priroda docela brutalne vypekla…skoro celou dobu nam prselo (v nizsich vyskach) ci padaly kroupy (ve vyssich vyskach kolem 4400m); o neco vys uz snezilo… Skoro porad foukal docela studeny vitr a dost casto se prihnala mlha a mraky, coz je docela problem, kdyz se clovek orientuje podle pohledu na okolni kopce a potucky. Cele Chimborazo jsme videli asi jedenkrat a cele Carihuairazo snad ani jednou, jak byly neustale schovane v mracich :-(

Proste byla zima, mokro, bahno a potoky vody na ceste, byl to vopruz, a tak jsme se rozhodli tenhle trek ingorovat :-). A proto o nem mame vsude jen par radek.

Alespon tak treba potesime ty, kteri nemaji dlouhe clanky v lasce :-). Protoze uz o tom nenapiseme ani carku…

Jo a jestli vas zajima, jake bylo pocasi, kdyz jsme hory opousteli, tak samozrejme nadherne. A jeste vetsi provokaci bylo, kdyz jsme druhy den z Riobamby (min. 30km na jih) cele Chimborazo mohli videt v cele krase. No jo, tomu se holt rika osud :-)

P.S. dodatek Ludvik
No ono to vlastne nebylo tak strasne, jak Terka popsala – dokonce jsme na chvilinku videli i skoro cele zasnezene Chimborazo. Uzili jsme si paradni krupobiti a dokonce nam jednou snad i tri hodiny v kuse neprselo. A meli jsme s sebou i dost jidla. Takze to nebyl tak strasny trek, jak to na prvni pohled vypada :-).

—————————-

Stejne jako v pripade Cotopaxi i pro vsechny nase nasledujici treky plati, ze mapy, GPS zaznamy a popisky k tomuto treku najdete (nekdy v budoucnu :-) v sekci “Mapy a GPS” k tomu urcene.

Tento článek byl publikován dne 22. 11. 2007 (Čtvrtek) v 07:00 v rubrice 04. Ekvádor. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.