Cestovni denicek #3 (9.9.-20.9.)

Neděle 30.9.2007

Ne 9.9.

Trudna jsou opilcova rana…rekneme, ze po vcerejsim veceru je dopoledne docela zajimave :-). Jeste ze od rana prsi, a tak moc aut nejezdi – lepe receno provoz je totalne mrtvy. To bude jeste zajimave se odsud dostat.   Kolem pul druhe se vsak na nas usmalo stesti – zaludky jsou uz uklidnene a nas bere uzasne sympaticky postarsi manzelsky par. Maji sice auto skoro plne az po strop, nastesti se ale jeste naslo treti sklapeci misto mezi prednimi sedadly, kam jsme se vmackli i s batohy. Mista tedy neni nazbyt, ale jede se a to je hlavni. Je bohuzel hodne osklivo, mraky jsou hodne nizko, a tak nemame z vyhledu na „Top of the world highway“ nic. Hranicni kontrola probehla v naproste pohode a my jsme tedy v Kanade. A v pozdnim odpoledni jsme v proslulem Dawson city – zlatokopecke bonanze severniho Yukonu.

Vitejte v Dawsonu


Po 10.9.

Dnesni den je cely zasveceny Dawson city…prohlidce mestecka a jeho blizkeho okoli. Rano se nechavame privozem prevest pres reku Yukon (spime totiz v kempu pres reku a misto mostu tu 24 hodin denne 7 dni v tydnu jezdi privoz). A co jsme vsechno delali? Byli jsme se podivat na filmech ve Visitor center ohledne zlate horecky a zivota v Dawson city v dobe jeho nejvetsiho rozkvetu, videli jsme Grand theater, navstivili jsme dva sruby – jeden Roberta S. Service, Yukonskeho basnika z pocatku 20.st. a druhy Jacka Londona (ten vsak neni originalni, byl postaven z klad jeho puvodniho srubu kus odsud). A tak nejak jsme si prosli mestecko, ktere je sice zajimave, ale jak je po turisticke sezone, tak je vcelku mrtve. Navecer jsme zasli na vecerni show do kasina Diamond Tooth Gerties. Davame neco dobreho na zub, pozorujeme ruch v kasinu a v prubehu vecera sledujeme moc pekne pripravene pisnickove a kankanove show. No a kolem pulnoci stojime na brehu Yukonu a mavame na privoz baterkou, aby pro nas prijel a prevezl nas na druhou stranu…

Ut 11.9.

Klasicke podzimni rano…lezavo, zatazeno, mlhavo…stejne jako vcera. My uz vsak ale vime, ze se to nekdy kolem 11 roztrha a bude pekne…stejne jako vcera :-). Vcerejsek byl zasvedceny mestecku, dneska chceme trochu vyletovat po jeho okoli.
Nejdrive lezeme na vyhlidku nad mestem tzv. Crocus Bluff, odkud je hezky videt soutok Yukonu a Klondiku.
Nasleduje trek do Moosehide village, coz je malinka vesnicka puvodnich obyvatel asi 7km od Dawson city take na brehu Yukonu. Bohuzel z puvodnich domku krome kosteliku a skoly skoro nic nezustalo…a stejne tak i z puvodnich obyvatel tu jiz dnes ziji asi jen 2. Ale jinak je to ale docela hezke, klidne a uzavrene misto uprostred lesu, kam se zivot zacina zase pomalu vracet, nebot zde native people stavi velkou budovu na spolecenske akce a oslavy.
Na zpatecni ceste se oddelujeme z puvodni trasy a skrabeme se do silene prudkeho kopce na Midnight Dome, coz je docela slusna hora pekne primo nad mestem. Je odtamtud nadherny vyhled, ktery jeste umocnuji podzimni barvy barvicich se listu…neni nad krasne babi leto.
Cestou zpet do mestecka se jeste zastavujeme u starych Dawsonskych hrbitovu, kde je mimo jine i hrob slavneho ceskeho polarnika, cestovatele a badatele Jana Eskymo Welzla. To uz jsme ale docela slusne utapani, takze je nejvyssi cas zamirit zpatky do kempu na dobrou veceri…

srub Jacka Londona v Dawson City

St 12.9. – Pa 14.9.

