Malickosti vsedniho dne – Severni Amerika #2

Pondělí 22.10.2007

Pokracujeme druhou a zaverecnou casti obsahleho souhrnu o tom, jak se spi, ji, telefonuje a cestuje na Aljasce.

* JIDLO *

Neco tepleho do zaludku na zahnani hladu, ci dokonce gurmansky uzivat mistnich specialit, to je dalsi z aspektu cestovani. Nase poloprazdna penezenka spise znamenala v Severni Americe to prvni; diky nekterym hodnym lidem jsme ale okusili i to druhe :-)

Hostina je pripravena

* Nakupy *

Nejcastejsim zdrojem nasi stravy byly samozrejme obchody. Severni Amerika je plna super a hypermarketu, otevrenych dlouho do vecera, a nas cenovy prehled je zalozen prevazne na cenach techto obchodu. V odlehlych a malych lokalitach je obcas maly obchudek s omezenym sortimentem a vyssimi cenami, ale stylem samoobsluhy. Benzinove pumpy nabizeji take casto hodne siroky sortiment proviantu.

Specialni kapitolou je nakupovani na treky do hor a cesty do narodnich parku a odlehlych mist, kde jsme varili na malem varici. Ani to neni problem, Amerika je zemi polotovaru a instatniho jidla – instatni nudlove a pytlikove polevky, bramborove kase, ryze a ovesne kase tvorily hlavni soucast nasi teple stravy, dochucene vsemi moznymi zpusoby.

Na konci clanku je kratky prehled orientacnich cen toho, co jsme nakupovali, platny v dobe kolem rijna 2007.

Asi nejvetsi nevyhodou americkych supermarketu pro batuzkare je megalomanstvi. Konzum ve velkem – spousta veci je prodavana v obrovskych balenich a neni mozne koupit mensi. Treba nanuky jsou zasadne po 12 kusech, zmrzlina po kilech, dzusy po galonech apod. Zadne male nebo jednokusove moznosti. Nektere veci jsou fakt docela absurdni – treba mouka, cukr je v desetikilovych pytlich, pripadne i vetsich. Ale neni to jen moznost, je to jedine nabizene baleni, mensi neni.

A co nam nejvic chybelo? Asi jako vsude na svete nas cesky chleba. Proste Americani maji klasicky toastovy nadychany chleba a tim to konci. Nekdy se objevilo cosi jako nemecky chleb, tzv. rye bread, ale jednak je priserne drahy a druhak je temer stejne nadychany jako ten toastovy.

Zaklad naseho jidelnicku

* Restaurace *

Haha. Restaurace. No, samozrejme maji Americane obrovske mnozstvi fast foodu. Miliony nazvu, miliony lokalit, treba i v rohu prodejny s oblecenim. Nema smysl asi nic dodavat. Pak jsou tu jakoby restaurace, ktere ovsem serviruji v hezkem interieru opet nejruznejsi burgery, hranolky a jine zdrave zalezitosti, za celkem premrstene ceny :-)

Aljaskou specialitkou jsou restaurace rybi, ktere se soustredi hlavne na dve mistni speciality. Lososa, ktery je drahy, ale vyborny, a kraby, kteri jsou zde v kralovske variante (King crab) a vsichni se tvari, jaka je to pochoutka. Pravdou je, ze rozmackavat nozicky a vytahovat z nich kousicky vystydleho masa je pekna otrava, a vlastne to chutna uplne stejne jako nase krabi tycinky :-).

Asi nejlepsi jsou restaurace s cizokrajnou kuchyni – cinske, italske, thajske a dalsi. Treba cinskych je opravdu hodne a jsou oblibene i mezi mistnimi, ceny jsou navic relativne rozumne za docela velkou davku jidla. Na nas rozpocet ale i tak docela drahe, takze jsme si davali do nosu vetsinou jen tehdy, kdyz jsme byli pozvani :-).

King Crab hostina

* Internet, telefon, posta *

Internet je dostupny v mnoha podobach, ale paradoxne klasicke internetove kavarny jsou nejmene beznou variantou a jsou hodne drahe. Nejjednodussi je vetsinou sehnat bezdratovy internet ve spouste fast-foodu (McDonalds a spol) za podminky nakupu nejakeho jidla. Na mnoha dalsich mistech (letiste, obchody,…) se lze bezdratove pripojit za poplatek, ktery se uhradi pomoci platebni karty, coz jsme ale nikdy nevyuzili – poplatek je docela vysoky. Kazdopadne ale sit techto pristupovych bodu je hodne husta.

