Zlata horecka na Klondiku v okoli Dawson City je jednou z nejznamnejsich a nejvetsich, ktere se v Americe udaly. Je nejznamnejsi diky masovemu prilivu lidi na sever a klukovskym romanum od Jacka Londona. Bylo by vsak chybou domnivat se, ze zlata horecka existovala pouze na Klondiku – postupne prosla celou Aljaskou a zlate doly a zabory (claimy) k ryzovani zlata se vyskytovaly prakticky vsude – i v okoli Anchorage, Fairbanks, Toku…

 
Duch zlate horecky je neco, co je s Aljaskou a severni Kanadou neodmyslitelne spjato a na kazdem kroku se pripomina. I my jsme byli zvedavi a plni ocekavani, s jakymi pamatkami na dobu zlatokopu se budeme setkavat a co vsechno zajimaveho objevime. A i kdyz jsme si rikali, ze si nebudeme zadna velka ocekavani na nasi ceste delat, tentokrat jsme preci jen byli trochu zklamani.

Vetsinu dolu, stroju, nastroju, hornickych mestecek a zlatokopeckych kempu odval cas a bez jakekoliv udrzby za vice nez stoleti zmizely z povrchu zemskeho… Sachty se zhroutily, nastroje zrezly a rozpadly se a opustene zlatokopecke kempy uprostred divociny pohltila priroda. Ne, ze by tu nezustalo vubec nic, ale pokud se o zlate horecce chcete neco poradneho dozvedet, musite do muzea.

Na druhou stranu, vlastne to i docela dava smysl – jakmile bylo objeveno nejake naleziste, lide s vidinou rychleho zbohatnuti prisli a tezili; aby meli kde bydlet, postavili par drevenych chatrci. Zanedlouho byla ale vetsina zlata vytezena a uz se nevyplatilo dal se na tomhle miste pachtit. Tak vsichni sbalili naradi a odesli zase jinam. Drevena mestecka chatrala a pustla, obcas vyhorela a nikdo se o ne nezajimal. Zbyva tedy ze zlate horecky neco, co stoji za pozornost?

Atrakce pro turisty (a tech je asi nejvic) – v mistech, kde se kdysi zlato tezilo, ale dnes uz tu skoro nic (ci vubec nic) nezbylo, postavi saloon, stanek se suvenyry, vlacek,… a pripravi jakoukoliv show. Za vse samozrejme turiste tucne zaplati. Nejrozsirenejsi zabavou je ryzovani zlata. Koupite si v podstate hromadku pisku, ve ktere je zarucene nejaky ten kousticek zlata schovany, dostanete panev a u korytka s vodou si vesele ryzujete. Zaplatite tak 5 az 10 dolaru a nekolik z nich si zpatky vyryzujete ve zlate.

Zlato se tezilo v okoli vetsiny mest na Aljasce, ale i mimo mesta v divocine vznikala mala hornicka osidleni. A nektera z nich zustala castecne zachovana dodnes – at uz zijici Dawson city, nebo jako opustena a chatrajici “mesta duchu” – Chitina, Dyea, Coldfoot, Kennicott (ackoliv v tomto pripade se jedna o medene doly, ale ze stejneho casoveho obdobi). Ackoliv toho nezustalo zachovano mnoho, maji stale sve kouzlo a nad ulickami a rozpadlymi okenicemi se vznasi duch davne a rusne minulosti…

Asi nejdochovalejsim a nejzajimavejsim fenomenem zlate horecky jsou obrovske plovouci bagry na tezbu zlata, zvane Dredge. Protoze manualni promyvani zeminy bylo pomale a narocne, byly postupne nalezany postupy, ktere tezby vice zautomatizovaly. Vrcholem teto automatizace byly prave dredge – obrovske kovove kolosy zvici velikosti nekolikapatrove budovy, ktere na sve jedne strane dolovaly ze zeme zeminu, ve svych utrobach z ni promyly a oddelily zlato a na druhe strane ze sebe odpadni zeminu, sterk a kameni zase vysypavaly. Dredge byl pohanen parni silou, tedy spalovanim dreva, byl plovouci a pohyboval se na malem jezirku, ktere svou cinnosti pomalu “posunoval”.

Techto zlatobagru bylo v provozu po cele Aljasce nekolik desitek – obvykle nebyly nijak pojmenovany, ale mely pouze sva cisla. Byly obrovske, drahe a spotrebovaly mnoho dreva ke svemu provozu. Postupem doby dopadly jako ta zlata mestecka – zlata ubyvalo, az se uz dredge nevyplatilo provozovat. Ale nebyla uz ani jina bohata naleziste, a tak rada dredgu zustala stat tam, kde naposledy tezila. Na rozdil od mestecek vsak byly z kovu, ne ze dreva…a preci jenom to chvili trva, nez kov zmizi z povrchu zemskeho. Nekolik dredgu tak dnes stale stoji jako pripominka minulosti a jsou pristupne prozkoumani – na nektere se delaji tury za drahe penize, nektere muze klukovska duse prozkoumavat uplne zadarmo…jen to chce vedet, kam zajit :-).

Prestoze zlatou horecku odval jiz davno cas, vabeni blystiveho kovu se tu porad jeste vznasi ve vzduchu…vsemu jeste neni konec. Porad potkate lidi, kteri maji nekde v horach svuj maly zlaty dul a ukazou vam par peknych zlatych sperku a valounku, ktere v posledni dobe nasli. Ackoliv vsechny velke spolecnosti jiz davno zlato netezi, traduje se, ze stale jeste nejsou zasoby zlata v potocich ani zdaleka vycerpany a zaslechnete, ze treba prave pod timhle mostem je ho spousta. Ale je tam zabetonovano a uz se k nemu neda dostat… Tezko odhalit, ktere zkazky jsou pravdive, ale zlato tu rozhodne porad jeste je.

Drime-li tedy v nekom z vas duse zlatokopa, jeste stale neni nic ztraceno…staci koupit letenku, ryzovaci panev a pustit se do hledani v desetitisicich aljasskych potoku…jenom cesta k prvnimu milionu bude preci jenom asi o neco delsi nez v obdobi velke zlate horecky na pocatku 20. stoleti…

Tento článek byl publikován dne 27. 9. 2007 (Čtvrtek) v 13:19 v rubrice 01. Aljaška, 02. Kanada. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.