A tak jsme s Jimem zase na ceste a mirime do Valdezu, pristavniho mesta na jihu Aljasky. Cestou z dolu Kennicott se porad kochame nadhernou krajinou, vodopady stekajicimi z kopcu hned vedle silnice a zastavujeme i u ledovce Worthington, ktery se jen tak plazi udolim az na dohled k silnici. Stejne jako ostatni ledovce i tenhle bohuzel ubyva – jeste v sedesatych letech byl “priplazeny” uplne u silnice, temer se ji dotykal. Mala prochazka a jsme u nej, kochame se pohledem, par fotek a jsme zase zpatky v aute a jedeme dal.

Ve Valdezu se loucime s nasim dobrodincem, ktery nas odvezl na misto, kam jsme pomalu nedoufali, ze se dostaneme. A co ted? No preci prohlidka mestecka. Ncchceme se ale nosit s tezkymi batohy, takze hledame nejaky ten kemp k ubytovani. Primo ve meste jsou dva a oba si uctuji silenou cenu 25 dolaru za stan. Marne delame smutne oci, marne se snazime umluvit pani spravcovou, ze je jiz mimo sezonu, ze sprchu nepotrebujeme, ze…nakonec slevuje na 22,5 a vic uz ani tuk. Co se da delat, dalsi levny kemp od spravy narodnich parku je nekolik kilometru za mestem a tam se ted skutecne nepovleceme. Ubytovavame se a konecne se jdeme se podivat do mesta.

Mesto ci spise mestecko je krasne male, tiche a pohodove. Takova ta prijemna atmosfera malych mestecek, kde se kazdy zna, nikdo nikam nespecha, nejezdi tu skoro zadna auta, proste klid az k umreni :-). Je to ale klid vcelku zdanlivy. Zavita-li sem navstevnik uprostred sezony, ze vsechn stran na neho utoci nabidky pujcoven horskych kol, rybareni, letani helikopterou, vyletni lode na more za poznanim divoke morske zvireny i pokochanim se na fjordy a ledovce plazici se z vrcholku hor.

Je vsak jiz po sezone a hlavne nase penezenka na nas ceni zuby ve smyslu: “Jdete se projit do pristavu a podel more. Na to mam financi dost.” :-). Naslouchame tedy jejimu navrhu a cely zbytek dne travime jen tak trajdanim – na vyhlidku na maly kopecek uprostred mesta, odkud je docela krasny rozhled, do pristavu malych plachetnic, na rybarske molo a na dalsi kopecek za zalivem jiz za vecerniho pritmi, takze mame cely pristav i samotne mestecko hezky osvicene jako na dlani.

Je tu vsak jeste jedna vec, ktera stoji za zminku – prave tady v tomhle mestecku konci trans-aljassky ropovod, ktery zacina u Severniho ledoveho oceanu v Deadhorse. Muzeme tedy rict, ze pro nas je to takove symbolicke zakonceni cesty napric celou Aljaskou podel tohohle hada :-). Na druhe strane zalivu stoji ropna stanice, kde se ropa precerpava do velkych tankeru a je odvazena dal na jih.

Celou tu cestu ze severu jsme meli ropovod vicemene na dohled, obcas se nekde ztratil, obcas vedl pod zemi, ale kazdou chvilku se ukazal. Prirodni nadsenci se asi ted chytaji za hlavu, co ze za priseru to v te krajine vyrobili. Ano, je to prisera, ale zajimava :-) A protoze i Ludvika jako technickeho nadsence zaujal, pro podobne postizene pripravime kraticky clanek prave a jenom o nem. A ti ostatni, primo do dob Zlate horecky!

Tento článek byl publikován dne 25. 9. 2007 (Úterý) v 14:40 v rubrice 01. Aljaška. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.