Cestovni denicek #2 (28.8.-8.9.)

Pondělí 24.9.2007

Ut 28.8.

Po „tezke vyprave“ k arktickemu oceanu spime az do 12 hodin (budik ac nastaveny a natazeny proste rano nemel sanci…:-)) a po kratke debate nas nas mily Joe bere na krizovatku kousek za mesto, odkud vede vypadovka na mistni lazenske misto Chena hot spring, kam se chceme podivat. Prostrednictvim dvou stopu se dostavame az temer na konec cesty, ale vyuzivame toho, ze odsud vede radove 10mil dlouhy trek pres tzv. Angel Rocks po hrebinku mistnich kopecku az do zminovaneho lazenskeho komplexu. Zhruba tak ve dvou tretinach cesty je navic boudicka (tzv. shelter), ve kterem je mozno zustat pres noc a cehoz taky vyuzivame…nejen proto, ze jsme na trek vyrazili relativne pozde odpoledne a museli bychom se dost hodin, abychom dosli do Cheny jeste ten vecer…ale i pro to, ze si chceme uzit trochu romantiky uprostred lesu… Rozdelavame ohen a mame fajn vecer. A bez medvedu.

vecerni pohoda u ohne

St 29.8.

Rano dochazime ten posledni kousek cesty, ktery nam jeste zbyva do Chena hot springs…je krasne. Sice chladno, ale zatim slunicko sviti…Chena hot springs neni v podstate nic jineho nez komplex ubytovacich a jidelnich kapacit pro zamozne hosty s jednim bazenem s teplou vodou (do ktereho je navic vstupne dost vysoke). Nijak dvakrat nas to nenadchlo a tak se ani nezdrzujeme a vyrazime smer zpet do Fairbanks. Ale ouha…nejak jsme si neuvedomili, ze je rano, pracovni den a tohle je konec silnice, takze s dopravou zpet do mesta to bude asi ponekud komplikovanejsi…Ujdeme ctyri mile po silnici nez nas bere par spanelskych turistu zklamanych z Cheny..:-)). Jsou velice mili, ackoliv anglictinou dvakrat nevladnou…  Vracime se tedy zpet do Fairbanks – k prima Chrisovi a jeho rodicum a zbytek dne travime prijemnym nicnedelanim a povidanim o tom, jak jsme se meli.

trek pres Angel Rocks

horke prameny v Chena

Ct 30.8. – Po 3.9.

Cas, ktery jsme si vyhradili pro poznavani Fairbanks i okoli a vzhledem k pohostinosti one rodiny muzeme po celou dobu zustat u nich.

Centrum neboli downtown mesta je velice male, ale mile a pekne…maji tu par malych mensich muzei, ktere se primarne venuji historii mistniho okoli, dve visitor centra a spoustu hezkych ulicek a kvetin. Na universite je potom docela velke museum zamerene predevsim vseobecne na Aljasku jako takovou – vcetne exponatu nalezeneho zmrzleho bizona, perfektne zachovaneho. Dalsi z mistnich zajimavosti je Pioneer park, coz je neco jako takovy zabavne historicky park, ktery v sobe soustredi zajimavosti z historie a obdobi zlate horecky – kolesovy parnik, male zlatokopecke mestecko, lokalku, pak ale samozrejme i nejake ty restaurace, detska hriste, aby se velci i mali meli kde zabavit. Moc pekne udelane.

Nejaky cas venujeme praci na pocitaci…castecne rozlozene mezi pocitaci na universite a mezi pocitace doma…tak tedy vznikaji nase prvni clanecky a prispevky na webove stranky…:-)).

Spolecne s Chrisem, Vanessou a Johnem (pani a pan domaci) vyrazime i do vzdalenejsich koncin v okoli Fairbanks – videli jsme F.E.Gold Camp, Pedro’s creek (jeden ze zlatonosnych potoku, ve kterem se da ryzovat zlato i dnes) a Gold dredge c.8, ke kteremu se da dostat jen se vstupnym, zustal zapomenut, protoze jsme videli jiny, vetsi a pro nas i mnohem zajimavejsi u Chataniky, protoze tam zadne vstupne nikdo nechtel a navic se da vylezt i primo na nej…to bylo neco pro kluky. Fotaky cvakaly jako o zivot.