Tyto dny travime presunem do Whitehorse, hlavniho mesta Yukonu, ktery lezi od Dawson city na jih asi 500 km a jeho objevovanim.
Stredecni cesta do Whitehorse probehla v naproste pohode. Meli jsme totiz domluvenou spolujizdu (a tudiz jsme nemuseli cekat na silnici) a navic jsme cestou vzali jeste jednoho stopare, Michaela z Nemecka, prima chlapika, ktery uz sjezdil stopem taky kde co…:-) Cesta byla dlouha, ale moc hezka; jedine misto, kde skutecne stavime, jsou pereje Five Finger Rapids – v dobe kolesovych parniku na Yukonu jedno z hodne obtiznych mist. Jedna se o oblast se 4 skalami v rece, ktere ji predeluji na jakychsi 5 znacne uzkych kanalu se znacne silnym proudem. Po ceste po proudu musel kormidelnik hodne sikovne manevrovat, aby se vesel; po ceste proti proudu se museli dokonce pouzivat ocelova lana a navijaky, aby zvladli lod protahnout skrz…
Spime v kempu uprostred mesta, asi 2 km od centra, u reky. Pekne mistecko.
Ctvrtek skutecne neni nijak narocnym dnem…rozhodli jsme se vicemene pro nicnedelani slozene z courani se po meste, traveni casu v knihovne a na internetu a tak nejak zjistovanim informaci a rozhodovani se, kam pojedeme dal. Na pocet obyvatel Whitehorse neni zrovna male mesto, ale co se tyce centra, tak to je malinke…sice by tu par atrakci bylo, ale vetsina jich je uz zavrena – konec sezony. Tudiz prohlidka downtownu skutecne narocna neni…:-). Navecer jsme se vsichni 3 sesli v kempu a udelali si prima vecer. My jsme vyrobili mnam salatek pro vsechny tri (ledovy salat s rajcaty, tunakem, cibulkou, smetanou a syrem) a Michael zase zajistil lahev vina. Joj – to jsme se pomeli.
Teprve patek venujeme opet nejake aktivite…:-). Rano se loucime s Michaelem, ktery ma namireno postupne az na vychodni pobrezi Kanady, a my vyrazime na asi 20km hike (teda tak tomu rikaji mistni, my bychom to nazvali spis prima prochazkou) kolem Yukonu pres Miles Canyon (opet jedna moc pekna perejovita oblast) do Canyon City (mestecka, ktere kdysi na Yukon river existovalo, ale dnes uz po nem zbylo jen par vykopavek). Byl to moc prima den, ale pocasi docela zklamalo – bylo chladno a foukalo a jen kolem poledniho se ukazalo na hodinku slunicko. Mraky se hodne honi, ale nastesti neprsi. Hike byl moc pekny, reka je v tehle mistech krasna a spolu s podzimnimi barvami lesu je to parada. Na zpatecni ceste jsme jeste zastavili u prehradni hraze s elektrarnou – jen kousek od kempu a naposledy jsme se zabehli podivat do centra…co kdyz se tam neco zmenilo? Zitra tu uz totiz nebudeme :-)

jeden ze zachovanych parniku co jezdily do Dawsonu

So 15.9.

Zase se presouvame o dum dal… a jeste ke vsemu se vracime zpatky na Aljasku. Mirime totiz do Skagwaye.
Balime veci a po kratke snidani jdeme stopovat. Na dva stopy se dostavame na krizovatku mezi Skagway a Watson Lake – veze nas prijemny chlapik, ktery ma predky z Moravy a dokonce tam pred par lety byl. Takze zna nejen Prahu, ale i Brno a jeho okoli, slivovici, becherovku…jo to se hned tak nevidi. Dal je to se stopovanim vyrazne horsi…dve a pul hodiny cekani a na dva stopy jsme se dostali o nejakych 40 mil dal do  Carcrossu, coz je vlastne posledni mestecko pred hranicema. A tady nastava skutecna krize – jezdi malo aut, nikdo nas nebere. K tomu fouka, prsi a je zima. Po dvou hodinach mame tech dnesnich presunu uz plne zuby. Kdyz uz zaciname propadat beznadeji, stavi moc prijemny chlapek s krytym truckem a bere nas. Je naprosto neuveritelny…povida o okoli, stavi nam u kazde cedule, aby nas vyfotil, a tak vubec. Je fakt  super. Cesta do Skagwaye vede pres hory…pres velice scenicky White pass, kterym jezdi i predrazeny turisticky vlacek a vedle ktereho je znamy Chilkoot pass – prusmyk znamy z obdobi zlate horecky, ktery museli skoro vsichni zlatokopci prekonavat, kdyz mirili na sever. Dnes je to vyhledavany 4denni trek. Mame vsak smulu – kdyz prejizdime pass a hranice, prsi a vsechno kolem je v mracich :-( Na americkych hranicich je dost strohy chlapek; az mame chvilkama pocit, ze nas do USA snad ani nepusti. Nakonec nam vsak dava zelenou a netrva to dlouho a jsme ve meste.
Mirime do Visitor centra, kde nas primarne zajimaji informace o pocasi a o Chilkootu. Vypada to dost blede…asi s vyjimkou jednoho ci dvou dni je na dalsich 14 predpoved dest a dest a dest. Navic se dozvidame, ze na Chilkootu jsou uz ted reky a potoky rozvodnene, 2 mosty strzene a dalsi mozna pod vodou, z kempu je hora bahna, takze celkove to vypada vselijak. A po dalsich 10 dnech deste si to ani radsi nechceme predstavovat; navic lezt do hor, kdyz je hnusne a prsi a vse je v mracich je jenom vopruz :-)
Mirime do kempu u pristavu, kde v hroznem vetru a uz opet zacinajicim desti stavime stan a debatujeme, co a jak dal. Rozhodujeme se zustat ve Skagwayi jeste zitra a trochu probehat mistni okoli (je tu par zajimavych mist v horach, kam se da vyrazit jen na jednodenni vylety), pozitri vyrazit na lodi do Juneau (hlavniho mesta Aljasky) a dal se uvidi podle pocasi.

