Cestovni denicek #5 (1.10.-7.10.)

Čtvrtek 11.10.2007

Po 1.10.
A uz tu mame zase dalsi novy mesic…ten cas utika jako voda. Jen pocasi to neslavi zrovna dvakrat valne – prsi, je hodne zamraceno, fouka vitr a neni dvakrat hezky. Ale i tak se rozhodujeme vyrazit ven…treba se to pres den vybere. S Nastashou jsme se domluvili, ze tu muzeme zustat 3 dny, takze nam nic neutece.
A co budeme podnikat? Puvodne jsme mysleli, ze bychom vyrazili na nejake jednodenni i vicedenni treky , ale ve Visitorovi nam to rozmluvili. Vetsina delsich treku totiz vede nad hranici lesa, kde uz ale nyni lezi snih, a navic pocasi se meni dost nahodile, takze se muze klidne stat, ze bychom uvizli v nejake snehove vanici. Tudiz se budeme muset spokojit s jednodenaky v okoli mesta. Ludvik mlsne kouka po vrcholku Mt Whistler, ktera se tyci nad mestem a na kterou jezdi i lanovka. Je tedy vic nez jasne, ze jeden den budeme muset nahoru…:-)). Ale urcite ne dneska vzhledem k tomu, jak tam je. Zbyvaji tedy vylety kolem jezer na vychod i na zapad od mesta. Tak prima – jezera zneji dobre. A dneska volime ta zapadni.

Vitejte v Jasperu

 

Nekdy po 10 vyrazime, asi po hodince dest prestava a my celkem spokojene prochazime lesy a koukame na jezirka a jezera, kolem kterych vede cesta. Dochazime az k nejvzdalenejsimu Pyramid Lake, ktere dustojne hlida impozantni Pyramid Mountain, a odtud se vracime zpatky do mesta. Temer zpatky u mesta jsme v lese narazili na uzasnou jeleni skupinu - asi rodinku. Za celou dobu, co jsme je obchazeli, se ani nepohnuli, ale bedlive si nas hlidali…takze beda, kdybychom se priblizili jen o par krucku vic…. To by si nas tata parohac asi slusne podal :-)
Za celou prochazku jsme usli asi 25km, takze si zaslouzime nejakou tu odmenu – nejdriv navstevujeme pekarnu a davame si do nosu – sladky peceny zakusek a vyborne syrove housticky. Pak se jeste stavujeme v obchodu, kde kupujeme kus masa a predpripravene pecene brambory. Doma si posleze delame perfektni ala steakovou veceri – po zaslouzene praci, zaslouzena odmena :-).
Vecer jsme docela tahani a nechce se nam nic delat, tak vyuzivame nabidky a pohostinnosti mistnich a na videu si poustime jakousi americkou romantickou komedii – sice zadne terno, ale alespon jsme u toho nemuseli premyslet :-)

Ut 2.10.
Protoze pocasi dneska vypada uplne stejne jako vcera (vlastne lije jeste vic), i dnes bude muset hora pockat. Zase ale na druhou stranu pokud se to behem dne roztrha jako vcera (kdyz jsme se odpoledne vraceli zpatky do mesta, tak dokonce svitilo slunicko), tak bychom se o jeji ztec mohli zitra klidne pokusit.
Dnes tedy vyrazime na maly vyletik opet k jezerum – tentokrate ale pro zmenu na vychod od mesta. No to jsme si dali – leje jako z konve a je slusna zima. Chvilemi premyslime, zda-li ten nas vylet nezrusime a nevratime se zpatky…ale ne, nejsme zadna becka. A navic – mame se kde ususit, tak nas nejaka ta kapicka preci nerozhodi. Nastesti asi po hodince a pul prset prestava, ale je zatazeno a porad je ale vyrazne vetsi zima, nez vcera. Jezirek na tehle strane mesta je docela dost a nase putovani je stylem…dojdeme k dalsimu a uvidime, jestli pujdeme jeste dal. Tudiz pokracujeme kolem golfoveho hriste k dalsimu jezeru, kolem Jasper Lodge pak dalsimu a jeste k dalsimu a kdyz jsme u posledniho, tak se rozhodujeme, ze dojdeme az k Maligne Canyonu, zdejsi turisticke atrakci. Dle mapky to vypadalo, ze uz je to jenom kousek a teprve, kdyz jsme sli a sli a sli a ono porad nic, zjistili jsme, ze mapa je not to scale (tedy vzdalenosti na mape neodpovidaji skutecnosti) :-). Zatli jsme ale zuby a dosli to. Jsme uz trochu utahani, a tak si davame cajik a muffina ve zdejsi obcerstvovne, abychom mohli vyrazit na prochazku podel kanonu. Je to skutecne moc pekna podivana – reka je tady docela slusne hluboko zariznuta do skaly, takze cesticka vetsinu casu vede nad kanonem a pres 5 mostu se prechazi tam a zpatky.
Jezera jsme si prohledli, kanon taky – ted uz nam zbyva jenom cesta zpatky. Jdeme po takove vedlejsi silnici podel reky zpatky do mesta a zkousime stoparskeho stopa, protoze nozicky zacinaji bolet. Asi na poslednich 5 kilasku mame kliku…bere nas takovy prijemny manzelsky par, ktery nas vysazuje primo v centru Jasperu. Jeste se stavujeme v obchode pro par veci a pak hura dom pripravovat veceri – mame hodne velkeho hlada. A po veceri jsme uz jen vicemene zalezli u sebe…docela utahani relaxujeme. Podle Ludvikovy GPS jsme za dnesek usli asi 29 kilasku, coz, myslim, neni vubec marne.

