Konecne na rovniku aneb na sever od Quita

Pondělí 29.10.2007

Kam jinam muzeme vyrazit na prvni vylet z Quita, kdyz uz jsme 25 kilometru na jih od rovniku a pak uz pojedeme jenom na jih? Samozrejme ze k rovniku! A porozhledneme se taky trochu kolem, jestli se tam neskyvaji nejake zajimavosti. Od Fabiany ziskavame zakladni informace a vrhame se po hlave vyzkouset, jak ze ta mistni verejna doprava funguje :-)

Mitad del Mundo

Funguje perfektne – autobus na sever nam stavi jen kousek od domu a za necelou pulhodinku jsme na miste. “Mitad del Mundo” (neboli “Stred zeme”) je 30-ti metrovy kamenny monument, na jehoz vrcholu je velky globus a vyhlidkova plosina. Kolem monumentu je areal, ktery tvori jeste Etnograficke muzeum, par obchodku se suvenyry a male restaurace. Monument stoji na miste, kde se v dobe jeho stavby myslelo, ze prochazi zemsky rovnik. S rozvojem zamerovacich metod se ale zjistilo, ze skutecny rovnik je jeste asi 240 metru na sever. Ale protoze cely areal je docela pompezni turisticka atrakce, nikoho spatna poloha nevyvadi z pohody a na miste samotnem se dodnes nedozvite, ze ta cara na zemi vlastne rovnik neni.

Tak tady nekde je ten skutecny rovnik

My to ale vime a nemuzeme prece nestanout na pravem rovniku! A tak zapiname GPS a spinavou a rozbitou ulici mirime mezi nuzna obydli na sever od monumentu. Jsme pred jakousi zaprasenou kamenickou dilnou a nase GPS konecne zacina ukazovat hodnoty blizke nule. Ale protoze uhlove setinky sekund ne a ne byt nula, behame sem a tam, provadime “tanec lovcu rovniku”, az nakonec mackame spoust fotaku skutecne na rovniku! Jen okolojdouci mistni na nas koukaji trochu podivne – vsichni turisti se preci foti kousek odsud u monumentu… :-).

Same nuly - jsme na rovniku!

Nas druhy vylet na sever od Quita miri do nekolika mestecek a lagunam. Tentokrat je to skutecne uz vetsi vyprava – dvouhodinovy presun autobusem, prespani v nejakem regulernim hostylku – ted se teprve ukaze, co ze vsechno jsme se za tech par dni v Quitu naucili :-).

Zastavkou prvni a nejsevernejsi je (dle pruvodcu) pry proslule rezbarske mestecko San Antonio de Ibarra. Malinka vesnicka s malym namestim, kolem ktereho je nekolik prodejen s rezbarskymi vyrobky – maji docela hezke veci, ale nic, co by nas uchvatilo – hlavne nabozenske motivy. Navic, jsou to jenom prodejny, nikde se nam nedari videt rezbare v akci. Jaka skoda! Maji tu taky zajimave prodejny nabytku, trochu jak na zamek – nadychana sedadla, vyrezavane drevo, zatocene nozky stolecku – zadny honosny byt by se za ne nemusel stydet. Docela prekvapeni, ze neco takoveho vidime v male ekvadorske vesnicce. Nic, ale vubec nic jineho ve vesnicce nenachazime, takze je na povazenou, jak to ten pruvodce s tou proslulosti myslel.

Rezbarska dilno-prodejna

Jen o malo zajimavejsi je dalsi male mestecko – Cotacachi. Male namesti, par obchudku, jedno muzeum…vsak to znate :-). Nedaleko od nej je ale misto uz zajimavejsi – kraterove jezero Laguna Cuicocha. Nazev vychazi z jazyka Kecua puvodnich obyvatel a znamena “Jezero Morcete”, podle tvaru ostruvku uprostred laguny. Mistni mu ale rikaji mnohem poeticteji – “Jezero Lasky”. To proto, ze milenci prokazovali lasku sve mile preplavanim jezera prave na onen ostruvek uprostred a zpet. Neda se k nemu dostat jinak nez drazsim taxikem, ale rozhodne to stalo za to. Puvodne jsme si chteli udelat delsi vyletik a jezero obejit dokola, ale den se krati a do soumraku bychom to zpatky nestihli. Tak jsme jen vysli na kopecky nad jezerem a kochali jsme se paradnimi vyhledy, zarive modrou hladinou a vselijakou novou kvetenou kolem cesty.

Laguna Cuicocha

Prespavame v Cotacachi v levnem hotylku a na ceste zpatky do Quita je nasi posledni zastavkou mesto Otavalo, kde se dle pruvodce kona naprosto neuveritelne uzasny nedelni trh. Prijizdime a konecne vidime zive ekvadorske mesto, kde se neco deje. Vsude na ulicich a namestich lidi, prochazi se, debatuji, prodavaji…a my poprve nasavame jihoamerickou atmosferu a fotime jako divi. A trh, trh je tu nejen v nedeli, ale v mensi podobe kazdy den – spousty zeleniny, ovoce, masa, bylinek, hotovych jidel, obleceni – to vse prodavane v takovych podminkach, ze komu vadi vlas v polevce, asi by nekoupil ani zadarmo :-). Ale k mistnimu koloritu pro proste patri. Jen nejak nemuzeme uverit, ze v pruvodci o Otavalu pisi jako o “malem ospalem mestecku”.

Otavalo

Pomalu je cas se vratit zpatky “domu” do Quita. Prichazime k hlavni silnici a hura, jeden autobus tu zrovna stoji. Uz se k nemu blizime, kdyz prisvisti dalsi, brzdy kvili, “nahanec” z nej vyskakuje a uz nas za rukav tahne k tomu “svemu” autobusu. Tak tomu rikame konkurencni boj! Zadne jizdni rady, zadne kupovani jizdenek predem. Autobusy proste jezdi porad, jeden za druhym.

Tak to by nas prvni “samostatny” vylet v Ekvadoru. Jeste dva dny v Quitu vstrebavame zazitky, odpocivame a nakupujeme zasoby, a pak uz vyrazime na prvni velke trekovani na nasi ceste kolem sveta. Trekovani mezi ekvadorskymi sopkami…

Otavalo

Jeden komentář k článku "Konecne na rovniku aneb na sever od Quita"

  1. Michal Běhávka

    Jižní Amerika je prostě a jednoduše nejkrásnější Kontinent. Aspo? podle cestpisů, které jsem měl možnost přečíst.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.