Ne 16.9.

Rano leje jako z konve; pocasi, ze by psa nevyhnal. Z vyletovani asi dnes nic nebude :-( Nastesti vime, ze je tu hostel a za relativne rozumnou cenu 15 dolaru na hlavu, tak hned po ranu balime a jdeme tam zkusit sve stesti. Potrebujeme si dat pauzu od kempovani a poradne se zahrat.
Hostel je moc fajn – jedna se v podstate o sdilenou domacnost s vyuzitim vsech pokoju v dome. Jen domaci maji sve soukrome loznice. Ale jinak obyvaci pokoj, jidelna, kuchyn, koupelny…vse vyuzivaji spolecne hoste i domaci. Plus jeste mix dorm v domecku na dvorku. Docela zajimavy napad. Uzivame si skoro domaci pohody, koukame, jak za oknem leje, lenosime a relaxujeme, vyuzivame pocitac, piseme denicky, pereme a susime pradlo,…proste klasicky domaci zivot :-). Odpoledne misto slejvaku jen trochu krape, tak se jdeme ven projit – zkouknout ulice a obchody.
Skagway je malinke mestecko u usti more sevrene mezi vysokymi horami na obou stranach. Je velice pekne…jeho dve hlavni tridy vedouci k mori maji krasne upravene s baracky ve stylu zlatokopeckeho mestecka z pocatku 20. stoleti. Lidicek a turistu je tu momentalne tak akorat…v lete tu pry ale byvaji davy, nebot tohle je jedno z mist, kam zajizdeji obrovske namorni vyletni lode s tisici pasazery, ktere vzdy na nejakem miste vyplivnou a pak je zas jak velryba pohlti a jede se dal :-) No a protoze je konec sezony a moc takovychle lodi uz asi neprijede, obchody jsou plne slev…70 -80% neni vyjimkou. Ach jo…skoda, ze se nam do batohu uz nic nevejde a postovne je tak drahe…:-(
Navecer se seznamujeme s parem mladych Nemcu, kteri maji na rozdil od nas pujcene auto, ale maji v planu jet taky do Juneau a posleze pres Sitku do Haines. Tak to se asi jeste nekde uvidime.
Spat jdeme zavcas s vidinou brzkeho vstavani, protoze ferry do Juneau jede uz v sedm rano.

rodinny hostel ve Skagwayi

Po 17.9.