Rockies aneb Skaliste hory

St 3.10.
Dnesek je poslednim dnem, ktery mame vyhrazeny pro mestecko Jasper a jeho okoli. Tudiz pokud chceme nahoru na Mt, Whistler, je to dnes anebo nikdy (teda spis nekdy priste). Osud je nam vsak naklonen – od rana je krasne, po vcerejsim a predvcerejsim rannim desti ani pamatky a horni stanice lanovky vypada impozantne. Takze dneska. Balime vse potrebne, popadame hulky a vyrazime.
Bohuzel jeste pred samotnym vyslapem musime dojit pekny kus po silnici az temer ke spodni stanici lanovky, odkud teprve zacina trail nahoru. Je ale pekne, sviti slunicko, takze se jde docela dobre a tech 7 kilasku mame ujitych za chvilku.
A uz jsme na zacatku trejliku – namastit svaly, pripravit se fyzicky i psychicky, naposledy si vse rozmyslet a vyrazime. Cesta se vine nahoru v relativne pozvolnych serpentynach, takze se jde zatim vic nez dobre. Dole na info tabuli strasili, ze nas ceka nejakych 1200m prevyseni a ze nam to zabere zhruba 3-5 hodin. Zatim to ale vypada, ze za nejake 2,5 hodinky budeme nahore. Tak to by me skutecne zajimalo, podle koho ten cas merili…
Asi tak v polovine vysky se objevuje na zemi snih. A nejen na zemi – dokonce i ve vzduchu. Kolem vrcholku hory se usadil snehovy mrak a zacal poustet k zemi tu svoji bilou nadheru. Nastesti ne moc nadlouho a behem nejake te chvilky se na modre obloze opet nadherne culi slunicko.

Vystup na Mt.Whistler, dole Jasper

Dokud jsme sli lesem, tak bylo vsechno v pohode, jak jsme se ale dostali nad uroven lesa, snehu najednou vyrazne pribylo – no muselo ho byt nejmin 30cm a cesta se nam nekam ztratila. Jak vidno, tady uz nesel dlouho  nikdo pesky….:-). Tak jo…nastala varianta tvrdeho pruboje -  nasadila jsem navleky a za pomoci hulek proslapavala po kolena ve snehu cestu k lanovce.
Ludvik chudak klouzal kus za mnou, protoze doma hulkama i navlekama opovrhl – jo, jak by se mu ted hodily…

