Na Aljasku, do zeme zlate horecky, se da dnes dostat snaz nez tomu bylo pred sto lety. Tehdejsi odvazni muzi cestovali s vidinou zlatych nugetu dlouhe mesice lodi, pak povinnou tunu nakladu prenesli pres sedlo Chilkoot a po rece se za dalsi mesic dostali na zlatonosna pole Klondiku. Dnes mame letadla a vsechno je tak o mnoho jednodussi, presto zrovna Aljaska je destinace, kam cesta stale neni nejlevnejsi.

Proc zrovna Aljaska? Nespoutana a divoka, ale i kruta priroda, divoka zvirata a lide zijici ve srubech podel rek a jezer. Zeme, o ktere jsme mnohokrat cetli, o ktere jsme mnoho slyseli, o ktere jsme mnohokrat snili. Prespat ve srubu, ulovit par medvedu, proste romantika :-) Oba dva jsme ji meli na seznamu toho, co chceme videt a rozhodnuti tak bylo jednomyslne…

**Jak se tam dostat?**

Letenky jsme zacali shanet uz nekolik mesicu pred planovanym odjezdem a u vyhledevacich systemu jsme stravili nekolik bezesnych noci. Vypraveni o tehle prisere, ktera si rika „rezervacni system“, by vydalo na delsi povidani. Nalezene lety se meni kazdou hodinu pod rukama, mizi a objevuji se, cena neodpovida vzdalenosti atd…

Ukazalo se, ze cela cesta z Prahy do nejvetsiho mesta Aljasky Anchorage, zakoupena jako jedna letenka, je cenove neprijatelna (ceny se v dobe naseho hledani pohybovaly okolo 30-40tis korun). Po dalsim zkoumani vyslo jako vyrazne levnejsi varianta rozdeleni cesty na useky Praha-New York a New York-Anchorage. Prvni cast cesty nabizely nejlevneji polske aerolinie LOT a druhou Delta Airlines.

S LOT jsme mohli letet do New Yorku bud na zname a nejvetsi Kennedyho letiste (JFK), nebo na mene znamy Newark. Jako spravni cestovatele s touhou objevovat jsme si vybrali Newark, protoze na JFK jsme uz byli :-) Letenky s Deltou jsme nakonec koupili on-line primo na jejich strankach, ceske vyhledavace letu totiz neznaji treti newyorske letiste LaGuardia, ze ktereho byl let do Anchorage uplne nejlevnejsi. Zaplatili jsme kartou primo na internetu a letenky byly nase (tedy alespon jsme v to doufali, protoze se jednalo pouze o elektronickou letenku :-)

Celkem jsme za cestu Praha-Anchorage zaplatili za osobu 21 tisic korun, neboli priblizne 1000 dolaru. Za tuhle „laci“ jsme museli prekousnout dve neprijemnosti. Prvni z nich byla, ze obe casti cesty byly s dlouhymi prestupy – prvni cast s prestupem ve Varsave, druha cast s prestupy v Atlante a Seattlu, vsechny cca petihodinove. Dalsi byly spojeny s tim, ze se fakticky jednalo o dve letenky, a tak pokud bychom nestihli z jakehokoliv duvodu navazny let v New Yorku, cela druha letenka nam propadne a budeme ji muset koupit znovu. Z toho duvodu jsme museli v New Yorku mezi lety zaradit pojistnou dvanactihodinovou prestavku, jak na presun mezi letisti, tak na vykryti pripadneho zpozdeni…

**Odjezd**

A tak byly vsechny letenky nakoupeny. Posledni dny pred odletem bezely jak splaseny rychlik – rozloucit se v praci a odvezt vsechny veci, vyridit vsechno doma, pripravit a zabalit vsechny veci… Terka je v baleni vzdycky rychlejsi, a tak uz vecer pred odjezdem sedela nad zabalenym batohem a v klidku a pohode odpocivala. Ja jsem se snazil marne za jednu noc dodelat vsechno, co jsem jeste chtel udelat, abych rano zjistil, ze se to stejne neda stihnout :-) Nahazel jsem narychlo veci do batohu, uklidil po sobe a uz jsme nasedali do auta smer Ruzyne.

