Nejen cestovani si uziva kazdy cestovatel, a obzvlaste ten, ktery ma hluboko do kapsy. Dennim chlebem takoveho cestovatele je kazdodenni zajisteni zivobyti - kde budu dneska spat, co budu dneska jist, jak se zitra dopravim dal a co tam vlastne uvidim. Kdo nezkusil jet bez predem pripraveneho planu, ve kterem je napsano v kolik jede autobus a v jakem hotelu se prespi, asi nikdy neuveri, kolik casu tyhle zakladni denni cinnosti zaberou :-).

Ke kazde zemi nebo oblasti se pokusime sepsat nastrahy, slasti a strasti vsedniho dne, jak jsme je vnimali my. Snad tak castecne pomuzeme tem, kteri pojedou po nas, a prineseme trochu zajimavych informaci vsem, kteri se o nase cestovani a vzdalene zeme vubec zajimaji.

Pokračování »

Nedozirna divocina a tvrde zivotni podminky - presne takove prestavy jsme meli o Aljasce, nez jsme se tam vydali. Muze za to castecne Jack London a castecne asi i vseobecne povedomi o tomhle koute zemekoule.

Zivot na Aljasce a v kanadskem Yukonu, jak jsme ho poznali my, je opravdu hodne jiny, nez kdekoliv jinde, kde jsme doposud byli. Podminky, ktere tu panuji, utvareji odlisne charaktery a vyzaduji nestandardni pristup k zivotu. Trochu tehle vune divociny vam tady naservirujeme a muzete posoudit sami…

Pokračování »

Tak presne pod timhle nazvem bylo v roce 1781 zalozeno na zapadnim pobrezi Severni Ameriky male mesto. V roce 1848 bylo pak zakoupeno Spojenymi staty americkymi, aby se z nej stalo mesto, ktere zna snad temer kazdy na svete. Mesto, ktere je jednim ze svetovych center filmoveho prumyslu, mezinarodniho obchodu, technologii a masovych medii. Mesto, ktere je s vice nez 15 miliony obyvatel dvanactym nejvetsim mestem na svete. Ano, rec je o L.A. neboli Los Angeles.

Pokračování »

Tak jsme se rozloucili v Edmontonu s Kanadou, a tim tedy i s celou prvni ucelenejsi casti nasi cesty. Kdyz jsme zacinali, byl kolem slunecny dozvuk leta, kdyz jsme koncili, koulovali jsme se v zavejich snehu :-) Ted nas ceka mezicas, ktery se takrikajic “nikam nepocita”.

Jeste v Calgary jsme zarizovali pres internet letenky do Jizni Ameriky, coz byl docela adrenalinovy zazitek. Internetove stranky, ktere prodavaji ty nejlevnejsi letenky, jsou totiz delane pro Americany, a tak pocitaji pouze s adresami z USA, Kanady, Nemecka a Anglie. Takze jsme vyplnili ke kreditni karte nasi adresu v Praze, ale v kolonkach “Mesto” a “Stat” se skvelo “Edmonton” a “Alberta, Canada”. Jinak nas to proste nechtelo pustit dal.

Doufali jsme, ze si s tim letenkova spolecnost poradi, ale dalsi dobrodrzustvi teprve nasledovalo. Po potvrzeni jsme se dozvedeli, ze se snazime platit ne-americkou platebni kartou. A ze si mame vytisknout a vyplnit specialni formular a odfaxovat kopie pasu a karty. Takze nasledovalo ofotografovani karty, tisk fotek karty a pasu, vyplnovani formulare. Nastesti fax jsme meli k dispozici. Takze pak uz jen tri telefonaty s letenkovou agenturou a jakesi takesi ujisteni, ze letenky mame. Nasledne zakoupeni autobusovych jizdenek na autobusovem terminalu uz bylo oproti letenkam proste pohodove…

V pondeli 15.10.2007 jsme nasedli do autobusu spolecnosti Greyhound, uvelebili se v sedadlech a vyjeli vstric slunne Kalifornii. Pravda, ujet tech 3000 kilometru nam zabralo neco pres padesat hodin, ctyrikrat jsme museli prestupovat, ale uz jsme tady!

Uzivame si tricetistupnoveho vedra v Los Angeles - slunicko, palmy, Hollywood, plaze - proste mame na chvilku zpatky leto :-)

Dnes jsem potvrzoval u letencke spolecnosti nase letenky a je to jiste - v nedeli ve dve hodiny nad ranem sedame na zdejsim letisti do letadla a s prestupem v Kostarice bychom se meli ocitnout jeste v nedeli odpoledne ve viru Jizni Ameriky. At zije spanelstina! (kterou jsme se samozrejme jeste nenaucili… :-)

Calgary, mesto zname nam Cechum vetsinou jako dejiste zimnich olympijskych her z roku 1988 (jojo, uz je to tak davno :-) je nejvetsim mestem provincie Alberta v Kanade. Poctem obyvatel se da temer prirovnat k Praze, ma jich totiz neco slabe pres milion a aby tech faktu nebylo malo, tak v roce 2007 byla Calgary zvolena magazinem Forbes jako nejcistsi mesto sveta.

Pokračování »

Po 1.10.
A uz tu mame zase dalsi novy mesic…ten cas utika jako voda. Jen pocasi to neslavi zrovna dvakrat valne - prsi, je hodne zamraceno, fouka vitr a neni dvakrat hezky. Ale i tak se rozhodujeme vyrazit ven…treba se to pres den vybere. S Nastashou jsme se domluvili, ze tu muzeme zustat 3 dny, takze nam nic neutece.
A co budeme podnikat? Puvodne jsme mysleli, ze bychom vyrazili na nejake jednodenni i vicedenni treky , ale ve Visitorovi nam to rozmluvili. Vetsina delsich treku totiz vede nad hranici lesa, kde uz ale nyni lezi snih, a navic pocasi se meni dost nahodile, takze se muze klidne stat, ze bychom uvizli v nejake snehove vanici. Tudiz se budeme muset spokojit s jednodenaky v okoli mesta. Ludvik mlsne kouka po vrcholku Mt Whistler, ktera se tyci nad mestem a na kterou jezdi i lanovka. Je tedy vic nez jasne, ze jeden den budeme muset nahoru…:-)). Ale urcite ne dneska vzhledem k tomu, jak tam je. Zbyvaji tedy vylety kolem jezer na vychod i na zapad od mesta. Tak prima - jezera zneji dobre. A dneska volime ta zapadni.

Pokračování »