Postrehy z dalekeho severu

Pondělí 22.10.2007

Nedozirna divocina a tvrde zivotni podminky – presne takove prestavy jsme meli o Aljasce, nez jsme se tam vydali. Muze za to castecne Jack London a castecne asi i vseobecne povedomi o tomhle koute zemekoule.

Zivot na Aljasce a v kanadskem Yukonu, jak jsme ho poznali my, je opravdu hodne jiny, nez kdekoliv jinde, kde jsme doposud byli. Podminky, ktere tu panuji, utvareji odlisne charaktery a vyzaduji nestandardni pristup k zivotu. Trochu tehle vune divociny vam tady naservirujeme a muzete posoudit sami…

obchod? :-)


Lide jsou tu neskutecne otevreni, pratelsti a ochotni pomoci komukoliv, kdekoliv a kdykoliv. A plati to temer bez vyjimky, nepotkali jsme snad nikoho uzavreneho nebo nastvaneho. Jako cizinci jsme se citili temer „opecovavani“, kazdy druhy clovek na ulici nebo v obchode se zeptal, odkud jsme, co uz jsme videli a z nasi cesty byl kazdy nadseny a pridal nejakou dalsi radu ci tip. Lide jsou ohromne druzni, poradaji party s prateli a radi pozvou kohokoliv, i temer neznameho k sobe domu. Nejenom to, ale dokonce ho tam nechaji samotneho a jdou treba do prace.
Domy se obvykle nezamykaji a klicky od auta zustavaji dost casto v zapalovani, vcetne ostatnich dokladu od auta. Vsichni to berou jako samozrejmost a nikomu se nic neztraci. Pokud nekdo nekde neco zapomene, obvykle to tam zustane lezet do te doby, nez se
pro to puvodni majitel vrati.

Stejne jako ve zbytku USA se i zde pije kafe, a nekteri lide se jim doslova prolivaji, aniz by pili cokoliv jineho. Ale prekvapive, pije se i hodne caje…tudiz kdyz prijdete do jakehokoliv stravovaciho zarizeni, nestane se vam to, co jsme zazili v Kalifornii – kdyz jsme poprosili o caj, dostali jsme ledovy caj (zapomneli jsme totiz zminit „HOT tea“ :-). Tady se pije hodne tepleho caje a ruzne druhy -cerne, zelene, ovocne, hodne bylinkovych… Ve velke oblibe je tzv. Chai tea (vyslovuj caj…takze vlastne pro nas caj caj…:-)), coz je cerny caj hodne koreneny, ktery se pije s cukrem a mlekem. Pro znalce cajoven – neco ala masala nebo indicky koreneny caj. Stejne jako kavu, i Chai tea navic vylepsuji dalsimi ruznymi prichutemi – vanilka, orisek, cokolada…

jsme velci houbari!

Lide jsou tu sberaci – chodi na houby (ale kupodivu neznaji a nesbiraji zadne hribovite, takze na nas Evropany stale jeste zbyvaji houbove zne) a sbiraji ruzne druhy sladkych a jedlych bobuli jako maliny, boruvky, brusinky (a jako ze jich je tu hodne, daleko vic druhu nez zname my z Evropy) a z tech pak vyrabeji budto kolace nebo je i zavaruji na zimu ve forme kompotovaneho ovoce ci marmelad a dzemu. Ze vsech druhu zdejsich bobuli je pouze jeden opravdu jedovaty, vsechny ostatni jsou bud vynikajici, nebo chutnaji vselijak :-)

Amerika je zemi pristehovalcu a o Aljasce to plati dvojnasob. Nemuzeme uplne generalizovat, ale z toho velkeho mnozstvi lidicek, se kterymi jsme mluvili, byla vetsina pristehovalcu – vetsinou z jinych koncin Spojenych statu (odkudkoliv ze zapadniho i vychodniho pobrezi, ze stredu…), kteri prisli tak pred 10-15 lety, ale jsou tu i jini – z Australie, Asie, Evropy… Narazili jsme jen asi na 2 skutecne mistni obyvatele, kteri byli na Aljasce narozeni – a i jejich rodice prisli odnekud.
Nemalo lidi prichazi dokonce na Aljasku pouze na leto, bud za praci, nebo jen za prirodou a zabavou, a na dlouhou zdejsi zimu „migruji“ nekam na jih do Spojenych statu, kde maji druhy dum ci byt.