Vsichni byli na nas velice hodni, mili a vstricni…Vanessa vyvarela jako o zavod (Chris si delal legraci, ze bychom tam meli zustat jeste dalsi mesic, aby mamca pokracovala v tak skvelem vareni), jedno jsme byli pozvani do italske resturace a na posledni vecer pro nas meli nachystane prekvapko – kousek od Fairbanks lezi malinkate mestecko – Ester Gold Camp, kde je obrovska vyvarovna stylu all you can eat (tedy snez, co muzes), pricemz jejich hlavnim lakadlem jsou tepli kraby a ragu z sobu…no bylo to vyborne. Ale to jeste nebylo vsecho – po jidle jsme se presunuli do Malemute Saloonu, kde se odehravala ala divadelni show – skece z obdobi zlate horecky tohoto mestecka se spoustou pisnicek…proste super zazitek. Takhle rodina byla naprosto neuveritelna…:-))

Malemute Saloon

Ut 4.9.

Je ale tedy uz nejvyssi cas vydat se na cestu dal…ne ze by se nam ve Fairbanks nelibilo, ale nic se nema prehanet a zneuzivat…

Mirime na jih…uvidime, jak budeme uspesni, protoze bychom chteli videt stare medene doly Kennecott / Mc Carthy. Problem je ale v tom, ze je to totalne odlehla oblast, kam se jezdi po velice drsne ceste a je to primarne turisticka destinace…a nyni po sezone uz zase tolik turistu nejezdi…

Z Fairbanksu se tedy posouvame (jeste mestskym busem) na Severni pol…no fakt – to je male mestecko na jih od Fairbanks – North Pole. Zde je velky obchodni dum Santa House se spoustou vanocnich blbinek a taky snad nejvetsi socha Santy na svete (no moc prace si s nim nedali…:-)). Je ale docela zajimave to videt a navic se odsud stopuje vyrazne lip nez z velkeho mesta.

Ackoliv to z pocatku tak nevypadalo, nakonec jsme se prostrednictvim nekolika stopu pres mestecka Delta Junction a Glennallen dostali az na jih do malilinkate vyspy civilizace Copper Centera (radove asi 300 mil od Fairbanks), coz je kousek od odbocky na Kennecott mines.

Wrangell-St.Elias Mountains

St 5.9.

Jak asi nemame stesti na divou zver, mame neuveritelne stesti na lidi…sotva vychazime z kempu na silnici, jede okolo auto, a tak zkousime stoparske stesti – nejenom, ze nam zastavil, ale dokonce se ukazuje, ze je to prijemny (ac trochu malomluvny a obcas pomalejsi) Anglican Jim, ktery uz dva roky pracuje v Texasu, momentalne je na dovolene a cestuje a velice rychle se ukazuje, ze zrovna jako my ma v umyslu jet do Kennecottu, prespat tam a dalsi den pokracovat az k mori do Valdezu. Slovo dalo slovo a domlouvame se, ze se tedy na tyto dva dny pridame…za podil na benzinu. To si nechame libit.

Kolem druhe hodiny prijizdime do Kennecottu – respektive ke Kennecottu, jelikoz poslednich 5 mil je silnice pro normalni dopravu uzavrena a musi se budto jet jejich shuttle busem anebo slapat pesky. Rozhodujeme se tedy cestu tam absolvovat mistni dopravou (ac si za to uctuji nekrestanskych 5 dolaru) a zpatky se projdeme. Chteli bychom totiz stihnout guided walk od mistnich rangeru (tedy jakychsi spravcu parku).

Bylo to zajimave…dozvedeli jsme se spoustu informaci…jen nam prijde opet a ponekolikate docela vtipne, ze to, co my bychom v Evrope povazovali za chatrajici baraky, jelikoz se jedna o obdobi pocatku 20. stoleti – tady je to na seznamu historickych pamatek Aljasky a vsichni si toho, ze to bylo zachovano neskutecne vazi a ceni.Jinak se nachazime v uzasne krasne oblasti pohori Wrangell/St. Ellias mountains a nebyt toho, ze se bojime, ze bychom tu zkejsli asi hodne dlouho nez bychom chytili stopa zpet, asi bychom tu na 2-3 dny zustali a vyrazili nekam do prirody. Jenomze – je po sezone a je to hodne videt. Turiste a turisticky ruch se najednou nekam vytratili. Navstevnici jsme tu byli skoro jedini, spousta mist, obchudku, resturaci, ktere jsou v plnem lete v zivem provozu, je zavrena…

Takze se vecer vracime zpatky pesky do kempu a po kratke uvaze hlasujeme pro to, pokracovat zitra rano s Jimem do Valdezu.

podzimni kopecky

Ct 6.9.