Praha nas vyprovazela hezkym slunecnym ranem. Posledni kontrola batohu, foceni, check-in az do New Yorku a pak uz jen chvilka nad neuveritelne predrazenou snidani (kava 80Kc, dva tenke teple parky 95Kc). Nasedame jeste plni sil do letadla a zanedlouho jsme na letisti ve Varsave. Bohuzel, vetsina letist je daleko od centra mesta a nejinak je tomu i zde. Prestavka peti hodin je tak prilis kratka na to, aby clovek prosel kontrolami ven z letiste, dojel do mesta, udelal si prochazku, vratil se zpet a jeste stihl vsechny formality pred odletem. Mezicas tak travime na lavicce pred kaplickou – tedy malou mistnosti s kvetinami a oltarikem, ktera je primo soucasti odletove haly. Abychom uplne neumreli hlady, davame si borsc za 16 euro.

**Big Apple**

Let do New Yorku je dlouhy a unavny. Navic stejne jako ostatni letadla, i to nase klimatizuje snad na patnact stupnu Celsia. Pravdepodobne se snazi cestujici hibernovat, aby jim cesta ubihala rychleji. My jsme vsak vzhuru a v letadlech se nam moc spat nedari. Na Newarku se vylodujeme pozde vecer a zjistujeme, ze tentokrat jsme si trochu nabehli.

Newark je malinke letiste – vubec, ale vubec nic zajimaveho tam neni, krome dvou nebo tri fastfoodu. Co je horsi, je doprava do centra. Zatimco z JFK se da dostat na metro zadarmo kyvadlovou dopravou, na Newarku nejezdi nic. Pripadne se to snazi co nejvice zamlcet a zamlzit, protoze my jsme nebyli schopni vykoumat jine moznosti nez taxika nebo specialni autobus za 14 dolaru. Vzdali jsme patrani a ulehli na lavicky v priletove hale, protoze nejblizsi takovy autobus jel v sest rano.

Nevyspali a rozlamani jsme se nad ranem nalodili do busu a jako jedini pasazeri se propletali potemelymi a jeste neprobuzenymi prumyslovymi zonami a po triceti kilometrech se ocitli na Manhattanu, u centralniho autobusoveho nadrazi (Port Authority). New York jeste spal a jen pomalu a neochotne se sedivym a nevlidnym ranem probouzel k zivotu. Kratke posilneni v nejblizsim McDonaldu, zjisteni dopravy na letiste LaGuardia a uz se tahneme dusnou newyorskou podzemkou na druhy konec mesta.

LaGuardia ma oddelene odbavovaci haly pro jednotlive letecke splecnosti. Delta Airlines nas prekvapily svou podivuhodne dezorganizovanou nedokonalosti. Urednicim u check-inu trvalo vsechno hrozne dlouho, americke rodiny s miliardou kufru se neustale o necem dohadovaly a odbavena zavazadla nakladal zrizenec na vozicek a odvazel kamsi pryc. Zajimavy kontrast s tichym a automatickym odbavenim na Ruzyni…

Delta Airlines zklamaly jeste jednou, a sice nase zaludky. Jidlo je na vsech letistich predrazene, a tak jsme doufali v krmi podavanou v letadlech. Ale ani na sestihodinovem letu Atlanta-Seattle jsme nedostali vic nez maly snack a trochu piti. Skoro jak nase nizkonakladovky, coz ale Delta rozhodne neni.

**Konecne v cili**

Dalsi dve prestavky na letistich v Atlante a v Seattlu, dalsi snaha alespon na chvili usnout na lavickach v klimatizovane hale, dalsi dva starty a uz se blizime na Aljasku. Z nocni tmy vystupuji svetla a my se ocitame kratce po pulnoci osmeho srpna v cili naseho leteckeho presunu. Jsme v nejvetsim meste Aljasky, v Anchorage, a co nas bude dal cekat, to zatim presne nevime…

Diky snaze sehnat nejlevnejsi letenky jsme na prekonani vzdusne vzdalenosti cca 7500km mezi Prahou a Anchorage potrebovali 50 hodin cisteho casu a uleteli jsme asi 14800km…

(mapa zaznamu z GPS, barva odpovida nadmorske vysce)

Tento článek byl publikován dne 3. 9. 2007 (Pondělí) v 21:41 v rubrice 01. Aljaška. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře a trackback jsou uzavřeny.