Aljaska a severni Kanada je obrovska – velke vzdalenosti, velka rozlehla uzemi nikoho. Mezi mesty je obcas i petset kilometru divociny, a presto i v techto koncinach zije neuveritelne mnozstvi lidi. Podel silnice vedouci zemi nikoho je obrovske mnozstvi odbocek do lesa a jen podle shluku postovnich schranek se da tusit, kolik domu v lese asi muze byt. Mluvime o koncinach, ktere jsou minimalne 2-3 hodiny jizdy od nejakeho mestecka…v zime skoro nepristupne a stejne jsou tam lide spokojeni. A to uz nepocitame dalsi spousty tech, kteri jsou opravdu mimo civilizaci; v mistech, kam se da v lete dostat jen malym letadlem (tzv. bushplane) a v zime pomoci psiho sprezeni ci snezneho skutru (ktery tu ma mimochodem skoro kazdy).
Tihle lide ziji jeste dnes zivot davnych traperu – v lete
vytvari zasoby na zimu, lovi lososy, vysokou, kraliky. Dlouhou zimu preckaji u krbu ve srubu, jen pokud je hezky vydavaji se na snehove plane…a v lete se zase chystaji na zimu. Vedeli jsme, ze takovito lide jeste dnes existuji ale netusili jsme, ze je jich tolik :-)

takova mala, hezka, cestovni a letecka kancelar :-)

Skoro vsichni jsou lovci. Az na ty nejusedlejsi kancelarske krysy maji i lide z vetsich mest jako Anchorage a Fairbanks doma brokovnici, kulovnici a terenni ctyrkolku, rybarske nacini nepocitaje. A jakmile je sezona, vyrazi na lososy ci jine druhy morske haveti na more, na podzim (v zari) vsichni osedlaji
sve ctyrkolky a jedou lovit losy…jedna se nejen o zabavu, ale o to mit i nejake zasoby jineho masa na zimu.

Aljaska a sever Kanady nejsou stavene pro batuzkare, ale pro auta. Absolutni absence jakekoliv verejne dopravy mezi mesty odsuzuje jakekoliv cestovatele bud k pronajmuti auta, nebo ke stopovani. Navic vetsina zacatku treku a vychazek je nekde uprostred zeme nikoho, ne ze by zacinaly jako treba u nas primo ve meste. Na jihu Kanady a ve zbytku USA jezdi alespon autobusy Greyhound, ktere obsluhuji velkou vetsinu rozumne velkych mest a mestecek. Sice jsou na kratke vzdalenosti take docela drahe, ale umoznuji alespon jakousi svobodu cestovani. Protoze ani s pronajatym autem to neni nejjednodussi – mnohdy je nutno platit za parkovani a ze vsech vyletu je nutno se vracet do vychoziho bodu, k autu.

Diky sve odlehlosti jsou oblasti Aljasky a severni Kanady velmi drahe. A to nejenom na nase pomery, ale i pro samotne zdejsi obyvatele. V podstate temer nic se tu nevyrabi, takze vetsina zbozi (vcetne vetsiny potravin) je dovazena z jiznejsich oblasti Kanady nebo Spojenych Statu. Tento dovoz na velkou vzdalenost samozrejme stoji nemale penize. Diky tomu napr. mleko, ktere stoji 2.5 dolaru nekde v Kalifornii, stoji ve Fairbanks temer dvojnasobek. A mistni obyvatele si na to postezovali nekolikrat i nam, takze to neni jen nas dojem. Nas to take pri porovnani s nasim rozpoctem dost zaskocilo :-)

I na daleky sever se uz dostalo, jak my to nazyvame, turisticke prehaneni. Tedy schopnost informacnich a turistickych kancelari vyrobit u nekterych zajimavosti doslova „z komara velblouda“, a nasledne take uctovat patricnou cenu za velblouda. Hodne z techto predimenzovanych atrakci se tyka zlate horecky, jak jinak.

obcas se proste vyskytne objektivni prekazka v dalsi ceste :-)

TAK to jsou nase kratke dojmy z dalekeho severu, ze zeme, kde neni jednoduche prezit, ale ktera oplyva nesmazatelnou krasou jak prirodni, tak krasou v dusich lidi…

Jeden komentář k článku "Postrehy z dalekeho severu"

  1. Vlasta Cervenka

    Diky vsem nasim cestovatelu, aspon takhle se na chvili dostanu z Podoliii ! :-)
    Vlasta

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.