Stale nahoru

Stanice lanovky je sice nahore na hore, ale do uplneho vrcholu jeste porad kus chybi. Protoze nas ten hluboky snih docela udolal, nejdriv se zastavujeme v male restauracce na stanici lanovky na teply caj a sladkeho muffina (energie se proste musi dobit :-)), a pak teprve jsme vyslapli jeste nad lanovku nahoru na vrchol. Tady to uz bylo vcelku neprijemne – cestou ficel pekne ledovy vitr, ackoliv slunicko porad jeste svitilo. Takze jsem byla docela rada, kdyz jsme se vydali na zpatecni cestu. Ale ne pesky az celou cestu dolu…vratili jsme se zpatky k lanovce a sjeli kabinkou dolu, coz bylo na rozdil od cesty nahoru zadarmo. Uz nam zbyvala jen cesta domu -nechtelo se nam chodit zpatky dlouhou cestu po silnici, ktera to k nam domu docela obchazela, a tak jsme to strihli lesem z kopce cestou necestou, krovim nekrovim, ale po chvili jsme se ocitli na dalnici a z ni to byl k nam dom uz jenom kousek. Jojo, dneska to byl moc prima den…jen jsme utahani jako kotata a tak jdeme vcelku brzy zalehnout, abychom byli zitra rano ready postavit se opet na silnici a posunout se o kus dal.

Lanovka na Mt.Whistler

Ct 4.10.
Balime se, loucime s Nastashou a vyrazime na stopa. Je pul devate a my zjistujeme, ze jsme to asi ponekud neohadli…na turisty je porad moc brzy a na lidi, co jezdi do prace zase uz pozde…provoz tedy skoro zadny. Je po ranu pekna zima, tak tu tak preslapujeme z mista na misto, abychom se alespon trochu zahrali, kdyz tu zastavuje u nas chlapik, co dela na mistnim ropovodu. Chvili si myslime, ze mame odvoz, ale on si prisel trochu popovidat, za chvili z neho vypadlo, ze moc lituje, ze nejede nasim smerem a nakonec nam dal nam par dolaru na teplou snidani…:-). No chvili jsme premysleli, zda si to muzeme vzit, ale jak se rika „hloupy, kdo dava, hloupejsi, kdo nebere“ :-). Teprve asi po hodine a pul nas bere fajn chlapik s velkym krytym truckem.
Nasim dnesnim planem bylo  dojet zhruba na pul cesty mezi Jasperem a Lake Louisem k ledovcovemu poli Columbia Icefield. Tam jsme chteli zustat pres noc, kempovat, udelat si vylet k ledovci a teprve se zitra posunout dal. Ale clovek mini a beh dejin meni :-). Kdyz jsme k onomu inkriminovanemu mistu dojeli (bylo kolem poledniho), venku bylo 5 pod nulou (uprostred dne, to si radsi ani nepredstavuju, kam az ty teploty padaji v noci…), fuci ledovy vitr, honi se mlha a mraky a na zemi lezi snih. Komu by se v takovem pocasi chtelo behat venku, natozpak v nem stanovat? Nam tedy ne…koukli jsme na sebe, koukli na ridice a vsichni jsme se rozesmali, nebot bylo jasne, o co nam jde. „Jasne, ze vas do Lake Louisu muzu hodit, stejne mam cestu okolo.“
A tak tedy pokracujeme s nasim milym ridicem dal az do vesnicky Lake Louise, ktera je uz soucasti narodniho parku Banff. Tady uz nas definitivne vysazuje a my zaciname patrat, kdeze dneska stravime noc. Kempy jsou zavrene, nehlede k teplote venku a tudiz nam nezbyva nic jineho nez vyuzit zdejsiho nejlevnejsiho ubytovani – hostelu. Je nekrestansky drahy – 29 dolaru za osobu. Ale bud tu chceme zustat a pak jedine tady, anebo musime o dum dal. Takze dnes urcite zustavame.
Ubytovavame se tedy v hostelu a protoze je stale brzy, vyrazime na prochazku k Lake Louise – opevovanemu tu jezeru skalistych hor, ktere je asi 6km od vesnicky. Jezero je pekne, krasne fotogenicke a oblezene spoustou turistu, jelikoz je hodne zname a navic na jeho brehu stoji obrovsky luxusni zamko-hotel. V lete tu musi byt hlava na hlave…
Obchazime jezero az na jeho druhy konec, kde uz skoro nikdo neni a odkud se da pokracovat k ledovcum, ktere jsou nad jezerem. Bohuzel je docela slusna zima, mraky klesly pekne nizko, zacina snezit a my docela vymrzame, takze se tentokrat vracime zpatky a nejake to splhani do vyssich vysek si odpoustime. Navic jsme jeste docela utahani po tech kilometrech z Jasperu a proste to chce jeden den zvolnit.
Vecer v hostelu delame super velkou veceri, davame horkou sprchu a tak vubec si uzivame prijemne unaveneho vecera. Mame docela stesi – prestoze jsme na spolecnem pokoji, kde maji spat jeste dalsi lidi, jsme tu sami. Zda se, ze kapacita hostelu neni ani zdaleka naplnena, takze to nakonec mame jako docela slusne komfortni soukromy hotelovy pokojik :-)