Jen vyjimecne je bezdratovy pristup skutecne uplne zdarma, jeden takovy byl na letisti v Anchorage a jeste par jsme jich potkali. Zpravidla je bezdratove pripojeni zdarma v hostelech, jak rodinnych tak i Hostelling International. Hotely pak samozrejme nabizeji pripojeni take, dokonce nektere kempy, vetsinou ale za poplatek.

Pokud potrebuje clovek krome pristupu na internet take pocitac, uz je to horsi. Internetovych kavaren je malo a jsou drahe, v prumeru 10 az 12 dolaru na hodinu. Zpravidla je soucasti hezka kavarna nebo dzusovy bar, ale je treba opravdu hledat. Jeden pocitac s internetem je take zpravidla zdarma v hostelech rodinneho typu (ale jen jeden na vsechny) a nekolik pocitacu byva i v hostelech Hostelling International, ktere vsak za jejich pouziti uctuji poplatek (narozdil od bezdratoveho pristupu, ktery je v cene ubytovani).

Nejlepsi a obcas nejdostupnejsi variantou je vyuzit sluzeb mistni knihovny nebo univerzity. Obe dve instituce vetsinou nabizeji moznost vyuziti pocitace s internetem uplne zdarma. V knihovnach jich vetsinou neni mnoho a cas je limitovany, zato na univerzite je navstevnikum k dispozici cela pocitacova ucebna (mimo hodiny vyuky) bez jakychkoliv registraci nebo zapisneho.

telephone_cartoon.pngTelefonovani taky neni problem, at uz volani z verejneho automatu, nebo z vlastniho mobilu. Jen je treba dat pozor na to, ze mobil musi byt tzv. tripasmovy a tech neni az tolik, hlavne ty levnejsi vetsinou nejsou. Roaming funguje bez problemu a i SMS napriklad z ceskeho internetoveho bankovnictvi chodi bezproblemove a ihned. Z obou zemi se taky da volat do Cech na ucet volaneho pomoci sluzby zvane Czech Direct. Cislo na operatora je bezplatne, takze opravdu odkudkoliv (my treba volali z budovy Capitolu v Juneau, kde na chodbe visel telefon :-) Tuhle sluzbu zminuji hlavne proto, ze zdaleka ne ze vsech zemi sveta funguje.

Lokalni hovory (na pevnou linku) bez omezeni delky stoji z automatu v USA 25 centu, v Kanade 35 centu. Telefonni karty jsme nevyuzivali, ale videli jsme karty v hodnote 10 dolaru, kde lokalni hovor stoji 17 centu, takze alespon tak pro zakladni predstavu.
Posta funguje spolehlive a v podstate se ji neda nic vytknout. Cena vypada na prvni pohled neprijemne vysoce, ale kdyz se posleze porovna s cenami mezinarodnich baliku Ceske Posty nebo jinymi staty, je v podstate na stejne urovni. Prestoze jsme pouzili vzdy tu nejlevnejsi variantu, vsechny balicky dosly v poradku a neposkozene. Jediny rozdil je ten, ze z USA sly balicky letecky a behem par dni byly doma, z Kanady byla za stejnou cenu preprava pouze lodi a tak to balicku trvalo skoro dva mesice.

Cena tohoto nejlevnejsiho 1kg baliku do Cech se pohybuje kolem 20 dolaru. Na poste jsou navic zasobeni nejruznejsimi typy a velikostmi krabic a obalek, takze se da vse zaridit na miste.

* Informace pro turisty *

Aljaska i Kanada, stejne jako zbytek USA, jsou v ohledu informaci naprosto perfektni. Kazde mesto, oblast, narodni park, proste na vsech moznych i nemoznych mistech se nachazi informacni centra pro navstevniky. Jsou spravovana ruznymi instancemi a organizacemi, ale vsechny poskytuji bohate mnozstvi informaci o ubytovani, doprave, zajimavostech v miste i okoli. K tomu spousty brozur a propagacnich materialu.

Casto je soucasti infocentra i prodejna suvenyru, knih a map, nebo treba vystava mistnich zvirat a kvetin. Nekde se pro zmenu rozdavaji bonbony, caj a kava zdarma, nebo maji pocitace s internetem na vyhledani informaci.

Stylove informacni centrum v Anchorage

Vyjimecne je prakticka pouzitelnost infocentra sporna, jak se nam stalo treba u Mt.Robsonu. Pobliz je kemp a kdyz jsme se ptali na moznosti prespani, slecna rangerka v infocentru nam rekla „je tady kemp, ale nevim, kolik stoji a myslim ze za dva dny uz zavira, protoze je po sezone“. A tim debatu ukoncila, ne ze by treba do kempu zavolala a zjistila, kdy skutecne zaviraji. To udelala az po nasi durazne zadosti a se znacne nelibym vyrazem ve tvari.