Po znacne rychlem rannim startu (vstavame v pul seste, delame rychlou snidani, dobalujeme a vyrazime do nevlidneho rana na ferry do Juneau) a ponekud zmatecnem bloudeni v pristavnich ulickach, kdyz se chceme dostat k molu, sedime konecne uvnitr velkeho trajektu a zabydlujeme se primo na spicce observation decku. Vyplouvame a klasika – zacina prset, mraky jsou velice nizko, a tak z vyhledu na okolni hory a ledovce, na ktere jsme se tesili, zase tak moc nemame. Stavime na hodinu a pul v Haines a pak uz se pomalu sineme az do Juneau.
Cestou premyslime o dalsich planech a vzhledem k predpovedi pocasi (ktera se bohuzel kazdy den neprijemne naplnuje) nakonec zavrhujeme navrat do Skagwaye, Chilkoot si schovame na priste a rozhodujeme se vyuzit situace a domlouvame se se Stephanem a Janet, ze by nas z Haines vzali autem pres hranice do Haines Junction (predstava podobneho cekani jako cestou do Skagwaye, az budeme chtit zase zpatky na sever, je vic nez desiva a tohle nam hodne pomuze). Takze v patek se presuneme z Juneau do Haines, kde se s nimi v sobotu dopoledne setkame.
Do Juneau prijizdime nekdy kolem druhe odpoledne (tohle byl pomaly trajekt), standardne prsi a ferry terminal je nesmyslne 14mil od mesta. Jdeme po silnici smerem k mestu a zkousime stopovat. Netrva to ani 5 minut a bere nas moc fajn filmovy reziser Joel, ktery nejen ze nas dovazi do mesta a jeste s nami dela kolecko, ukazuje, co kde je, a pak nas vysazuje pred hostelem, ale nabizi zaroven, ze az se nabazime mesta, mame mu zavolat a muzeme prespat u nej doma a vyrazet na vylety od nej. Neskutecne…po 10 minutach v aute.
Hostel je otevreny az od 5 hodin odpoledne, a tak nechavame batohy v ala kulnicce za domem a vyrazime do mesta. Prohlizime downtown, zdejsi Capitol (tedy hlavni administrativni budovu statu, ve ktere sidli senat i parlament a odkud je cela zeme rizena. Budova v Juneau je jedna z mala Capitolu - asi 7, ktere nebyly postaveny dle vzoru Bileho domu ve Washingtonu; tedy neni bila, zadny dom, zadne sloupovi a mistni na to jsou velice hrdi) a jen tak se courame po ulickach, jejichz obchody jsou take plne slev. Jen tech nakupujicich turistu ze zamorskych korabu je tu mnohem vic…
Hostel je paradni, relativne maly (holky obyvaji 1. patro, kluci suteren a prizemi je spolecne – kuchyn, jidelna, obyvak), za 10 dolaru s tim, ze kazdy ma pridelenou nejakou domaci praci (zametani, luxovani, vytirani, myti koupelen a zachodu,…). Je to hodne pratelske prostredi a vecer tak nejak vsichni sedi pospolu a povidaji…jsou tu Americani, Svycari, Nemci, my…a spousta dalsich prima lidicek.

na lodi do Juneau

Ut 18.9.

Neuveritelne…sotva rano otevreme oci, venku se na nas smeje slunicko a modra obloha. Je skutecne krasne. Toho musime vyuzit, a tak dle doporuceni vyrazime na hiky.
Prvni je Perserverance trail, ktery vede do udoli za mestem mezi kopce. Je tu sice jeste trochu vlhko a lezavo, protoze sem zatim nesviti slunicko (jen ozaruje vrcholky kopcu), ale jinak je tu krasne…hory, skaly, mensi a vetsi vodopady…
Vcas se otacime a vracime zpatky do mesta, abychom se jeste vydali na horu Mt.Robertson, ktera se tyci primo nad mestem a kam jinak taky jezdi lanovka. Po bahnite ceste splhame az ke stanici lanovky. Jsme dneska nejak lenivi…az na vrchol hory se nam nejak nechce (jsou to jeste asi dalsi 3 mile), a tak se vydavame jen o kus vys nad lanovku, abychom meli pekny vyhled na Juneau. Na cestu dolu vyuzivame lanovky, za kterou nemusime nic platit.
Jeste chvili brouzdame mestem a obchodama, snazime se dovolat Joelovi (bohuzel to nebere) a v podvecer se vracime zpatky do hostelu. Ten se mezitim zaplnil bandou 13 Turku, co pracovali v nedaleke v tovarne na ryby a pred cestou dom si chteji jeste neco uzit. Bohuzel jsou znacne hlucni a vsude je jich plno, takze poklidna atmosfera tatam.
Za tmy vyrazime jeste jednou na prochazku do mesta, nasavat nocni atmosferu, prohlednout si osvetlene cruise shipy a dat si na noc nejakeho dobreho nanuka ci cokoladu. Bohuzel Joela jsme za cely vecer nesehnali, tak zustavame jeste jednu noc v hostelu.

Juneau

St 19.9.