Lake Lousie a Chateau Louise

Pa 5.10.
Snezi…teda vlastne snezilo. Venku je bilo. Postavime huhulaka…:-). Myslim, ze je definitivne jasne, ze na zadne velke trekovani to uz tady nebude, a tak je vcerejsi myslenka, zda-li tu zustavat jeste jeden den, rychle rozresena. Preci jenom chceme jeste alespon trochu vyuzit cas, kdyz uz tu jsme, tak balime batohy, hazime je do uschovy v hostelu a jdeme se jen tak, nenarocne, projit podel reky na jednu a pak na druhou stranu, vsehovsudy asi 9km; proste takove hezke odpocinkove kolecko.
Do hostelu se vracime kolem poledniho, jeste pripravit neco maleho k snedku a sup – uz jsme zase na silnici a stopujeme. Provoz opet vazne, a tak nejakou dobu cekame, ale nastesti je krasny slunecny den s modrou oblohou a je vcelku teplo, takze nam to nijak nevadi. Asi po hodine nas bere fajn chlapik, Pakistanec, ktery tu uz nekolik let i se svou rodinou zije a pracuje pro FEDEX, a za dalsi hodinku jsme v Banffu.
Tady mame opet domluvene ubytovani u couchsurfera Tommyho a jeho rodiny. Je to napul recka rodina (tatinek je Rek, maminka Americanka), velice prijemna a pohostinna s velkym domem, ctyrma detma a jednou italskou restauraci, kterou maji v centru mestecka.
Ubytovavame se, ale protoze je porad jeste vcelku brzy odpoledne, vyuzivame casu a jdeme se trochu projit po centru Banffu – skoda, ze ta nejhlavnejsi a nejfotogenictejsi ulice je rozkopana – takhle z ni moc fotek asi mit nebudeme :-). Tesne se setmenim se vracime dom, ale jsme tu sami. Je totiz vecerni spicka a cela rodinka je pracovne uvazana v restauraci. Takze si tak doma v klidku a pohode relaxujeme – a Tommy je fajn; posila nam k veceri obrovskou vybornou reckou pizzu, kterou jsme spucli celou a totalne jsme se prejedli…:-). A abychom ji nejak stravili, pustili jsme si na videu Alexandra…teprve pote jdeme spinkat.

Banff

So 6.10.
Rano se budime do prijemneho, slunecneho a usmevaveho dne. Presne takovy ten, kdy by byl vylozene hrich sedet doma. Chvili premyslime, kam se dneska vydat – Ludvik by nejradeji hned dnes splhal na Sulphur mountain, ktera se ve vysce asi 2400m tyci nad mestem, ale nakonec prijal mirnejsi variantu dnesni aktivity a Sulphur si nechame na zitrek.
Nasim dnesnim prvnim cilem je Tunnel Mountain, coz je takova zdejsi vyhlidka na hore/kopci nad mestem. Je videt, ze spousta mistnich ji bere treninkove – behaji nahoru a dolu, chodi sem na vychazky se psem,…Kazdopadne je odsud paradni vyhled na obe strany.
Potom jdeme ke zdejsim Hoodoos. Hoodoos jsou takove spicate skalni piskovcove veze. Jsou asi 8 km za mestem hezky nad rekou. Docela jsme se na ne tesili – jake vsak bylo nase prekvapeni, kdyz jsme zjistili, ze jich je jenom pet a navic docela malych. Kazdopadne prochazka to byla moc pekna – modra obloha a zlute slunicko paradne kontrastuji cernym horam s bilymi cepicemi snehu a dole podel cesty se kochame uzasnymi barvami podzimu na listnacich a travach.
Zpatky do mesta se vracime podel reky a zastavujeme se u vodopadu Bow falls, ktere jsou nedaleko naseho domu. Jedna se spis o neco mezi perejemi a malymi kaskadami, ale i tak je to pekne. Domu se vracime pres centrum, kde se jeste stavujeme v obchode, a postupne kujeme plany, co budeme podnikat nasledujici dny, protoze jsme se s Tommym dohodli na zustani az do pondelka. Ale…clovek mini a beh dejin meni…
Jen co vkrocime do dveri, prichazi nas privitat pani domu velice „pozitivni“ zpravou – ze se s ni Tommy dobre nedomluvil a zitra ze ji prijizdi cela rodina a nema nas kde ulozit, takze dnesni noc je posledni. Puvodne s nami dokonce pocitala jen na jednu noc, ale dneska to tedy jeste zvladne :-((. Bing ho…a uz je to tady. Ten dnesni den byl az prilis perfektni. Alespon jakousi malou pofoukanou je prizvani na dnesni rodinnou veceri ke Dni dikuvzdani. Nejdriv jsme z toho ponekud nesvi – mame trochu pocit stylu „no kdyz uz jste tady, tak si teda pojdte prisednout“. Neni tomu ale tak – vsichni jsou velice mili a prijemni, a tak si veceri docela fajne uzivame.
A co dal? Zustavat v Banffu v hostelu? Nebo se presunout do Calgary, kde mame par znamych?Snazime se obeslat jeste dalsi couchsurfery v Banffu a Tommy zkousi svoje kamarady, ale vsechno marne. V pondeli je Den dikuvzdani a vsichni jsou budto s rodinami anebo uz maji u sebe na navsteve sve zname.
Rozhodneme se rano…rano moudrejsi vecera.