Ale i pres tyhle negativni zkusenosti patri infocentra v Severni Americe k tomu nejlepsimu, na co jsme zatim ve svete narazili.

* Trekking neboli v pohorkach prirodou *

Divocina Aljasky a Kanady je nadherna a nedotcena priroda, ktera by primo vyzyvala k toulani se s batohem. Ma to ale sva velka ALE. Priroda je tu ve vetsine oblasti (a to i narodnich parku) nejen nedotcena, ale taky nedostupna a nehostinna. Pokytuje uzasne moznosti tem, kteri se rozhodnou bojovat a v tehle divocine prezit. Pro mene odvazne jsou i moznosti v podobe kratkych a znacenych vychazek v okoli nejake civilizace. Takze, na co se v prirode pripravit?

Putovani divocinou

Vetsina zdejsi prirody, narodnich parku a hor jsou totalne odlehle oblasti, do kterych casto nevede zadna pristupova silnice. Takze minimalne auto, casto ale male letadlo (tzv.bushplane) je jedinou moznosti, jak se do dane lokality dostat. Ale v podstate je to jen otazka penez, protoze majitelu letadel provozujicich tyto “vysadky do divociny” je docela dost a vetsinou nabizi zase vyzvednuti na dohodnutem miste a v dohodnuty cas.

Uz podle dopravy je jasne, ze v divocine jste odkazani sami na sebe a to doslova. Cihaji na vas medvedi, ledove studene a nekdy rozvodnene reky, neprostupna vysoka kroviska nebo po kolena vysoke huste keriky, chladne noci a spousta dalsich nebezpeci.

Trasy v divocine zadne neexistuji, trasu si muzete vytvorit zcela libovolne, kam vas vsude priroda pusti. Je k dispozici dostatek kvalitnich a detailnich map jak papirovych, tak elektronickych, takze navigace neni problem. Samozrejme veskere vybaveni a zasoby jidla musite nest s sebou na zadech, pokud tedy nevezmete pusku a pasti a nebudete cestou lovit :-).

Vecere bude za chvilku, milacku! Bum! Bum! Kvik! Kviii…

V letnim obdobi se k tomu vsemu pridava jeste otrava v podobe milionu komaru, kteri se v prirode vyskytuji; dobry repelent a moskytiera na hlavu jsou tak v podstate nutnosti. A putovani v zime? Ne ze by bylo vyslovene nemozne, ale minimalne sneznice, psi sprezeni a vybava do minus 50 stupnu jsou nezbytne…

Kratke vylety

Nekde vice, nekde mene, ale v podstate vsude existuji i “turisticke trasy” – popsane a dobre znacene vychazky, zridkakdy delsi nez na jednodenni vylet. Muzete vyrazit bez mapy, dukladneho vybaveni a zasob jidla na cely tyden. Nebudete brodit reky, ale na medvedy musite davat pozor uplne stejny jako jinde a moskyti budou taky uplne stejni :-) Trasa je dobre znacena a vetsinou i proslapnuta, takze s trochou turistickeho rozumu vam nic nehrozi.

Prikladem budiz treba Powerline Pass Trek u Achorage, nebo nase prochazky kolem Jasperu a Banffu v Kanade. Bohuzel spousta techto znacenych treku zacina nekde uprostred niceho u dalnice, takze je nutno problizit se autem – napriklad trek do Chena Hot Springs u Fairbanksu.

dsc_1934.jpg

———————————–

Priklady cen jidel, ktera jsme nakupovali. Ceny plati pro supermarkety, v malych obchudcich budou vyssi. Rijen 2007

chleba americky toastovy 700g – 2 USD
pet bagelu – 2.5 az 3.5 USD
konzerva fazoli 400g – 1 USD
jogurt maly 125g – 0.60 az 0.80 USD
jogurt velky 500g – 2.50 az 3.50 USD
konzerva irish stew 450g – 2.50 USD
instantni ryze 700g – 3.50 USD
instantni jidla (ryze, testoviny) – 2 az 3 USD
cinska nudlova polevka – 0.4 USD
pytlikova polevka – 0.8 USD
banany – 2 USD / 1kg
syr tvrdy 500g – 5 az 6 USD
salam kureci 100g – 1 USD
instantni bramborova kase – 2 USD
instantni vlocky 10porci 430g – 3.5 az 4 USD
cream cheese 200g – 2.5 az 3.5 USD
6 vajicek – 1.5 USD
parky 250g – 2 az 2.50 USD
chipsy Pringles velke – 2 USD
tabulka cokolady 100g – 1.5 USD

Komentáře jsou uzavřeny.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.