Rano vyrazime relativne brzy…preci jenom 60 mil po silnici, kterou jsme jeli vcera skoro 3 hodiny, neco zabere, dalsich 100 mil do Valdezu je jeste pred nami, tak abychom z toho dne meli jeste neco jineho nez jenom jizdu v aute.

Je videt, ze se Jim po vcerejsku otrkal a uz se rizeni tolik neboji…tam, kde jsme vcera jeli 15 mil v hodine, dnes se ritime 30-40…obcas si s Ludvikem rikame, co chudaci tlumice a podvozek, ktery asi drsne masiruje litaji sterk. Ale co – nase auto to neni…:-))

Bohuzel jako u vetsiny ridicu platime urcitou dan za stopovani…kdybychom meli svoje auto, urcite bychom kazdou chvili nekde staveli a fotili. Ale takhle se ritime cestou necestou k cili…a tak se snazime alespon neco malo z okynka auta zachytit tu nadhernou prirodu okoli.

Cestou dolu na jih prejizdime jeste Chugach mountains, kde je v Thompson passu jeden z par aljasskych ledovcu relativne dobre pristupnych lidem – Worthington glacier, tak na chvili stavime u nej. A v brzkem odpoledni jsme ve Valdezu, kde se s nasim milym ridicem loucime a nase cesty se rozchazeji (mimochodem – nakonec byl grant a slibene penize za benzin si odmitl vzit…)

Mame tedy cele odpoledne na prohlidku mestecka a jeho okoli…neni tu ale zas az tak nic zajimaveho…jedna se o male rybarsko-prumyslove mestecko na pobrezi ocenau, jehoz asi nejvetsi zajimavosti je to, ze tu konci ropovod, kterym putuje ropa ze Severniho ledoveho oceanu (trva ji to 9 dni) a tady se pak naklada na tankery a rozvazi do dalsich koncin. Mestecko jako takove obklopuji krasne hory s ledovci…takze vetsina aktivit se spise odehrava mimo a za penize…letecke vylety k ledovcum, vyjizdky na cely den na more, v zime lyzovani z helikoptery…a ne ze by to bylo levne. Tomu asi i odpovida cena mistniho kempu…v prumeru se ceny kempu pohybuji tak nekde mezi 10-15 dolary za noc…tady nechavame celych 25 dolaru. A to to pri mame jeste levnejsi, jelikoz mame jen stan a zadne auto. Nestacime se divit…

ledovec Worthington

Pa 7.9.

Dnes nas ceka opet cesta na sever…neni vcelku zadny duvod, proc bychom se meli ve Valdezu nejak dele zdrzovat a hned po snidani vyrazime na silnici. Na dva stopy se dostavame do Glennallenu (radove asi 150 mil), kde jsme tak kolem poledniho – vyuzivame tedy toho, zastavujeme se v Info centru, davame sendvice k obedu…a po hodince jsme opet na silnici.

Tentokrat jsme cekali docela dlouho, ale nakonec se cekani vyplatilo…stavi nam pohodovy chlapik zhruba tak naseho veku, ktery jede primo do Toku – tedy presne tam, kam chceme a potrebujeme. Cesta z Glennallenu do Toku je nadherna, vetsi a mensi kopce a kopecky a vsechno se barvi do podzimnich barev – zluta, oranzova, cervena…je to parada. V Toku v podstate krome hlavni krizovatky, jednoho velkeho gift shopu, dvou infocenter, benzinky a obchodu s potravinami nic neni. Takze se tak nejak courame po okoli a nasavame atmosferu…

Zustavame tu vlastne pres noc jedine pro to, ze uz je docela pozde na to se pokouset stopovat dal…:-))

Noc travime v mistnim kempu jako jedini…a dokonce se Ludvikovi podarilo prostrednictvim smutneho kukuce usmlouvat slevu…:-))

Tok, u kempu

So 8.9. Cerny to stoparsky den

Balime a vyrazime na krizovatku. Je ocelova obloha, sice neprsi, ale je pekelna zima a fouka. Mame stoparskou smulu; prestoze potrebujeme jen na odbocku na Chicken a Dawson city (12mil) zadne z tech spousty aut, ktere jezdi okolo, nechce zastavit. Jsme totiz na hlavnim tahu do Kanady a navic hranice je asi jen 90 mil odsud…takze vsichni se boji vzit nekoho do auta, aby na hranicich nebyl problem.