Vyhlidka na Banff

Ne 7.10.
Neda se nic delat. V Banffu jsme nikoho nesehnali a do hostelu za 30 dolaru se nam nechce. Preci jenom v Calgary mame o trochu vetsi sanci najit ubytko, takze se dnes presuneme tam…a zbytek Rockies si schovame napriste.
Rano tedy balime batohy s tim, ze jsme domluveni s domacimi, ze dopoledne se budeme jeste trochu courat po meste a teprve odpoledne si je vyzvedneme a vyrazime pryc. Nas navrh je prijat :-).
Nejdrive se jdeme podivat k prapuvodnimu mistu objeveni zdejsich termalnich pramenu – Cave and Basin, jejichz nalazeni vlastne vedlo k zalozeni Narodniho parku Banff. Je zde docela pekna ac mala naucna stezka po drevenem chodnicku…takovy malinkaty SOOS.
S malou zastavkou v botanicke zahrade, ktera v lete muze byt nadherna, ale na podzim uz tam toho k videni moc neni mirime k druhemu mistu, ktere jsme dneska chteli videt – Banff Springs Fairmont hotel. Ohromny ubytovaci komplex pro bohate turisty, ktery vypada jako zamek. Docela zajimave…a asi jeste zajimavejsi by bylo stravit zde noc :-).
Jeste jednou se podivat na Bow Falls – tentokrat z druhe strany reky a pak uz bereme batohy, loucime se s domacimi a vyrazime stopovat.
Cekame docela dlouho, ale nakonec nas preci jen bere jedna prijemna mlada pani, ktera miri do Calgary za kamaradkou – velice prijemna, upovidana a dovezla nas az do centra, coz je parada. Teprve az tady mame ponekud problem – potrebujeme se zastavit ve Visitor centru pro mapku mesta a zjistit neco o pripadnych hostelech, ale nejsme schopni ho najit. Na puvodni adrese uz neni a ruzni lide nas posilaji ruzne od certa k dablu, takze my jak blbci litame s batohama pres centrum sem a tam (asi na trech ruznych mistech), abychom ho nakonec nasli v Calgary Tower. Okolo ktere jsme sli samozrejme hned, co jsme vystoupili z auta :-(.
Mapku mesta tedy mame, adresy hostelu taky…Bohuzel zadny z couchsurferu se neozval, nasi znami taky neberou telefon, a tak to vypada, ze preci jen asi budeme muset jeste jednou vyplaznout 60 dolaru za prespani. Jeste chvili se potulujeme po meste a cekame, jestli se nam preci jenom stesticko nevrati, ale dnes nam skutecne nepreje. Kolem pul sedme to tedy definitivne zvladame a presouvame se do hostelu, kde tedy travime dnesni noc. A zitra? Zitra uvidime…

Jeden komentář k článku "Cestovni denicek #5 (1.10.-7.10.)"

  1. svata

    hezke

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.