Prilet do Quita, hlavniho mesta Ekvadoru byl naplnen ocekavanim a mirnymi obavami. Zvladneme srumec Jizni Ameriky, domluvime se nejak, podari se nam nakoupit nejake jidlo do hor? Tyhle a dalsi otazky se nam honily hlavou, kdyz jsme dosedali na plochu mezinarodniho letiste. To je prekvapive moderni a ciste a pred nim uz nas vyzvedava nase couchsurferka Fabiana se svym novym a modernim autem. Hm…tak ono to treba nebude az tak hrozny.

Bydlime kousek od letiste a mame z okna maleho bytu vyhled na okolni kopce, posete dalsimi a dalsimi baracky obytnych ctvrti. Kousek za nimi, primo nad mestem se pak tyci majestatni a aktivni sopka Pichincha, ktera naposledy pohrozila v roce 1999 a zakryla cele mesto vrstvou prachu a popela. Zkratka jsme v Ekvadoru.

Pri prvnim prichodu domu vybihame nadsene schody do druheho patra a potom dalsi dve minuty popadame dech. No jo, clovek si to proste neuvedomi, ale jsme ve vysce 2850 metru nad morem – Quito je tak druhym (a mozna i prvnim) nejvyse polozenym hlavnim mestem na svete. (Bolivie se totiz jaksi nemuze dohodnout, ktere jeji mesto je hlavni.)

U nasi hostitelky jsme si odpocinuli, a je cas vyrazit na pruzkum mesta. Ziskavame od Fabiany dokonce mapu mesta, ale tak malo podrobnou, ze neni moc k uzitku. K tomu chabe informace, jak funguje zdejsi verejna doprava. Zvladnout se dostat do historickeho centra je pro tentokrat trochu zazitek, jak uz jste cetli v clanku o prvni lekci spanelstiny. Ale zvladame to, a dokonce nachazime informacni kancelar. Tam nas obsluhuji mistni policiste, neumi ani slovo anglicky a jedine, co maji, je relativne pouzitelna mapa historickeho centra.

Historicke centrum Quita bylo v roce 1978 zapsano na seznam svetoveho dedictvi UNESCO a melo by byt nejvice zachovanym a nejmene pozmenenym centrem mesta v Latinske Americe. Jak je nasim zvykem, neprochazime historicke budovy jednu po druhe s pruvodcem v ruce, ale jen se tak prochazime a uzivame si atmosfery. Barokni kostely, upravena namesti, prezidentsky palac, vsechny jsou zajimave a cas si pohodlne ubiha… Na zaver monumentalni katedrala “del Voto Nacional” a mame to hlavni z historickeho dedictvi Quita za sebou. Vracime se ale jeste jednou vecer, za tmy, kdy je spousta budov nadherne osvicenych, prezidentsky palac strida barvy mezi cervenou, modrou a zelenou… Docela zajimava podivana, kterou bychom tady necekali.

Moderni “Nove Quito”, lezici na sever od historickeho centra, je centrem obchodu, mody, tanecnich baru a diskotek a fast foodu. Od historickeho centra staci projit velkymi zelenymi parky “Alameda” a “El Ejida” a uz je to tady – hned jako prvni vidime KFC a Mc Donalds, za nimi nekolik vyskovych budov, temer mrakodrapu. Kousek nalevo drahy hotel s portyry cekajicimi na prijizdejici limuziny a pak dal knihkupectvi, butiky a nakonec bary a diskoteky a bary a diskoteky… Tady je centrum nocniho zivota, tady se setkavaji mladi i starsi. Na druhou stranu, i v historickem centru jsme potkali nekolik velmi hezkych, utulnych, i kdyz turistickych kavaren. (Ty ne-turisticke maji plastove zidlicky a umakartove ubrusy.)

Panecillo je nazev kopce, ktery je vlastne uplne uprostred mesta – tyci se do vysky 3015 m.n.m. nad historickym centrem. Na jeho vrcholku stoji ctryricet metru vysoka socha “Madonny Quita”, vyrobena dle sochy Bernarda de Legarda z dob kolonialnich. Madonna je trochu netypicka – stoji na zemskem globu, jednou nohou stoji na hadovi, v ruce drzi retez a na zadech ma kridla. Je orientacnim bodem po cele centralni casti Quita, odkud je videt, a souhlasime s ostatnimi turisty, ze samotna socha neni nijak moc esteticka. Ale vyhled z vrcholku Panecillo na mesto pod nim, obzvlaste po zapadu slunce, kdy cele centrum zari svetly, je zajimavym zazitkem. A socha Madonny Quitske, nasvicena reflektory, taky nevypada tak osklive jako za dne.

Co zbyva dodat? Snad jen to, ze Quito ma diky sve blizkosti k rovniku temer stale pocasi cely rok. Typicke poledni teploty se pohybuji kolem 25 stupnu, v noci klesaji obcas az k 6 stupnum Celsia, prumerna teplota je tak prijemnych 15 stupnu. Zadne stridani ctyr rocnich obdobi, zadna zmena, zadne prekvapeni – hrozny :-). Rozlisuji tu sice sussi a destivejsi sezonu, ale rozdil neni nijak extra markantni.

A porad se jeste ptate, proc ze je Quito nad rovnikem i pod rovnikem? No, to se ma tak: Quito lezi asi 25 kilometru jizne od rovniku, je tedy “pod rovnikem”. Ale, lezi o asi 500 vyskovych metru vys nez ono 25 km vzdalene misto (u rovniku jsou hory nizsi). A tak lezi i “nad rovnikem”. Tak, a ted uz vite o Quito (skoro) uplne vsechno :-).

Tento článek byl publikován dne 26. 10. 2007 (Pátek) v 10:53 v rubrice 04. Ekvádor. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.