Kolem poledniho se jdeme ohrat na bezinku a po pul hodine opet zkousime stesti…nakonec jsme se dockali – asi po hodine nam zastavuje prima pani, puvodni australanka, ktera nas bere na krizovatku na Dawson. Tak tady to vypada jeste zajimaveji…moc toho tady nejezdi. Po dalsim cekani nas nakonec bere mladik, ktery ceka na svoji kamaradku v Toku, az bude mit v podvecer volno a zatim zajizdi svoje nove auto… Tvari se ze chce jet do Chickenu a nebo do Dawsonu. Snazime se ho vselijak nenapadne presvedcit, aby jel az do Dawsonu, ale je to marne…nejen, ze netusi, ze Dawson je uz Kanada, ale navic mu to casove nevychazi (kamaradka by na neho musela cekat), a tak se stalo, ze dojel do Chickenu, tam nas vysadil a jel zpatky. A my tedy zustavame v te totalne nejvetsi dire sveta, ktera si rika Chicken. Krome dvou giftshopu, jednoho polorozpadleho gold drege a jednoho minibaru tu skutecne nic neni. Kdysi tu byvalo jedno ze zlatokopeckych mestecek, ale to je skutecne davna historie…dnes tu neni vubec nic…:-)).
V jednom z obchudku se ptame na moznost pripadneho stanovani, kdyby se nam nevedlo najit odvoz…pracuji tu dva naprosto fajnovy kluci, kteri sami dost nastopovali a tak vedi o cem to je. Nejen, ze jim nevadi, kdyz si tam nekde postavime stan, ale nabizeji nam pripadne i spani v teple pod strechou. Jdeme zkusit stesti na silnici.

Je to dnes marne…nejenom ze nic nejezdi, jeste k te zime a vetru zacalo docela slusne prset, takze to vypada, ze tu budeme muset preckat noc. Kluci jsou opravdu super – jdeme pripravit spani, s Ludvikovou pomoci tam premistuji kamna a zatapeji, aby nam nebyla zima; pozvali nas k sobe na veceri sestavajici se z losiho steaku, brambor a fazolovych lusku a nakonec se vsichni vydavame do mistniho malinkateho saloonu. Kluci nas zvou na pivo a potom cely bar na dve nebo tri rundy „shotu“ – jagermeisteru s energy drinkem. Leze nam to do hlavy, a v zajimavem stavu se nekdy v noci presouvame do pokoje, kde je jeste trochu teplo od kamen a nevime o sobe…:-))

krasne mesto Chicken, Aljaska

Pedro’s Golden Dredge

bar v Chicken

zabava v Chicken

 

Komentáře jsou uzavřeny.

Naši sponzoři



Cestovní pojištění
Cestovní pojištění od GENERALI

Asistenční služba
Asistenční služba EUROP ASSISTANCE

Hosting stránek
a doména
Profesionální webhosting IGNUM

Stan, spacáky, vařič
Outdoorová výbava COLEMAN

Batohy
Batohy TREKSPORT

Bundy a kalhoty
Gore oblečení TILAK

Nabíječka, baterie
Energie od AVACOMu

Dezinfekce vody
Dezinfekce vody AQUAPLUS

Nádobí, rukavice
Outdoorová výbava YATE

Zpracování fotografií
Zoner Photo Studio

Cestovní kancelář
Cestovní kancelář Alpina

Autobusová doprava
Autobusová doprava Jenda

Prosm, zkontrolujte zadan daje

Pro dokonen rezervace prosm opite kd:

Dkujeme, drek jsme zarezervovali.

Kopii e-mailu s rezervac jsme zaslali vm i organiztorovi svatby.