Rano jsme se konecne Joelovi dovolali; dokonce se nam omlouva se, ze jak bylo vcera hezky, byl dlouho venku a tak se vratil dost pozde vecer. Bydli kousek od Auke Bay (asi 15 mil od mesta), tak se domlouvame, ze se priblizime autobusem, kde nas na zastavce vyzvedne. A tak se taky stalo. Jenom to neprobehlo tak hladce, jak to na prvni pohled vypadalo…vcerejsi nadherne pocasi zustalo kdesi v nenavratnu a opet leje jako z konve. Autobus zahadnym zpusobem vynechal a dalsi jel az za hodinu. Takze kdyz nas posleze Joel vyzvedava, jsme promaceni, promrzli a nastvani…Netrva to ale dlouho a dobra nalada se nam za chvili zase vraci – obzvlaste pote, co vidime, kde budeme 2 dny bydlet.
Joel ma paradni dum primo u more; ze dreva, svetly, prostorny, s velkymi okny s uzasnym vyhledem ven na vodu. A k tomu hned vedle maly srub, ktery pouzival drive nez pred tremi roky postavil vetsi dum. Srub ted nechava pro navstevy. Takze mame jen pro sebe komplet zarizeny domek s vlastnim topenim a i krbem, kdybychom chteli.
Nic nedelame, odpocivame a susime se, koukame na rozbourene more a dest, jsme pozvani na vybornou polevku k obedu a odpoledne Joel roztapi saunu, kterou si potom paradne uzivame (no stravili jsme v ni a venku minimalne 2,5 hodiny…:-)). Navecer prijizdi Joeluv kamarad, ktery vari vyborne spagety. Pak sedime u krbu, popijime vinko a povidame o cestovani (panove byli spolecne v Nepalu pred par lety a videli to same, co my, Joeluv znamy byl dokonce kdysi davno v Praze), komunismu v Cechach a co se vsechno zmenilo a tak. Jdeme spat celkem dost pozde…

nas srub u Joela

Ct 20.9.

Rano vstavani nijak neprehanime. Venku je standardne hnusne, i kdyz nelije tolik co vcera. Presto vsak chceme vyrazit asi k nejznamejsimu ledovci v okoli – Mendenhall Glacier. Snidame spolecne s Joelem a nez se ho stihneme zeptat, jak bychom se tam mohli dostat, sam nam rovnou navrhuje, at si pujcime jeho auto. No parada…to samozrejme neodmitame.
Asi tak kolem pul 11 vyrazime a pocasi je takove hodne stridave…chvili leje, chvili jen krape, chvili neprsi vubec…Ledovec je veliky, pred nim se rozprostira vcelku velke jezero a z toho vyteka potom, ve kterem jsou jeste k videni lososi…tak je pozorujeme a je to uzasny zazitek je videt, jak se chudaci snazi dostat se proti proudu. Je to take oblast cernych medvedu (maji tu pro to udelalne specialni vyhlidky a oplocene plosiny)…a tentokrat mame stesti…objevila se obe odrostla cerna medvidata, ktera se tu potuluji…se spoustou dalsich lidi je pozorujeme, delame spoustu fotek. Je zajimave pozorovat, jak si medove z lidi nic nedelaji – sedi si na druhe strane plotu jen par metru od nas porcuji lososy.
Pocasi se trochu uklidnilo…jen krape a mlha se taky vytratila, rozhodujeme se tedy vydat se na maly vylet podel jezera bliz k ledovci. Da se jit po obou stranach jezera, ale trek vlevo je vyrazne delsi…dostava se az nad ledovec a je to spis na cely den. A na pekne pocasi. Volime tedy trek vpravo, ktery nas k ledovci sice jenom priblizi, ale zato vede docela zajimavym tropickym lesem. Prochazka moc pekna…tak na 2 – 3 hodinky v zavislosti na rychlosti. Meli jsme neskutecne stesti – celou dobu neprselo a jan jsme sedli do auta, jako by tam nahore nekdo otocil konev…:-).
Vracime se zpatky k Joelovi, ktery pro nas mezitim pripravil Hot Tub. Voda je tak horka, ze to mame skoro jako sauneni…do vody, vylezt a ochladit se, zpatky do vody, ochladit se,…; je to parada.
Vecer dostavame nabidku jet s Joelem na „Theories Party“ ve meste. Zni to docela zajimave a byla by skoda to nevidet. Party zastituje University of Alaska a jedna se v podstate o jakousi soutez, ktera se kona v mistnim klubu, kdy se kazdy muze prihlasit se svou jakoukoliv teorii, posleze vystoupi pred publikum, prohlasi, co ma za teorii a ma 2 minuty na to, aby ji svymi argumenty vysvetlil a podporil. Lidi pojali celou akci hodne odvazane a ztrestene (teorie typu „Chovani se lidi na semaforech ala T-rex“, „Ma teorie nema chybu“, „Provazanost konzumace typu chleba a volicskych preferenci“,…), takze o zabavu skutecne nebyla nouze. A ktera teorie nakonec vyhrala? Byl to „Rhyme about the percipitation of the time“. Bylo to pry poprve, co to uskutecnili, takze jsme zazili skutecne premierovy vecer..:-). A bylo to skutecne super.

Komentáře jsou uzavřeny.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.